Právě se nacházíte:

Máme právo na referendum?

4. 11 2018 | www.inadhled.cz     Zásadní rozhodnutí týkající se budoucnosti národů žijících v naší republice vydávají námi volení zastupitel, poslanci, vláda. Tito lidé, kteří se dostali do horních pater politiky, ve kterých se vytváří nové zákony a pravidla, dle nichž se poté odvíjí naše životy, jsou námi voleni. Mají tedy právo za nás rozhodovat? Odpověď na tuto otázku bolí, ale pravdu bohužel je, že mají. Možná by skutečně nejvýznamnější otázky měly být v referendech zodpovězené všelidovým referendem, nicméně tím jsou i výsledky voleb.

  Každá strana, sdružení či jedinec jdou do předvolebního boje s jistými plány a představami, které prezentují s jistým předstihem. Dle toho, co slibují a říkají, se občané poté rozhodují, komu svěří svou důvěru. Pokud tedy někdo dal v prezidentských volbách hlas Milošovi Zemanovi, musel vědět, že bude li zvolen, budeme mít levicového prezidenta po stránce sociálního vnímání, negujícího snahy EU o mohutný pokus přivézt k nám spoustu k integraci neschopných Afričanů a muslimů, ochotného podpořit hospodářskou spolupráci se všemi, kdo budou pro naši vlast nějak přínosní. Zároveň počítal s jistými excesy způsobenými povahou Miloše Zemana a jeho zálibou v bonmotech, které jsou ne každému milé. Kdo však dal přednost protikandidátovi Drahošovi, byl ochoten akceptovat sice na pohled milého člověka, ovšem neschopného prosadit jakýkoliv náznak vlastního názoru a papouškujícího fráze, které mu byly vkládány do úst jeho týmem, sponzory a skupinami vytvářejícími umělou auru schopného a moudrého státníka, naštěstí neschopného reagovat na nečekané otázky a problémy. Každý z nás se tedy mohl rozhodnout, koho by radši viděl na pomyslném trůnu a po vyhlášení výsledků poté přijmout skutečnost, že v národním referendu vyhrál jeden z kandidátů.

  To samé platí i pro ostatní volby. Jestliže parlamentní vyhrálo ANO, ukázala se vhodnou jeho taktika zamlžování názorů na budoucnost a lhaní o současnosti. Jak jinak chápat veletoče jeho předsedy a majitele. Nikdo u něho nemohl předpovídat, jak se postaví k problematice přijetí eura a k migrační krizi v Evropě ve vztahu k našemu státu. Voliči ANO tak šli do jednoznačného rizika možnosti jakéhokoliv řešení naší budoucnosti, v podstatě si zahráli loterii. Na rozdíl od voličů Pirátů, STAN, ČSSD a TOP 09. Tam je jednoznačnou prioritou přijetí eura a co nejrychlejšího přijetí tisíců příslušníků jiné kultury a vyznavačů rozdílného náboženství od tradičního evropského. Příznivci těchto stran tedy  souhlasí s naší podřízeností vůči Bruselu a se změnami spojenými s mícháním ras, národů a kultur. Ti, kteří svěřili svou důvěru ODS, patří mezi ne úplně vyhraněné voliče, protože tato strana je natolik širokospektrální, že v ní najdete i vzájemné úhlavní nepřátele. Na jedné straně primitiva Novotného, zdravého úsudku prostou měnící se Němcovou a nevýrazného Fialu, na té druhé Václava Klause mladšího, jehož názory jsou často blízké SPD. Okamurovci jsou poté jasným signálem, že tu jsou pořád lidé doufající v lepší budoucnost spojenou se silnou Českou republikou, bohužel však nemající lepší volbu, než dát hlas tak nějak nespolupracující straně s ostatními euroskeptiky.

  Svými hlasy jsme tedy předurčili další vývoj naší země, v komunálních volbách i prostředí, ve kterém žijeme. Samozřejmě oboje volby jsou důležité, nicméně pokud jde o určité měřítko důležitosti pro celou společnost, jsou podstatnější ty, ve kterých volíme poslance Parlamentu ČR a prezidentské. Bohužel se jich účastní pouze cca 50% oprávněných voličů, ti ostatní sami sebe staví do autu. Otázkou zůstává, zda li by je případné referendum přinutilo se objevit v místnostech, kde by bylo pořádáno. Pokud nikoliv, pak by bylo referendum de facto teoreticky pouhou kopií voleb, které by mu předcházely.

  Takže má referendum nějaký smysl? Odpovědí je ano. Záleželo by ovšem na tom, jak dlouho po parlamentních volbách by se pořádalo. Vzhledem k určitému vývoji a nesplněným předvolebním slibům totiž politici před volbami a po nich nejsou ti samí lidé. Ocitají se pod tlakem a chovají se jinak, než jak se tvářili v době, kdy o posty usilovali. Po čase se projeví charakter a posun priorit. Navíc jim často zachutná moc a vznikne pocit vlastní neomylnosti. V průběhu doby, na kterou jsou voleni, přichází události, které se nedaly často očekávat. Takže za nás rozhodují o záležitostech, které se mohou nás všech dotknout podstatně více, než jiné. Jde o vše týkající se přijmutí eura, setrvání v EU, účast na migraci či zásadních vojenských událostí a posuzují je často lidé, kteří sice k tomu získali mandát, ale svou ignorací daných slibů v podstatě ukazují, že se nahoru dostali pomocí lží. A takoví ztrácí právo zastupovat nás v tom podstatném. Proto by právo na referendum mělo být zakotveno v Ústavě ČR a v zvláště důležitých případech by mělo být vyhlášeno.

  Blíží se podpisy důležitých smluv týkajících se migrace, přijetí eura a zabývajících se i genderovými záležitostmi. Vzhledem ke složení Parlamentu, Senátu a vlády lze konstatovat, že můžeme být svědky okamžiku, kdy se z České republiky stane vazal mocností ztrácející svéprávnost, svrchovanost a rozum. A pokud se neozveme, nebudeme moci nikdy říct, že jsme udělali vše pro budoucnost našich dětí.

J3.K

Autor: Administrator

Diskuse