Podprahové myšlení a omílání lží

  Pokud se díváte na televizi, což je tak trochu masochismus, jistě jste si všimli, jak se zvyšuje počet reklam, ve kterých se objevují i jiná etnika, než žijí v zemích určených rozšíření produktu. Vysvětlení by mohla být dvě. Buď jde o globální reklamu určenou celému světu a zadavatel šetří, nebo jde o to přesvědčit místní obyvatelstvo o normálnosti toho, že si například v pražských Nuslích černoch či Arab pere prádlo v tom nejlepším německém prášku. Otázkou zůstává, je li globální reklama uváděná i v Saudské Arábii a vystupuje li v ní polonahá Evropanka prezentující krásné dámské prádlo stejně, jako u nás praní či oblečení právě ten černoch. Nikoliv. Zatímco saudsko-arabskou kulturu výrobci respektují, v opačném případu jsou často ignorovány teritoriální zvyky a jsou podsouvány ty, které  se snaží nadnárodní korporace ruku v ruce s politiky prosadit. A dělá li se to salámovou metodou, tedy pomalu a postupně nejdříve u zahraničních výrobků a až poté u domácích, řada lidí si to ani neuvědomí a postupně si zvykne a změní si normu pro normálnost.

  Zvláště markantní je tento způsob u výchovy dětí. Povšimněte si několika zvláštností. Déčko České televize má logo a vizualizaci víceméně shodnou s duhou, která provází pochod homosexuálů Prahou. Děti si tak mohou myslet, že jde o spojené záležitosti a na homosexuály v průvodu se dívají částečně jako na něco, co znají. Symbol duhy mají spojený s něčím příjemným. Navíc už se na obrazovce objevují příběhy, kdy táta s tátou mají krásnou holčičku či chlapečka.  Na stanici patřící pod značku ČT zůstaňme ještě chvilku. Postupně se na ní rozmáhá nešvar multikulturismu.  Začne to kreslenou pohádkou, v níž se míchají bílá a černá zvířátka, přičemž ta černá jsou tak chytrá a hodná, později se objeví příběh s princem černochem vládnoucím v evropsky tvářícím se prostředí a milujícího blonďatou dívku z místního statku. Kde je realita? Copak někdy v době králů a princezen byli v Evropě černoši součástí naší šlechty? Jindy je to příběh pro změnu o plodném muslimovi, který místo práce plodí děti a sní, až si vysní bohatství. Nejde snad o obhajobu nepracujících muslimů s velkými rodinami požírajícími velkou část sociálních dávek? Mají si naše děti zvyknout na to, že je normální pracovat na jiné?

  Dalším způsobem působení na děti, teď už větší, jsou pozměněné výklady dějin (to uměli už komunisté), a především akce spojené se školní aktivitou a pořádané školou či neziskovým sektorem.  Různé formy přednášek, divadelních představení, kursů a kroužků s jednoznačným zaměřením vštěpit dětem určitý pohled na problematiku. Jestliže jsme si před rokem 1989 téměř povinně občas dopisovali s dětmi ze Sovětského svazu či NDR, a tím podporovali družbu, o kterou naše rodiče nestáli, pak návštěvy muslimů, někde i vycházka do mešity, jsou daleko drsnějším vymýváním mozků, než bývalo zvykem v pionýru. I to bylo někdy daleko za hranou. Jenže zatímco to jsme po revoluci odsoudili, nyní se k podobnému vracíme v mnohem větší míře. Opět dochází k trestům za projevy znamenající odklon od oficiálně prosazovaných doktrín o multikulturním světě bez hranic a genderových změnách ve výchově. Tentokráte totiž nejde o politické oblbování, ale o výchově k životu jdoucím proti přírodním zákonům, národním zvykům a po tisíciletí pěstované kultuře.

  Podobně se však pracuje i s myslí dospělých. Naráží na sebe minimálně dva druhy propagand. Ta ruská a proti ní je nasazena západní.  Která z nich je agresivnější, to nechme na posouzení každého z vás, nicméně ČT je na straně té západní a naprosto neochvějně a bez uzardění jede své probruselské bomby v podobě diskuzí s odborníky, kteří zastávají jediný správný názor. Tomu odpovídá výběr jak jich, tak i moderátorů řídících diskuze. O nestrannosti nelze konstatovat nic jiného, než že ta do ČT ještě nedorazila. Elitní redaktoři už se ani nesnaží skrývat směřování odpovědí na své otázky k předem vytýčeným cílům, jejichž závěry mají poté přesvědčit diváka o vlastní a jediné možné pravdě. Neustálým omíláním témat, zabýváním se kauz, u kterých je předurčený výsledek, aniž by byla možnost s protistranou, která má opačný názor, otevřeně diskutovat, se má ukládat do myslí všech jednoznačný názor. Směr, kterým se veřejnoprávní média vydala, je jasný. Rozšířit pozitivní multikulturní vnímání, postavit zájmy migrantů nad národní a potlačit vlastenectví. K tomu sloužící nástroje Česká televize a ČRo mají k dispozici dost, a když se dobře pracuje i s archívem, lze ovlivňovat podvědomí diváků donekonečna.

  Lidské vědomí je velmi ovlivnitelné a odborně s ním pracovat je možné. Dalo by se říct, že vymírají politici, moderátoři a novináři, na jejich místo se postupně dostávají manipulátoři. Máme je na očích denně. Ať už jsou to Babiš s Kalouskem, Witovská s Moravcem, či Pánek a 90% neziskového sektoru. Vznikla nová výnosná profese. Bohužel její vliv na lidi je obrovský.

J3.K