Mistrovství světa v kopané je za námi…
www.inadhled.cz Fotbal vstoupil do velké části našich domácností a na měsíc přitahoval k televizním obrazovkám miliardu diváků po celém světě. Oprávněně, jde o sport spojený s krásnou hrou, dramatickými situacemi, pohybují se v něm hvězdy srovnatelné s nejlepšími herci, piloty formule 1 či zpěváky populární hudby. Kolotoč peněz roztáčený v každém přestupovém období je dech beroucí a často až nesmyslný. Způsobují ho často movití šejkové a majitelé nadnárodních konglomerátů. Vedle většiny evropských zemí lze považovat naši 1.ligu za chudou příbuznou těch nejlepších evropských soutěží, investice do sportu u nás se pohybují velmi nízko a dle toho vypadají i šance českého národního týmu na lepší světové umístění. Chorvatů je méně než nás, přesto se dostali až do finále. I to možná stojí za zamyšlení.
Organizace světového šampionátu v Rusku byla vynikající, jediným problémem bylo snad chování anglických fanoušků, kteří si spletli Rusko s Anglií a byli trochu odvázanější, a poté ve finále šílenci vběhnuvší na hřiště spojení s Pussy Riot a dělající problémy v Rusku dlouhodobě. Jinak ale dle všech indicií pořadatelé excelovali a připravili vynikající festival sportu, zároveň světu ukázali, že jsou schopní nejen vyrovnat se, ale v mnohém i překonat jiné země. Z tohoto pohledu tedy nešlo pouze o vynikající sportovní událost, ale i o politický úspěch. Žádné atentáty, terorismus, otravy novičokem, prostě reprezentace schopností země, která je ,,západním´´ tiskem prezentovaná jako zaostalá, byrokratická a nebezpečná. A protože se někteří novináři snažili něco záporného najít, našli aspoň sexismus v hledišti, tedy příliš krásné ženy zvýrazňující své půvaby. Přiznejme si, že my diváci jsme vděční za pohled na usměvavé krásné dívky i dámy. Takže milí novináři a aktivisté, s tímto jste také nepochodili.
Samotný fotbal umí být krásný i krutý. Mezi poraženými byly i velmoci, Němci, Španělé, Brazilci i Argentina opustili šampionát mnohem dříve, než si přáli. Krásnou hrou se naopak prezentoval národní tým Belgie, který nakonec skončil na bronzové příčce. Stárnoucí hvězdy reprezentoval na úrovni především Portugalec Ronaldo, ale nastupující generace je připravená velmi dobře. Mbappé, De Bruine, řada by byla dlouhá. Největší zastoupení měla anglická nejvyšší soutěž, vidět byli ale i hráči z té španělské a italské. Přestože po základní části odjeli domů všichni zástupci Afriky, i přesto se občas zdálo, že jejich hráči se rozeběhli do mnoha dalších týmů. Snad jen Rusové, Islanďané, Poláci a Chorvaté byli těmi, kteří pocházeli i po předcích ze svých zemí. Zbytek byl naprostou směsí nic nevypovídající o sportovních kvalitách jednotlivých národů.
Velkou neznámou bylo používání videa. Jde o kontroverzní záležitost. I přes vynikající techniku jsme se dočkali sporných událostí. I ve finále, kdy první gól padnul po simulování jinak vynikajícího francouzského fotbalisty Griezmanna a následném trestném kopu, jsme se pochybení nevyhnuli a je s podivem, že videorozhodčí toho hlavního neupozornil. Možná si činovníci FIFA více přáli vítězství Francie. Jinak video kouskuje hru a mělo by dojít k pružnějšímu způsobu přenosu důležité informace o zjištěných událostech. Následně by mělo být velmi přísně postihováno simulování. Jindy proslulého a tentokráte nepřítomného holandského herce Robbéna nahradili jak nejen Ronaldo, ale především Brazilec Neymar a ve finále i již zmiňovaný Griezmann. Po trávníku válející se přeplácené star světového fotbalu jsou tou nejtrapnější reklamou jinak atraktivnímu sportovnímu odvětví. Snaha získat za každou cenu neoprávněně výhodu trestného či pokutového kopu, případně válení se v křečích a se smrtelnou grimasou, aby vzápětí dotyčný vyskočil a sprintoval přes hřiště, je ubohou ukázkou toho, jakými primadonami multimilionáři v kopačkách jsou.
Mistrovství světa v Rusku je historií. Po dvaceti létech získala titul Francie. Za čtyři roky se nejlepší hráči planety sejdou v Kataru. Bude li u toho i naše reprezentace či nikoliv, to nyní nelze vytušit. Jisté je, že zaostáváme v mnohém. Naše mládež stačí světu ještě v 16ti, ale poté se něco změní a dospělým ujíždí vlak. Nikoliv ve fyzičce či taktickém myšlení, ale především v práci s míčem a technických dovednostech. Takže je někde chyba. Možná v systému výchovy, jistě v začleňování mladých hráčů do A-týmů a také mnoha nedostatcích ve financování sportu. Přestupová politika našich nejlepších týmů je poté naprostou záhadou. Místo 18ti až 21letých talentů nastupujících v nejvyšších dvou našich soutěžích k nám přichází hráči ze zahraničí a výchova vlastních hotových elitních playerů pak probíhá kdesi v zahraničních klubech, většinou nijak špičkových. Podobně, jako na politické scéně, tak i na té sportovní brzdí rozvoj dlouhodobá nekoncepčnost a nezdravé prostředí. Dokud se toto nezmění, nemůžeme očekávat úspěchy, které jsme občas zažívali v minulosti. A to lze považovat za škodu.
J3.K
