Jde o neuvěřitelnou produktivitu

  Především je třeba si říct, že stokrát opakovaná lež se může stát jistým druhem pravdy. Nikoliv svou podstatou, ale vnímáním. O neskutečných schopnostech ruských hackerů, mediálních alchymistů a již proslulých trollů se nesou legendy. Nevím, jak vysoký mají rozpočet na svou činnost, ale musí být neskutečný, dokážou li mít takový vliv na světové dění. Je poté s podivem, že Rusko dokázalo splatit svůj zahraniční dluh, vynakládá li tak velké prostředky na ovlivňování amerických a francouzských prezidentských voleb, zasahovalo li i do těch německých, a jak s jistotou prohlásil Jiří Drahoš, nevynechalo ani ty naše. Produktivitu ruské ekonomiky musíme začít obdivovat, neboť její výkonnost dokáže pokrýt obrovské množství aktivit, a přesto je ještě zisková.

  Také efektivita práce výše uvedených výrobců falešných zpráv je omračující.  Pomocí údajné podpory proruských webů dokážou válcovat veřejnoprávní média, soukromé mediální kolosy a znevažovat práci odborníků a kvalifikovaných redaktorů. Jak jinak si vysvětlit strach z relativně malých serverů, které se zabývají přinášením informací, komentářů a rozhovorů, jejichž obsah se výrazně liší od oficiálních stanovisek uveřejňovaných u nás například v ČT, Českém rozhlasu a na dalších stanicích. Nebo je vše jinak? Nejsou snad naši lidé z ČT, Člověka v tísni, z ČRo a z dalších společností školeni americkými odborníky k systematickému oblbování našich občanů?

  Nezávislost velkých mediálních skupin už dávno není pravdivou skutečností. Tendenční vysílání a podsouvání překroucených zpráv se stala hlavní náplní zpravodajských studií. Vzor si naši publicisté berou ze CNN a BBC, nezaostávají ani německé ARD a ZDF. Jako důkaz smýšlení nám poté dodávají překlady článků z velkých deníků, které mají, světe div se, výrazně levicové zaměření. Například mainstreamové Washington Post a britský The Guardian při amerických volbách výrazně protěžovaly Hillary Clinton a její porážku nesly velmi těžce. Právě tato média své fake news vyrábí ve velkém a na rozdíl od Rusů je velmi snadno vysílají ve svých zpravodajských pořadech. CNN byla již několikrát přichycena při výrobě reportáží z určitých míst, ta však probíhala úplně někde jinde a dle předem připraveného scénáře. A aby toho nebylo dost, tyto záběry se poté dostaly i do dalších zpráv po celém světě. Zadarmo a okamžitě. O tom se tzv. ruským trollům může jen zdát. Přesto dokážou úspěšně konkurovat. Tedy pokud opravdu existují.  

  Nikdo už se nezabývá tím, že lidé přemýšlí, vnímají, sbírají informace a pak jim často nezbývá nic jiného, než se divit, čím nás ti žurnalisté krmí. Jistě, zpravodajské služby se navzájem předhání ve vykreslování domnělého nepřítele v nejhorších barvách, ale pokud nám někdo tvrdí, že ozbrojené síly Ruska jsou pro nás momentálně větším nebezpečím, než masa líných a násilně uvažujících Afričanů ochotných znásilňovat ženy a vraždit pro mobilní telefon, případně pro karikaturu Alláha, je prostě nepřesvědčivý.

  Poslední týdny se stupňuje agitace prounijních sil, které zásobují mediální prostor zaručenými  informacemi  o tragických následcích vyhlášení referenda o tom, máme li opustit Evropskou unii, nebo naopak nadále zůstat jejími členy. Dosavadní vývoj v EU je pro nás rozčarováním. Nejde jen o autoritativní přístup jejích orgánů, aroganci europoslanců a soubor restrikcí používaných proti každému, kdo se vzepře rozhodnutí plynoucích z Bruselu, ale i to, jakými nesmysly jsou lidé v ústředí schopni se zabývat. Hospodaření s eurem, které vyplouvá na povrch, fanatická touha po moci v Německu a Francii, házení klacků pod nohy odcházejícím Britům jsou poté už jen třešinkou na dortu.  Přesto jsme denně bombardováni prognostikami o tom, jak špatně se nám povede, vystoupíme li. Právě tato agitace by nám měla otevřít oči. Znamená totiž smrtelný strach z toho, že by lidé procitli a postavili se zvůli politiků a médií. Ta obava z referenda a jeho výsledku je přímo frustrující pro všechny, kteří z unijních dotací a příjmů žijí. A pohodlně. Takže pokud se tu objevují hmatatelné fake news, je to právě teď a z těchto zdrojů. Za přispění odborníků, jako je Pehe, Halík a jim podobní. Na závěr tedy jedna rada. Než si uděláte o čemkoliv vlastní názor, pečlivě hledejte různé zdroje. A nevěřte tomu, že ČT je pravdomluvnější, než třeba Parlamentní listy. Je pouze bohatší. Nakonec…platíte to právě Vy.

J3.K