Mladá generace a sluníčkáři vs. realita v EU

26. 02 2018

   www.inadhled.cz   Problémem těch, kteří obhajují vznik multikulturní společnosti, je nedostatek informací.  Jejich vzdělání výrazně pokulhává díky záměrně zkreslované výuce dějin, nedostatečnému vysvětlení významných událostí, nebo absolutně arogantnímu vynechání některých pasáží. Dále mládeži chybí znalosti nedávného přelomového období a zkušenosti s praktikami komunistických vládnoucích vrstev ne nepodobných nynějším západním vůdcům. Dnes přinášíme perfektní zhodnocení situace, které je částečně převzaté z jedné facebookové diskuze a pouze lehce doupravené. 

  Předně, nedělíme migranty na ekonomické a muslimy, to je zásadně mylný (zavádějící) přístup; v první fázi záchytu existují jen nelegální migranti. My (ČR) jsme zemí, kde platí pro případy nelegální migrace jasná pravidla (ostatně nelegální překročení hranic máme - podobně jako například USA - součástí trestního práva), a ta pravidla zahrnují omezující opatření (systém zadržování a prověřování totožnosti takových lidí). Jiné (některé okolní) státy v aplikování takového systému selhaly.

  Druhá rovina našich současných problémů jsou potomci legálních migrantů = potomci lidí, které si státy (firmy) dovezly jako levnou/otrockou pracovní sílu (zejména Francie, následně Velká Británie a Německo), v tomto případě selhala sociální péče a selhala snaha o (světské) vzdělávání; státy (politici) nesou odpovědnost za vznik ghett ve kterých se rozvíjel odlišný společenský systém od zbytků země. To je složité téma – nechceme zabíhat do úplných podrobností; náš problém je, že zde nyní máme "Evropany" = potomky legálních migrantů, kteří nectí zákonnost a zvyky zemí v nichž se narodili a vyrůstali, tito lidé jsou druhou a někdy dokonce třetí generací vyrůstající v Evropě, oni sami mají pocit (často oprávněný) sociálního vyloučení od majority, mezi nimi pak vzniká prostor pro úspěšné šíření dvou (celkem odlišných) ideologických systémů: radikálního islámu a extremistické levice; do jednoho či druhého však většina těch mladých lidí spadne, protože (logicky) mají potřebu nějaké sebeidentifikace.

  V důsledku toho nám v Evropě vznikají početné skupiny, které nemají problém s ozbrojeným (násilným) odporem vůči zbytku společnosti. Od počátku migrační krize, došlo k nezvládnutí všech možných bezpečnostních opatření; státy, které se nekriticky otevřely takovému počtu osob, že (logicky) selhaly ve schopnosti záchytu rizikových skupin, selhávají také ve schopnosti tyto migranty integrovat, takže tu máme druhou velkou rizikovou skupinu osob, u které záhy vzrůstá sociální nespokojenost, a tudíž v ní velice lehce loví extrémističtí islamisté i radikální levice. Nevím, kolik Vám je komu let, a co si tedy pamatujete (můžete pamatovat), ale my pamatujeme neslavná léta vrcholné aktivity Rote Armee Fraktion, také případy teroristů jako byli lidé ze skupiny Baader-Meinhofová, a víme, že jakkoliv to na prvý pohled vypadá podivně vzhledem k ideologické odlišnosti, existovala a existuje mezi radikálním islámem a extremistickou levicí spolupráce.

  Levicově orientovaní pachatelé terorismu často získávali technickou podporu ze strany vyznavačů radikálního islámu a naopak občas pro ně udělali nějakou špinavou práci. V minulosti to byla úzce "odborná" spolupráce malých skupin lidí, dnes se potýkáme s masovou formou téhož. Když se psalo o vážných bezpečnostních problémech, nebylo to tedy na o běžné kriminalitě; když se podíváte na kterékoliv masové nepokoje v Evropě = nepokoje, které opakovaně trvají týdny (třeba lidé z Paříže by Vám o nich mohli vyprávět), hoří při nich stovky aut, hoří domy, jsou zničené byty, rabují se obchody a policie není v takových případech schopna bránit bezpečí ani majetek občanů, tak při nich vždy vidíme součinnost vyznavačů radikálního islámu a příslušníků extrémní levice. To je tvrdá realita, která v takových chvílích je jen drobný krůček od občanské války. Zbytek toho problému je -žel- prostá matematika: nelegální migraci a sociálně vyloučené komunity můžete bezpečnostně zvládnout jen do určitého počtu osob, ve chvíli, kdy tyto osoby přesáhnou počet dostupného množství příslušníků policie, ve chvíli, kdy materiální potřeby policie v souvislosti s bojem s těmito skupinami představují mimořádnou zátěž pro státní rozpočet, v tu chvíli země stojí na pokraji stanného práva.

