Právě se nacházíte:

Kam se ztrácí informace?

28. 05 2018 |   www.inadhled.cz   Je až s podivem, co vše se dá filtrovat, samozřejmě s různým výhledovým  procentem na úspěšné vyčištění. Máte li doma studnu, můžete vodu z ní používat několika způsoby. Pokud s ní pouze zaléváte, stačí vám relativně jednoduché sítko, ovšem se zvětšujícími nároky na kvalitu vody musíte používat i kvalitnější filtry, na jejichž vrcholu je skutečně účinná čistička, která dokáže z nevábné kapaliny vytvořit křišťálově čistou a pitnou vodu.  

  Podobné je to s mnoha jinými produkty, takže různé filtry najdete v automobilech, komínech, dokonce i v počítačích. Ovšem pokrok nelze zastavit a historie síta s různě velkými oky je předlouhá. Netýká se ovšem jen materiálů, na které si můžeme nějakým způsobem sáhnout, ale stále větší zastoupení mají především informace. Jejich tok je často úplně odkloněn, nebo se k nám dostává až po dokonalém vyčištění. Nezastupitelnou funkci má redakce zpravodajství České televize, ale na podobném principu funguje většina médií. Přípravna zpráv velmi pečlivě vybírá vhodný obsah pro konzumenty, sama určuje, co unesou a co by je mohlo rozhodit. Pečují tak o duševní zdraví diváků, posluchačů a čtenářů.

  Francie se poslední týdny utápí v mnoha demonstracích namířených proti vládě mladého premiéra Macrona. O těch se téměř nedozvídáme. Není třeba jásat, nejde o protiimigrantské projevy, ale o snahu projevit nesouhlas se zpomalením cesty vedoucí k socialismu. Macron si totiž dovolil sáhnout na určité jistoty, které francouzští státní zaměstnanci považují za potřebné pro svou existenci. Je třeba si přiznat, že kapitalismus se ne ke všem chová stejně, především ty méně pracovité dokáže pěkně otrávit. Navíc státní pokladna není zrovna plná, nemalé částky odtékají i díky obrovské režii následků dlouhodobé imigrace, která z Francie dělá horkého adepta na jednu z největších muslimských enkláv na našem kontinentu. V ulicích hoří auta, vznikají stanová městečka uprostřed metropolí, ale dnešní tisk nám přinesl zprávu o tom, jak imigrant bez dokladů zachránil šestileté dítě visící z balkonu. Jde jistě o bohulibý čin, nicméně v součtu všech tragických okolností spojených s řízenou invazí z Afriky je opravdu prkotinou, projevil li jeden z těch stotisíců příchozích trochu lidskosti. To i přesto, že pro rodiče dítěte se může jevit tento jedinec jako zachránce. Je však třeba připomenout desítky mrtvých, kteří zůstávají po činech soukmenovců tohoto hrdiny.

  Švédsko svým smyslem pro sociální politiku a výpomoc směřuje někam, kam by nikdo z nás nechtěl. Ještě relativně nedávno nejbezpečnější země světa řeší problémy s pouličními gangy sestávajícími z mladých imigrantů. O tom se u nás vůbec nepíše a nebýt sociálních sítí, nikdo by nic nevěděl. Myslet si však, že lze ve Stockholmu nechat odemknuté auto a v něm aktovku, aniž by obojí zmizelo, je jen naivní zaspání v času. Možná to kdysi platilo, ovšem nyní je z této severské země s počtem obyvatel stejným, jako máme my, laboratoř zkoušející, jak snadno převálcuje 300 000 příchozích a nepracujících muslimů původní část obyvatelstva. Experty na posouzení a protlačení představ o přínosném promíchání jsou levicoví politici a političky bez smyslu pro realitu. Idealismus je totiž tím největším oponentem skutečnosti. Média o tom však mlčí.

  V Německu probíhají demonstrace podporující politiku AfD, tedy vlastenectví, odpor k migraci a logický nesouhlas s názory Angely Merkelové a s bruselským diktátem. Přestože jde o solidní počet účastníků a nejedná se o jedno město, naše média o tom zase neví, respektive vědět nechtějí. Ony by totiž tyto informace nebyly v souladu s tím, co vědět můžeme a co nikoliv. Německo má pro nás být totiž vzorem v úspěšné integraci muslimů, zvláště,  když se s námi o ně chce podělit. V přijímání lidí ze zahraničí má také dlouhodobé zkušenosti, žije tam už třetí generace Turků, Kurdů a Balkánců, ovšem až nyní se začaly projevovat nacionalistické sklony jednotlivých národností a přináší násilí do ulic německých měst. Takže se nedozvíme nic o tom, co se děje po celé zemi, jedině snad kdyby se opět našel nějaký hrdina zachraňující třeba těžce osudem zkoušenou německou důchodkyni a odnesl jí nákup.

  Úpravy dojmu z všeobecné situace kolem nás jsou většinou do očí bijící. Výběr lidí vystupujících na televizních obrazovkách, navádějící dotazy, umlčování nesouhlasných projevů, dehonestace politiků stavících se proti zájmům těch zavedených, glorifikace zásluh některých jedinců, jejichž morální kredit byl daleko nižší, než nám je předkládáno, morální úplatnost novinářů a redaktorů, to vše připomíná svým způsobem praktiky padesátých let u nás. A přidáme li naprosto destruktivní způsob přinášení informací o dění ve světě, tedy například na Ukrajině, v Sýrii, Velké Británii, neochotu zaměřit se na skutečné problémy kolem vlády a minulosti Andreje Babiše, ale i předešlých vládců z řad všech politických subjektů, ignorace rozmachu neziskového sektoru,  indoktrinace a úrovně vědění ve školách, můžeme říct, že některá kdysi populární a přínosná média se stala de facto naprosto zbytečnou složkou našeho bytí. Naopak, jejich kontraproduktivní přístup je vodou na mlýn pro ty, kteří sice moralizují, ale nikdo netuší, kde vzali tu jistotu, že na to mají právo.  Co tedy vypnout ČT, nekupovat MF, ignorovat Bakalu a jeho deníky, a třeba začít používat selský rozum? Ono totiž to, co je nám podsouváno, pěkně smrdí.

J3.K

 

Autor: Administrator

Diskuse