Právě se nacházíte:

Evropská komise je bůh?

7. 11 2018 |   www.inadhled.cz    Vstupem do Evropské unie jsme si místo původně přemrštěných očekávání museli začít postupně zvykat na seriál tvořený z doporučení, přikázání a zákonů, které vytvořily prostředí v mnohém u nás srovnatelné s dobou před rokem 1989. Tím není řečeno, bylo li lépe či hůře. Je velmi složité srovnávat různé doby a generace, navíc překotný technologický vývoj změnil za posledních 30 let způsob života, možnosti v oblasti komunikace a předávání informací. Ovšem jedna věc zůstává. Dostane li funkci člověk, který nemá dostatečné morální vlastnosti, znalosti a není ochoten na sobě pracovat, převyšuje li jeho ego schopnost vnímat události a skutečnosti a realisticky je analyzovat, je jedno, v jaké etapě se lidstvo vyskytuje. Čím větší blbec, tím horší výsledky. Přesně tento vzorec pasuje na řadu eurokomisařů a europoslanců, tím největším je však dle všech indicií samotný předseda Evropské komise Juncker.

  Řada nařízení přicházejících z Bruselu připomíná většinou výplody klientů psychiatrické kliniky. Občas přítomní úředníci dostavivší se do jednacích sálů, jistě jste viděli fotografie poloprázdných lavic v budovách bruselské generality při zasedáních, mají pocit, že bez nich by se naše planeta začala točit v protisměru. A aby projevili aspoň nějakou aktivitu, která stejně nebude nikdy úměrná jejich přemrštěným platům, přijíždí s návrhy změn, které jsou často opravdu strašidelné. Systém jejich schvalování a prosazování většinou brání samostatným státním útvarům postavit se proti nim, byť zasahují do jejich suverenity a potlačují místní zvyklosti či názvosloví. Jako příklad si můžeme připomenout změny názvů tuzemského rumu, dohady kolem řeckých jogurtů, stanovené normy množství vyráběného cukru, pokus odzbrojit evropské národy, zákaz olověných rybářských závaží a plno dalších podobných nesmyslů. Obzvlášť patrná je snaha EU prosadit migraci a přerozdělování intervenujících hord, čemuž napomáhají samotnou EU a pravděpodobně i Sörösovými fondy zkorumpovaní kolaboranti z řad zástupců jednotlivých států.

  Velkým zásahem do života lidí napříč celou Evropou jsou aktivity Evropské komise a parlamentu týkající se osobní dopravy. Nucená elektrifikace způsobená razantním a technicky téměř nereálným snižováním množství emisí nových automobilů připomíná hysterii v podání technických analfabetů a autokratů. Zlikvidovat jednu z mála radostí, které Evropanům zbývají, tedy možnost potěšit svou duši svezením se v autech trochu svižněji, se nyní pokouší eurokomisaři. Nástrojem k tomu je nově připravovaný zákon hovořící o povinnosti pojišťovat vše, co se hýbe pomocí mechanického pohonu, navíc používané kdekoliv, tedy i na vlastním pozemku. Ano, týká se to nejen klasických vozidel, ale i zahradních traktorů, kultivátorů a sekaček, golfových vozíků, elektrických kol a koloběžek, ale i aut používaných pro rekreační jízdy na závodních okruzích. A aby tomu nebyl konec, do kategorie povinně pojištěných samohybů by patřily i veškeré sportovní a závodní stroje včetně monopostů F1.

   Problémem zůstává nejen obrovské zatížení jak uživatelů, tak i úředníků, ale také ceny samotného pojištění. Dá se předpokládat, že u sekaček by nešlo o nic astronomického, ovšem těžko lze očekávat podobnou střídmost pojišťoven u motocyklů závodících v seriálu Moto GP, monopostů F1 či snad rallyových speciálů. Stejně nerealisticky si můžeme představit částku, kterou by makléři požadovali za připojištění vozidla použitého na volné jízdy na některé z evropských autodromů. Absolutní necitlivost bruselského samozvaného božstva tak může při případném schválení těchto nesmyslů ve svém důsledku ukončit existenci jednoho celého sportovního odvětví, okrást nás milovníky vůně spáleného benzínu, ostatně navíc i tu malou skupinu obdivující pojízdné  vysavače v podobě elektroformulí o nevšední zážitky a možnost seberealizace. Jestliže si u zahradních traktorů klepeme na čelo, ty by jistě mohli spadat pod pojištění domácností, golfové vozíky zase pod to podnikatelské, které mají golfové kluby jistě vytvořené, tak u sportu je třeba se vzepřít a nepoddat se. Je totiž otázkou, co dalšího ukrývají šuplíky eurounijních úřednických hujerů. Co třeba katalyzátory na motorové pily, zákaz pálení dřeva v krbu či plavby lodí po vodních tocích? Opravdu tu EU potřebujeme?

J3.K

Autor: Administrator

Diskuse