Když vládne Jidáš

  K Čechům patří ještě jedna špatná indicie, totiž to, že tento národ si v minulosti volil do svého čela naprosto nevhodné představitele. V historii by se dalo najít mnoho králů, kteří neměli k české zemi kladný vztah a nebyli ochotni za ni bojovat a případně i zemřít. A protože jsme tak trochu nepoučitelní, pokračujeme ve špatném výběru i nadále. Možná by stálo za to se někdy zamyslet nad tím, co nás k tomu vede a proč si tak často dokážeme komplikovat vlastní život. Vlastní skutečné elity národa přehlížíme a místo nich uznáváme samozvance, případně závistivě pokukujeme po zahraničí. Nedostatek vlastenectví není problém jen nynějších třicátníků a mladších, ti vyrůstají na umělých základech podstrčených kosmopolitním světem plném multikulturních ideálů, ale jde o jeho dlouhodobou absenci s výjimkou několika málo období.

  Naše vzhlížení k Západu se po roce 1989 změnilo v bezhlavý úprk z pozic nejvyspělejší průmyslové země bývalé RVHP a stali jsme se po stránce výroby například automobilů jejím světovým centrem s druhým nejvyšším počtem vyrobených kusů v souvislosti s počtem obyvatel, nicméně plno dalších podniků zaniklo, nebo se stalo majetkem zahraničních investorů. Podařilo se nám rozprodat úplně vše, včetně životadárných zdrojů vody. Vše západní nám připadalo dobré, chtěli jsme rychle dorovnat životní úroveň, privatizovalo se poměrně neuváženě a za přítomnosti obrovské korupce. Vznikla megabohatá vrstva několika desítek jedinců, která se po vzoru ruských oligarchů stala majitelem toho, co se neprodalo do zahraničí. Některé z nich známe, ovšem ti nejvýznamnější jsou veřejnosti víceméně skryti.

  Jediným oligarchou, který se rozhodl vystoupit na veřejnost, je Andrej Babiš. Jeho cesta vzhůru je dlážděná smutnými osudy mnoha podnikatelů, lidským neštěstím, korupcí na nejvyšších místech a sbíráním často kompromitujících informací a jejich využití. Také vynikajícím politickým marketingem, vybudováním hnutí postaveným na základech vlastní firmy a naprostou nemorálností. Jestliže jsme dosud vyčítali našim politikům jistou bezzásadovost, nyní lze vnímat na postu předsedy vlády v demisi neomezeného vládce točícího se jako korouhvička ve větru. Změny jeho postojů a názorů mají jedinou příčinu, kterou je co největší osobní zisk při zachování jisté popularity u davu vlastních voličů. Momentálně dalším obrovským lopingem je popření vlastních slov o nevhodnosti přístupu České republiky k euru a zahájení příprav k jeho přijetí. V době, kdy je evidentní, že velká a pravděpodobně nadpoloviční část obyvatelstva si přeje odchod z Evropské unie (toto je opravdu pouhý odhad redakce) a i fundovaní ekonomové tvrdí, že v nynější době přijímat euro je naprostý nesmysl, Andrej Babiš začíná vyjednávat podmínky, které bychom při přechodu na euro měli dodržovat a které naopak ne. Pokud právě toto není důkazem arogance a jidášství, pak už není silnějších argumentů, proč se Babiše urychleně zbavit. Navíc je sám pod tlakem okolností a hříchů, které ho dohnaly, a jde o páky, které na něho mohou činovníci z EU použít. Stal se naprosto manipulovatelným.

  Abychom však nesoudili vládu v demisi jen pro jednu věc, připomeňme si ještě poklonkování nedávné americké návštěvě, kdy si třetí nejvyšší ústavní činitel USA přijel pro ruského hackera Nikulina a ministr spravedlnosti Pelikán v předklonu předal klíče od jeho cely. Nebo vyhoštění tří ruských diplomatů jako reakci na anglický ničím nepodložený výmysl o otravě dvoustranného špióna Skripala. Také někteří spolustraníci premiéra výrazně inklinují k protonárodní icentitě. To vše přesně odpovídá Babišově závislosti na Evropské unii a jejích dotacích, zároveň také obrovskou aroganci a neschopnost zastupovat zájmy České republiky. Smutné je, že ho ve funkci drží politický matador a člověk s obrovským rozhledem a zkušenostmi, tedy prezident Miloš Zeman, opozicí poté jsou ti, jejichž kolaborantské nálady a prounijní smýšlení nejsou zárukou změny ve směřování naší země po výměně za Andreje Babiše. To platí jak pro Piráty, tak TOP 09, ODS. KDU-ČSL a STAN. ČSSD je v tak obrovské krizi, že její chování je naprosto nepředvídatelné a rozhodně není zárukou lepší budoucnosti. Nasadili jsme si do kožichu veš a není nikdo, kdo by nás jí dokázal zbavit. Zachovali jsme se tak, jako mnohokráte. Jsme nepoučitelní.

J3.K