Prý neumíme jezdit po dálnici D1

17. 02 2015

www.inadhled.cz   Naši dopravní experti opět zaperlili, když národu sdělili příčiny, proč se na naší světově proslulé D1 tak často a tragicky bourá. Pojďme se na ni tedy podívat očima řidiče, který už něco najel.

  Dálnice je sama o sobě komunikací, která by měla spojovat vzdálená místa pokud možno tak, aby se její uživatel mohl snadno a rychle přemístit z bodu A do bodu B. Dle toho by také měla vypadat. Měla by být nejen zpoplatněná, ale zároveň by vůbec nevadilo, kdyby měla kvalitní povrch, byla dostatečně široká a kapacitně by měla stačit provozu, kterému je určena. Navíc by neměla chybět parkoviště, toalety a prostor pro odpočinek řidičů včetně těch, kteří sedí za volanty kamionů.

  Pokud se Vám zdá, že jste si právě přečetli definici naší déjedničky, jste snílci. Přesně tak totiž nevypadá. Naše hlavní dopravní tepna má povrch připomínající pražce mezi kolejemi, její šíře je nedostatečná a uzavřená odpočívadla jsou pro svou nepoužitelnost vhodná akorát pro odstavení vozidel policie a celní správy. Tohoto si samozřejmě všimnuli i naši ministři, začali tedy po dlouhé době cestování po havarijní komunikaci s rekonstrukcí. Tu jsme vzali zase tak trochu po česku, takže nechybí soudní spory, mizející investice a časové skluzy. A to ještě nevíme, jak samotná dálnice dopadne, problémy nové části u Ostravy jsou přímo vedoucí k trestnímu řízení a most přes Radotín na Pražském okruhu i přes svou impozantnost také není úplně dokonalý.

  Nyní však k samotným řidičům. Dálnice byly stavěny proto, aby se zrychlila doprava. Moderní vozidla překonávají snadno povolenou stotřicítku a tato rychlost rozhodně není tím, co by mělo být příčinou dopravních nehod. Problém je jinde. Jde o samotnou výchovu řidičů. Zkusíme si tedy popsat chyby, kterých se dopouští. Je jich mnoho a bohužel podobné se objevují už i v sousedním Německu, které bylo dlouho vhodným měřítkem pro jízdu po rychlostních komunikacích. Je to dané zvyšujícím se počtem vozidel a také tím, že dříve řídil v frodině většinou jen jeden řidič a byl vyježděný, nyní se za volant podsadí každý.

1.       Nepoužívání zrcátek. Plno řidičů si myslí, že když si usmyslí předjíždět, stačí k tomu jet přibližně tolik, kolik je rychlostní limit a nic rychlejšího se zezadu přiblížit nemůže. Což je zásadní omyl. A bohužel si to myslí často i ti, kteří jedou jen devadesát.

2.       Když už se nacpou do rychlého pruhu a předjedou vláčející se kamion, neuhnou zpět do pomalého pruhu a hrdinně neměnnou rychlostí dohání i ten další v dáli, dopravní expert se pak diví nedodržování bezpečné vzdálenosti vozidla za tímto řidičem.

3.       Obava z policejního vozidla opatřeného radarem nedovoluje některým řidičům jet na hranici stotřicetikilometrové rychlosti a při předjíždění ostražitě nahlíží před předek kamionu, není li tam ukrytý proslulý passat. Jedou tak velmi nepravidelně a neuvědomují si, že rychloměry ve vozidlech mají desetiprocentní toleranci do plusu a 135 na tachometru není trestných.

4.       Chování řidičů kamionů je často problematické a velmi sobecké, jindy se však podřizují nesmyslným pravidlům, která neberou v potaz možnost trávení delšího času v stojící koloně. Nazval bych to přísným diktátem tachografů. Přesto vidím jako zásadní problém nutné soužití například Smartu a plně naloženého kamionu. Je jasné, pro koho vzniklá chyba dopadne podstatně hůře. Zde by měli přijít na řadu přísné kontroly a postihy v případě přetěžování a nedobrého technického stavu nákladních vozidel, alkoholu a únavy. Na druhou stranu je třeba vzít v úvahu to, jakým způsobem je vyvíjen tlak na dopravce a cenu jimi odvedené práce. A stále mi uniká to, proč nejsou více k nákladní přepravě využívané vlaky a kontejnery.

5.       Dopravní policie se zaměřuje především na rychlost vozidel. Ta však rozhodně není tím, co vede k vysokému počtu nehod. Policisté by měli působit svou autoritou především v oblasti správné výchovy a nepostihovat jen domnělé piráty, ale i mouly, kterým řidičák do ruky vůbec nepatří. Možná by stálo za úvahu na první pohled zcestné řešení, tedy pouštět na některé silnice jen zkušené řidiče. To už bychom se dostali do oblasti scifi, bylo by ale zajímavé pozorovat, kolik nehod se bude dít při vyšších povolených rychlostech za účasti pouze zkušených řidičů.

6.       Silničáři by především v zimě měli mít větší možnost rychle reagovat a například při vzniku mlhy, prudké vánice nebo silné bouřky signalizovat nebezpečí v kratších úsecích. Také stanoviště posypových vozů blíže k sobě by nebyla na škodu.

7.       Nekvalitní povrch stávající dálnice umožňuje vznik aquaplaningu, nerovnosti prodlužují brzdnou dráhu a díry především na krajích mohou způsobit defekt pneumatiky. Ani toto řidič neovlivní.

 

   Jak vidíte, nepřiměřená rychlost a nedodržená vzdálenost jsou pouze zástupným problémem, který označují dopravní experti za příčinu většiny bouraček na D1. Důvody jsou však často úplně jinde a nejen její přetíženost, ale i výše uvedené příklady stojí za většinou havárií. Pirátem lze označit kohokoliv, na koho ukážete prstem, je to to nejjednodušší. Ale o tom výchova motoristů rozhodně není. Na D1 se trestají důsledky, ale nikdo se jim nesnaží předcházet. Tragičnost nehod na dálnicích je logická, pokud se však vezme v potaz množství aut, která jimi projedou, úspora času a náklady na údržbu, vše bychom aritmeticky spočítali a zprůměrovali, možná bychom zjistili, že těch nehod není zase až tolik a dálnice je efektivní. Otázkou je, je li to možné v tomto státu prohlásit o čemkoli. Není li být efektivní zároveň trestné. A jak je to možné vždy, i tentokráte může být ještě hůře. Zatím ale máme šanci na dálnicích jezdit a ne stát. Snad se konečně podaří napravit mnohaletou laxnost správců našich komunikacíí a dát D1 do pořádku. Brzy se totiž ozvou další úseky z naší nepříliš husté sítě.

J3.K

Speciály

Tipy