Miloš Zeman sedící a spící?

  Je třeba si přiznat, že fyzická kondice je pro našeho prezidenta limitující v mnoha směrech. Náročné programy některých zasedání a setkání, při kterých se hodně chodí a stojí, jej evidentně zmáhají. Tělo Miloše Zemana prostě chátrá, o tom není pochyb. Jestliže tedy focení trvalo poněkud déle, což je možné, prostě si potřeboval sednout. Tím se stal objektem zájmu a je s podivem, že byl umístěn takto, jistý takt by jej posunul i se židlí blíže ke středu. Tam však stojí jiní, má to tedy naznačovat určitou hiearchii? Pokud ano, není se čemu divit, pokud Zeman na tom kraji i usnul, což by potvrzovalo dlouhé přípravy před zmáčknutím fotospouště.

  V tu chvíli se nabízí otázka, máme li dostatečně reprezentativní osobu prezidenta. Takový Jiří Drahoš by se prý na podobné akci vyjímal daleko lépe. Zcela upřímně s tím lze v určité fázi souhlasit. Vizuálně by možná na společné fotce působil lépe, tedy pokud by byl vidět více, než jen jeho spodní část. Vzhledem k jeho projevovaným názorům tu totiž existuje riziko, že by ta horní polovina těla byla vidět minimálně, neboť prezidentský kandidát a akademik Drahoš se zdá být solidním řiťolezcem a vhodných pozadí tam bylo poněkud více. Z toho vyplývá riziko, že bychom ho mohli spatřit někde blízko u zadní části Merkelové, Mayové, případně u gatí mladého Macrona. A zcela upřímně, v kontextu těchto možností je místo Miloše Zemana na kraji fotografie v pozici sedícího státníka ještě dostatečně hrdé a vlastenecké. A přiznejme si, že daleko hůře je na tom v očích všech, kteří měli možnost to nedávno pozorovat, předseda Evropské komise houser Juncker. Jeho motání se bude jednou součástí výuky dějepisu.

  Zahraniční politika prezentovaná Zemanem je tím menším problémem jeho vlády. Svými cestami předběhl Merkelovou s Macronem, kteří se zasazují o zvýšení spolupráce mezi jejich zeměmi a Čínou i Ruskem. Na jedné straně pokrytecky kritizují vnitropolitickou situaci v obou velmocech, na druhé si však uvědomují obrovský obchodní  potenciál a jistou nesmyslnost hospodářských sankcí namířených proti nim. Díky hysterickému chování vůči Rusku se tato země dostává přes počáteční potíže a stává se plně soběstačnou v oblasti zásobování potravinami, nerostným bohatstvím a hlavně ve sféře financí patří k nejméně zadluženým státům světa. Čína  zase pro změnu postupně mění svůj světový obraz a díky prudce rostoucí ekonomice, stabilizaci počtu populace a zvyšující se životní úrovni se vyšvihla mezi skutečné obry, se kterými je třeba počítat. Přidáme li jistou rozháranost v nejvyšších kruzích USA, kde se Donald Trump snaží navázat na jistou část filosofie bývalého prezidenta Reagana a vyhlásil válku levicově smýšlejícím předchůdcům v Bílém domě, přičemž má proti sobě mnoho příznivců Obamy, Clintonové a především kliku miliardáře Sorose, tedy vlivné elity, patří Rusko s Čínou k nejstabilnějším politickým útvarům součastnosti. To i v kontextu s brexitem a vlastní prezentací britské premiérky Mayové, jejíž vládu opouští ministři zasazující se o tvrdší přístup Velké Británie k vyjednávacím pohovorům s EU. Miloš Zeman dlouhodobě podporuje dobré vztahy s Čínou a Ruskem, aniž by se přitom schovával za unijní sankce a potají je obcházel bočním vchodem.

  Nebezpečí je u Miloše Zemana především v politice domácí. Jeho spojení s Andrejem Babišem je bohužel přínosné především pro samotného AB. Jaký bude další vývoj, to je však otázka. Komunisté už vystrčili růžky a zcela upřímně, nelze divit. Dostali se do pozice, kdy mohou válčit na všechny strany a navíc vítězně. Nynější útok na Dana  Ťoka má svou logiku, změny v Českých drahách mohou vést ke změně statusu celého podniku. Babiš se dostal mezi čelisti nůžek a bude muset ještě více otáčet své názory, opouštět některé plány. Pokud chce nadále hromadit majetek, unikat trestnímu stíhání a dokončit budování Agrofertu, čeká ho ztráta i posledních zbytků morálky. Bude muset žádat o souhlas s každou podstatnou záležitostí, což s jeho egem nebude pro něj příjemné. Nově vzniklé společenství obchodníků a handlířů sedících ve vládě a kolem ní stojí na hliněných nohách a Zeman může být tím, kdo tahá za nitky. Přestože má Babiš, komunisté a řada členů ČSSD stejnou minulost, jejich současná spolupráce se může kdykoliv sesypat. A to je důvod, proč bude mít Miloš Zeman pořád možnost ovlivňovat dění u nás. Jeho zahraniční politika má své opodstatnění. Jak to dopadne doma, to se nedá předpovídat. Zatím to ale připomíná velký průšvih.

J3.K