Právě se nacházíte:

Kde se berou elity?

30. 01 2018

   www.inadhled.cz   Česká republika má za sebou pár bouřlivých týdnů a poražení ve volbách nevěřícně kroutí hlavou, jak se mohli dostat do pozice, kdy slaví jiní. Projekt Jiří Drahoš nevyšel, plno umělců a dalších jednotlivců by tedy mělo dodržet slib a sednout na první autobus a vycestovat. Samozřejmě to neudělají, protože by se museli v cizině nějak živit. Být za hvězdu na prknech pražských divadel ještě neznamená, že by se podobně dařilo v jiné zemi. Navíc jsme unikli možnosti, kterou byla Magda Vašáryová v postavení poradce prezidenta. A to se počítá. Podobně naivních umělců je spousta. Každý má právo na svůj názor, ale je důležité umět přijímat i názory druhých.

  U umělců se většinou předpokládá, že mají vyšší inteligenci, než větší část národa. Při učení se rolí, psaní textů či skládání hudby se většinou zapojuje do činnosti mozek. Je tedy otázkou, zda li se například herci nevžívají příliš do svého výjimečného postavení, které zažívají při své činnosti na jevišti. Jsou na něm středem pozornosti, kterou k nim upírají diváci. Samozřejmě jsou i díky televizní tvorbě známými osobnostmi. Nepřisuzují si poté neoprávněně podobnou roli v běžném životě? Uvědomují si, že jsou pouhými dělníky kultury, navíc rozdílných kvalit, jinak jsou však pro stát menším přínosem, než například zedníci, svářeči a další skutečně potřebné dělnické profese? Opravňuje je vysedávání po kavárnách k tomu být elitami?

  Vezměme si příklad za všechny. Jan Kraus nebyl nikdy nějak přesvědčivým hercem, ale jeho televizní show měla a možná i ještě má úspěch. Za ta léta, po která pořad běží, se z vtipného moderátora stal relativně sebestředný muž, který postupně zvyšuje politickou agitaci. U něho už nejde o satiru, často zástupce ze svého pohledu protistrany uráží. Jistě, můžeme hovořit o svobodě slova, projevu, o demokracii. Ale proč lidé z jeho okolí a se stejnými názory neuplatňují stejný pohled i v případech, kdy někdo jiný s nimi myšlenky nesdílí? Přestože samotní se staví do pozice svobodných občanů, nesouhlasí li někdo s nimi, je to hlupák, nesvéprávný a vlastně úplně blbý tvor. Dotyční umělci si možná neuvědomují, jak moc jsou závislí na svých divácích. Být populární je velmi nejistá profese. Nutno konstatovat, že podobné platí pro některé vynikající sportovce a publicisty.

  Dalším významným elementem v naší společnosti jsou pedagogové. Plno dětí školou povinných chodilo před volbami domů s tím, že ve školách se vedou diskuze o politice. Což by v hodinách občanské výchovy bylo i logické. Bohužel se většina učitelů prezentovala i tím, koho budou volit. Samozřejmě se vesměs nahlas přikláněli k Jiřímu Drahošovi. Otázkou je, proč to ale neustále dokola vnucovali dětem a studentům. Když někdo z mladých v důsledku domácí výchovy bránil Miloše Zemana, bylo mu řečeno, že tomu nerozumí. Nedivme se, jak jednou budou mladí volit. Jsou školy, které jsou přímo systematicky zaměřené na prosazování zájmů levice a EU, ale i ty ostatní mají k apolitičnosti velmi daleko.

  Svobodné uvažování a rozhodování se nám snaží překazit kde kdo. Mnoho lidí si nárokuje být elitami národa, přitom toto ocenění patří jen opravdu těm nejschopnějším. Skutečná špička odborníků se většinou drží zpět a politikou se zabývá okrajově. Ve skutečně demokratické společnosti je jedno, jakého jste stavu, máte jeden hlas a je jen na Vás, jak s ním naložíte. Takže pokud se někdo neumí smířit s tím, že vyhrál jiný kandidát, měl by se více zaměřit na to, co od něho ostatní odradilo. A je li v menšině, musí přijmout rozhodnutí většiny. Byť se mu nechce.

J3.K

Speciály

Tipy