Odvaha některých nemá mezí…

   Dá se tedy říct, že v klukovských představách o správně vedeném životu je na prvním místě odvaha a poctivost. Mnohým tento základní kámen z mládí zůstává až do stáří, z jiných se postupně stávají zloduši. Není to nic zvláštního, v reálném světě to je s nimi podobné, jako to známe z románů a filmů. Prostě existují. S některými je třeba bojovat, další se umlátí sami, často se to stane při konfliktu mezi sebou. Nelze na to spoléhat, ale jde o pohodlnější selekci.

  Odvahou však oplývají i další jedinci, než nám známí z knih či na filmového plátna. Vynechme ty, kteří si zaslouží náš obdiv. Rozhodně v tuto chvíli nemám na mysli hasiče, vojáky a lékaře v zahraničních misích, policisty pracující v utajení uprostřed zločineckých gangů, elitní automobilové a motocyklové závodníky a další sportovce i záchranáře balancující na hraně mezi životem a smrtí. Dokonce ani prosté horníky, členy horské služby a další podobné profese.

  Neuvěřitelnou odvahou totiž musí vládnout naši politici. Pokud se ptáte proč, odpověď je jasná. Výsledky jejich práce jsou naprosto devastující pro naši zemi, jejich platy se neustále zvyšují, lžou nám naprosto bez jakéhokoliv náznaku studu, přiznávají si stále více výhod, přesto si užívají bezpečí a nemají vůbec strach. Mají pozice supermanů. Pár si jich vyjmenujme.

  Bohuslav Sobotka chce opět kandidovat na post lídra strany ČSSD. Přestože svým úlisným tónem podpořeným slizkým a neupřímným úsměvem sděluje národu většinou pravý opak toho, co dělá a jak uvažuje, jakési podezřelé výzkumy veřejného mínění jej stále uvádí na čele žebříčku oblíbenosti. Znám jediného člověka, který ho obdivuje, a to pouze z facebooku. Musí si skutečně věřit, možná má prostě jen oporu v davu dalších podobných kariéristů, protože jsou zvyklí na klasické ruka ruku myje. Sebevědomí mu stoupá opět raketovým tempem.

  Andrej Babiš je podvodník vyloženě extrémního kalibru. Neustále vyzdvihuje potřebu ničit podnikatele neodvádějící daně, přitom právě jeho společnosti dostávají více peněz ze státního rozpočtu a z dotací, než jich odvedou na daních.  V podstatě vydělávají už jen tím, že jsou. Nepřestávající tlachání o poctivosti má zastřít vlastní podvodné chování, od pozornosti odvést ty, kteří by chtěli pohlídat jeho odpouštění si daní, získávání nových společností tlakem jím spravovaných finančních úřadů. Přes své lumpárny si dovolí nabízet své koblihy i na veřejných prostranstvích. Je to opravdu Jánošík. To byl zbojník a zloděj, kterého časem začali Babišovo krajané oslavovat. Zdá se, že vzor si tedy našel ve své domovině. Mohl by skončit podobně, napadá mne. Zvláště, když se mu pod rukama rozpadá jeho vlastní policejní komando.

  Jiří Dienstbier je opravdový hrdina. Nikdo z normálních občanů této země nechápe smysl jeho ministerstva, vnímá jej jako naprostého škůdce, finance vložené do jeho úřadu jsou ty, které chybí v důchodovém systému, on přesto dále zůstává členem vlády a vydává různá prohlášení, jejichž společnou věcí je jejich nesmyslnost. Ani on se snad neobává o svou bezpečnost a neotřesitelně míří do nejvyšších funkcí v bruselském hnízdě superlidí..

  Matěj Stropnický je svou odvahou pověstný. Dokonce si dovolí jezdit v MHD, což po do volného prostoru vypuštěných výrocích o levicových extrémistech a jejich podpoře, o udivování se nad tím, proč studenti chodí na brigády, když by měli užívat roky na vysoké škole a ne pracovat, zavání drážděním býka rudým hadrem. Pár facek, které už dostal, mu rozhodně nestačilo a s hrdým výrazem si říká svou touhou po migrantech o další.

  Naše země má plno dalších super odvážných hrdinů. Tito byli vyjmenováni namátkou, plno dalších sedí v europarlamentu, vyskytují se v našich obou komorách, tedy senátu i parlamentu, stojí za vysíláním České televize i rozhlasu, vedou peníze stáčející nadace. Vyskytují se mezi námi, často chodí volně po ulici, jsou si sami sebou natolik jistí, že si neuvědomují, jak moc lidí by jim nejradši dalo pár facek. Chrání je totiž zákony, které si často stvořili tak, aby byli beztrestní. Bohužel středověká defenestrace, koupání v koši potápěného do Vltavy, lámání kolem, to vše je minulostí. Stálo by za to se zamyslet nad tím, neměli li bychom se poučit historií a k některým praktikám se vrátit. Možná by těch hrdinů ničeho se nebojících ubylo.

J3.K