Co je největším omylem člověka?

  Velká část lidí se oblažuje pocitem, že jejich vědomosti a znalosti jsou dostačující a jsou oprávněni rozdávat rozumy dále. Jen ti nejmoudřejší o sobě pochybují, neboť si uvědomují šíři možností lidského vědění a ještě větší rozsah to, co lidstvo ještě nepochopilo. Tací inteligentní lidé poté neustále pokračují v rozšiřování vlastních obzorů umožňujících především pochopit vlastní chyby, omyly a následkem toho dokázat upravit vlastní názory. Vědomosti patří k největšímu soukromému bohatství, které můžeme v životě získat, byť někdy nemusí jít o vyloženě pozitivní informace námi získané a ukládané. Lidé, kteří hodně znají, jsou většinou těmi, kteří dokážou nejlépe odhadnout blížící se události v těch sférách, o kterých ví nejvíce. Dá se tedy říct, že pokud někdo prohlásí:,, Jsem si jistý, že vím…´´, pak tento člověk šlápnul na brzdu a není schopen akceptovat jiný průběh událostí. Mohu se pouze domnívat, že vím a zároveň musím být připraven na to, že se naprosto mýlím. Teprve poté mohu být vnímán okolím jako moudrý a inteligentní člověk.

  Řada nám známých osobností, ale i běžných našich souputníků, někdy i manipulovaných hlupáků, vychází z přesvědčení o vlastní neomylnosti. Jsme zásobováni informacemi a názory vydávanými za podstatné a které by měly utvářet náš správný přístup k problematice. Je jedno, jde li o politiku, migraci, kulturu. Ovšem stačí se zaposlouchat do některých komentářů, úvah či projevů a samostatně myslící člověk se musí pousmát. Vraťme se nyní třeba k náletům na Sýrii a k celé situaci v ní. Američané společně s Brity a Frantíky ví, že syrská armáda použila bojové plyny. Rusové ví, že nikoliv. My se tedy v Čechách můžeme pouze domnívat, kde je pravda, a protože nemáme nikdo jistotu, měli bychom držet ústa a názor nevyjadřovat, tím méně podporu jedné nebo druhé straně. Bohužel řada našich představitelů se vyjádřila ve smyslu projevení důvěry informátorům našich ,,spojenců´´, aniž by měli možnost získat aspoň nějaký důkaz o pravdivosti důvodů k obvinění Asadova režimu. K bombardování však aliance neměla žádné oprávnění ani při teoretickém použití zakázaných látek, protože jde o vnitropolitickou situaci svrchovaného státu.

  O tom, jak máme chápat různé události, nám jsou podsouvány články různými médii. Bohužel už dávno nefunguje ani jedno jediné fungující na základu pouhého předání informace. Stalo se toto a toto, udělejte si názor sami. Většinou jsou informace zkreslovány a vzápětí dochází k další manipulaci pomocí pozvaných odborníků. Ohýbání pravdy je velmi snadné, protože nikdo z nás není v místě děje a nemůžeme posoudit skutečný stav věci. To se netýká jen veřejného dění, ale i soukromí. Všichni známe větu:,,Jedna paní povídala…´´, která má samozřejmě mnoho dalších podob a variant. Poté už záleží jen na přesvědčivosti toho, kdo získanou jakoinformaci posouvá dále. Často pak dochází k naprosto nepodloženým rozhodnutím na základu totálního bludu. Zvláště tehdy, je li přání otcem myšlenky.

  Žijeme v době, kdy se kolem nás děje příliš mnoho věcí a společnost je rozdělena. Toho využívá mnoho zájmových skupin snažících se strhnout dav na svou stranu a neštítících se použít jakékoliv praktiky. Informace mají být tím nejmocnějším argumentem. K nim se poté přidá vlastní přesvědčení, osočování protivníků a vytváření aury vlastní dokonalosti. Méně přemýšliví lidé jsou ochotni podlehnout pocitu, že právě tito agitátoři jsou ti správní vůdci. Pokud však politik sedící v Praze prohlásí, že Asad použil bojový plyn, je stejně hloupý a naivní jako ten, kdo mu to věří.  A pokud tento politik navíc chválí Američany za použití střel, jde o klasický případ systematického lhaní a předsunutí vlastního zájmu před realitu. A před takovými lidmi lze pouze varovat, jde jim o svůj prospěch a vždy půjde. Naučme se používat svůj rozum a to, co nám předkládají média brát s nadhledem. Mohlo by to tak být a také nemuselo.  Podobně to přeci platí i v životě. Kdo si myslí, že ví, ví vlastně velmi málo nebo vůbec nic. Mít pochbnosti totiž není ostuda. Je to důkaz toho, že přemýšlíte.

J3.K