Fejky kolem nás
www.inadhled.cz Originální a kvalitní zboží má většinou svou cenu, která převyšuje ceny ostatní. Pokud jde navíc o skutečně známou, módní a uznávanou značku, může být pořízení produktu z její nabídky poměrně náročnou finanční záležitostí. Na vrcholu jsou poté věci, které si mohou pořídit jen ti nejmovitější. Jestliže na slušnou kabelku od Luise Vuittona ušetří i průměrně vydělávající státní zaměstnankyně, nutno podotknout, že ta spoří o něco déle, než úspěšná manažerka, tak Rolls-Royce už si koupí opravdu někdo, kdo nepočítá každou korunu. Touha lidí je však převeliká a výrobci to ví. Někteří se tedy věnují vymýšlení nových modelů, tvarů, designů, technologií a materiálům. Celé své úsilí a kreativitu se snaží přinést na trh, což se nakonec promítá i v ceně výrobků. Kvalita a originalita něco stojí.
Bohužel je však mnoho takových, kteří v poklidu čekají na chování významných prodejců a zákazníků. Ve svých dílnách poté kopírují nápady jiných a jejich práci přetavují ve výrobu různě zdařilých napodobenin. Zaměřují se jak na masovou výrobu sportovního oblečení, tak i na elektrotechniku, módní doplňky, Číňané dokázali okopírovat i automobily. Svět zaplavily fejky, u mnohých z nich je podoba natolik dokonalá, že jen největší odborníci z daného oboru dokážou najít rozdíly. I přes kontroly ze stran celníků k nám míří obrovské množství napodobenin a výrobci originálů přichází o nemalé peníze. Podobně trpí i státní pokladna. Turisticky hojně navštěvované destinace si na fejkách založily byznys a například v Turecku, Egyptě či Tunisu si můžete nakoupit hromady rádoby značkového oblečení za zlomek ceny, kolik by originál stál u nás. Proti těmto praktikám se však velcí výrobci bouří a záleží na úrovni kontrolních systémů v jednotlivých zemích, dle nich se daří různě s ,,piráty´´ bojovat.
Je paradoxem, jak se úřady, čestní obchodníci a nakonec i zákazníci brání těmto falešným produktům. Jiné však dokážou vcelku s klidem přehlížet. Rozmohl se nám totiž takový nešvar. Tím je rádoby dokumentární žurnalistika. Pod tímto pojmem jsme si dlouho představovali odvážné novináře a redaktory, kteří uprostřed válečné vřavy či z místa konání demonstrací riskují svůj život jen proto, aby nám přinesli nejčerstvější novinky ze světa. Příkladem byla americká televizní stanice CNN a její účast ve válce v Iráku. Jak naivní jsme byli. Novináři se totiž naučili blafovat, pracovat na objednávku a nakonec i vyrábět fake – news. Nejdříve začali upravovat záběry, zkreslovat rozhovory. To však už v dnešní době přestalo stačit, takže se hodnověrné informace začaly natáčet a připravovat mezinárodní kausy. Nevelký štáb včetně kameramana je schopný vytvořit na zakázku cokoliv a natropit obrovské škody v dodávání lži důvěřivým občanům na celém světě. Záchrana topících se migrantů, jejich plavbu přes moře, hladomor v Africe, použití chlóru v Sýrii, bojový jed ve Velké Británii, připravené záběry z demonstrací i různé další záležitosti. Většina těchto zpravodajství má v lidech probudit lítost, strach, solidaritu, chaos, potlačit rozum a ovlivnit vnímání jak celosvětové, tak i lokální tematiky.
Jestliže největší světové mediální kolosy typu CNN a BBC natáčí ve spolupráci s neziskovkami falešná zpravodajství, jejich další pomocníci, například The Guardians, je poté formou psaného textu a fotografií šíří dále. V tom za nimi nezaostávají ani naše mediální domy a Česká televize. Z fikce se stává pravda a národ je naprosto totálně oblafnut. Vzpomeňme si na válku v Iráku, Arabské jaro, bombardování Kosova a útok na Srbsko. Samotná ikona ,,Sametové revoluce´´ Václav Havel se přidal na stranu USA a dezinformoval spoluobčany, kteří poté jako ovce odsuzovali srbský ,,nacionalismus´´, aniž by tušili, o co ve skutečnosti jde. Podobně fejkově se nyní chovají zpravodajové a politici i ve všem týkajícím se migrace. I teď se natáčí filmová dílka nahrazující skutečné dění. Opět jde o snahu ukázat nám někoho jako chudáka válkou stíhaného, přitom pravda je úplně někde jinde. Nebýt snahy některých pozorných návštěvníků sociálních sítí, nevěděli bychom, že stejný herec se vyskytuje na fotkách z různých prostředí, že se na Krétě točí dokument o záchraně uprchlíků v úplně jiné oblasti, přičemž umělci jsou za to honorováni. Hyenismus došel tak daleko, že se využívá i skutečné mrtvolky dítěte mnohokrát naaranžované tak, aby záběr byl co nejděsivější. Někdy jde o zdraví těch, kteří se účastní přípravy zpravodajství, může dojít i k opravdu vyvolané provokaci točené naživo.
Nechceme li si v prodejnách kupovat laciné náhražky luxusních značek a být tak povrchními či pouhým ubohým derivátem skutečných boháčů, vadí li nám kopie úspěšných značek, plagiáty a podvrhy v oblasti umění, nevěřme ani tomu, co nám je opakovaně předkládáno jako jediná pravda, byť značně upravená. Už jen nápad natočit dokument a vymyslet k němu takový scénář, který zaujme a vyvolá soucit, vztek či ochotu přestat myslet, je činem zoufalců jdoucích pro svůj zájem daleko za hranici reality. Pravda je velmi ohebná, ale dá se také vyrobit od základu. Tam, kde jsou lidé hloupí, se těmto praktikám daří nejvíce. Takže kam patří velmoci ve fake news? Zatím je ukázováno na Rusko, ale vyloženě excelentním strůjci falešné pravdy jsou dlouhodobě USA a Velká Británie, ovšem EU už dávno tyto země dostihnula. A s migrací jde ve sportovní terminologii do úniku. Ne, nevěřte vždy tomu, co vidíte. Realita je úplně jinde. Neziskový sektor přebírá pomocí zpravodajství moc a obchod se solidaritou jede na plné obrátky. Jde o větší byznys, než je samotná válka. Až uvidíte aktuální inzerci Člověka v tísni, vzpomeňte si na tato slova.
J3.K