  Naprosto fakticky: Policie ČR má kolem 40.000 příslušníků a Armáda ČR má 20.000 příslušníků, rozpočet obou těchto složek je už nyní mezní, stát nemá takové příjmy, aby ho mohl navýšit. Zkuste si představit, že by během dvou let do ČR přišlo cca 300.000 migrantů (to je realistické číslo při využití jednoho z klíčů pro přerozdělování podle nápadů některých politiků z EU) a i jen část z nich by začala dělat to, co se opakovaně dělo v Paříži (pouliční násilí), kolik si myslíte, že toho v tu chvíli policie a případně i armáda zvládnou k jejich potlačení, nebo jen k ochraně lidí (a jejich majetku) v místech, kde by k tomu došlo?!? Tohle není teoretický problém, to je problém, který opakovaně zažívá a není schopna řešit Francie, který vzrůstá v Itálii, Řecku, Španělsku Německu a v Anglii. Když k té matematice nově příchozích, přidáte ty potomky dřívějších legálních migrantů (levné/otrocké pracovní síly) a když k tomu připočítáte jejich nativitu, která přesahuje běžný evropský průměr, můžete si uvědomit, že je nad námi děsivý Damoklův meč.

 Ptáte li se, kde bereme statistická čísla, tedy tady je odpověď: V Anglii a Walesu je od roku 2009 nejčastějším chlapeckým jménem dávaným po porodu jméno Mohammed, přitom v roce 1964 to bylo jméno na sedmdesátém třetím místě a v roce 2008 bylo jméno Mohammed ještě na třetí příčce, to cosi vypovídá o dramatické proměně tamní společnosti. Francie a Německo nám možnosti podobných statistických srovnání nenabízejí, možná záměrně. Za poslední tři roky, při střízlivých odhadech (Němci to nejsou schopni sami přesně spočítat), přišlo do Německa kolem dvou a půl milionů nelegálních migrantů, obdobná čísla Vám dá Itálie a Francie. Naše (evropské) sociální systémy a policejní systémy nemají možnost toto dlouhodobě zvládnout. Německá armáda není schopna poskytovat německé policii účinnou podporu, protože byla dlouhodobě vystavena rozpočtovým škrtům a nyní nemá dostatek vybavení pro své příslušníky; Hans-Peter Bartels (komisař Bundestagu pro ozbrojené síly) na začátku tohoto roku vyzval německé vojenské námořnictvo, aby se stáhlo z misí NATO, EU a OSN, protože Německo nemá potřebné rozpočtové zdroje na pořizování náhradních dílů, takže Německu docházejí operačně nasaditelné lodě pro mezinárodní mise; tedy Německo (řečeno jinými slovy) naprosto vypadává z ochrany námořních hranic EU, protože už v prosinci minulého roku stáhlo do suchých doků své poslední (ještě) plovoucí ponorky, které se podílely při ochraně hranic na bezpečnostně-zpravodajských operacích.

  Obdobně kriticky je na tom s vojenskou a policejní námořní technikou Itálie, Řecko a Španělsko. Španělsko je přitom zemí s vysokou nezaměstnaností a také s nezvládnutou migrací, podobně je na tom silně zadlužené Řecko, ani jedna z těchto zemí si nemůže dovolit navyšovat vojenský rozpočet. To, co dlouhodobě systémově a rozpočtově nezvládají státy, rozhodně za ně nezvládnou (nemohou zvládnout) nevládní organizace a dobrovolníci. Pokud si myslíte, že se problém řeší (jak píšete výše), tak se neřeší, problém se pouze politicky diskutuje – už tři roky se diskutuje a on za tu dobu narůstá. Tlak na to, aby země V4 přijímaly přerozdělované migranty je logický pokus o vytvoření ventilu = o snížení jejich koncentrace, ale to není řešení, když zůstávají otevřené hranice. My (EU) to ekonomicky nezvládáme, to není o naší neochotě se uskromnit, to je o realistickém hospodářském výhledu, zápasíme s dlouhodobým poklesem zásob pitné vody, naše zemědělství pronásledují důsledky změn klimatu, pomáhat jiným a postupovat v důsledku toho „pomáhání“ na vlastní hranici sebezničení je nepřirozené.

  Zdá se, že lépe shrnout nynější situaci ani nelze. Nebývá zvykem, aby inadhled přebíral cizí myšlenky a zhodnocení, tentokráte je třeba se pokorně sklonit před autorem, do jehož textu bylo zasaženo opravdu minimálně. Zároveň to vysvětluje, jakou sebedestrukci po nás EU požaduje. Pokud se neoprostíme od šílenců, kteří v Bruselu rozhodují o další strategii, mezi ně patří i většina našich europoslanců, tento problém bude nadále eskalovat. Je na nás, procitneme li, či budeme li těmi, kteří ztratili šanci žít ve své zemi svobodně a beze strachu.

J3.K

 

Speciály

Tipy