Porodní bolesti vznikající vlády. Může na ně umřít?

18. 06 2018

   www.inadhled.cz    Miloš Zeman jmenoval Babiše premiérem, ten nyní sestavuje svou vládu. Selekci mezi ministry za ANO umožňuje nečekaný výsledek referenda v ČSSD, který svým poměrem cca 58% souhlasících se vstupem této strany do koalice ku 42% odpůrcům tohoto kroku vypadá demokraticky. O demokracii tu však vůbec nejde, je třeba nějak zaplnit stranickou děravou kapsu a zároveň možná o poslední možnost nynější generace sociálních demokratů zvrátit úpadek strany. Otázkou zůstává, je li kolaborace s Andrejem Babišem tím pravým ořechovým.

   Andrej Babiš se ujal moci v nejhorší možnou dobu. Tento člověk s egem výrazně převyšujícím morálku se díky svému záměru stát se nejbohatším občanem této země dostal ke zdrojům ve chvíli, když už sice zbývá relativně málo z toho, co se dá zprivatizovat, nicméně takový ČEZ je soustem nejlákavějším. Zatím se politici přetahovali o to, kdo v tomto energetickém kolosu bude mít moc, ale jak známe Babiše, jeho záměrem není mít vliv, on jej chce vlastnit. Podíváme li se na oblasti, ve kterých předseda vlády podniká, je třeba si uvědomit, že nic z toho, co dělá, není pro Čechy zrovna přínosné. V automobilovém průmyslu dělají paseku v motorech jím produkované složky tvořené z bohatě dotované a přírodu likvidující řepky. Samotné zemědělství nedoplácí pouze na skladbu plodin, ale zároveň v něm prosperují chemičky vyrábějící nejen hnojiva, ale i  neselektivní jedy hubící vše rostoucí, což naznačuje, že to nebude dobré ani pro živočichy. Postupné skupování půdy vede ke koncentraci moci a monopolizaci vývoje na trhu se vším, co lze na polích pěstovat. Potravinářský průmysl doplácí opět na Babišův monopol, nelze se tedy divit, že kvalita produktů z většiny výroben spadajících pod Agrofert patří k průměrným a horším. Samozřejmě díky jeho politické moci je nepravděpodobné, že by někdo někdy Agrofert postihnul.

  V teritoriu finančních úřadů je zvůle Babiše nejzjevnější. Likvidace jak konkurence, tak i malých a středních podnikatelů pokračuje. Vzápětí je třeba konstatovat, že dotační programy, které jsou mimochodem v důsledku kontraproduktivní, přináší stále více firmám spojeným s Andrejem Babišem větší množství dotací, které už dávno převyšují jejich povinné odvody do českého daňového systému. Vezmeme li v úvahu, že Babiš využívá všech možností ke snížení vlastního daňového základu, tedy i těch přinejmenším hraničících s trestním právem, spíše tyto hranice překračuje, lze konstatovat, že jeho přínos pro státní pokladnu je nulový. Ohánění se tím, že zaměstnává 30 000 lidí, je tak trochu zavádějící, protože právě jeho společnosti jsou mezi těmi, které na mzdách šetří nejvíce.

  Amorálnost Babiše je hrozbou i pro budoucnost celé země. Jeho proslulé lopingy v názorech a mlžení spojené s lhaním rozhodně nejsou příslibem pro jistou zásadovost ve vedení země a ve vztahu k zahraničním partnerům i soupeřům. V době, kdy se podepisují smlouvy podobné Dublinu IV, je naprosto nemožné akceptovat rozdíly v tom, co Babiš říká a co ve skutečnosti jeho vláda dělá. Vše naznačuje tomu, že se Babiš obává ztráty voličů, kteří ho pozvedli do premiérského křesla, zároveň koketuje s režimy, které spolupracují na devastaci evropské historie, současnosti a budoucnosti. Neustálým překrucováním vlastních polopravd, pláčem nad nenávistí ostatních a lhaním o své minulosti, která rozhodně nepatří mezi ukázkové, ztratil již dávno kredit hodnověrné osoby i pro řadu těch, kteří mu svůj hlas před necelým rokem dali. Pouze fanatici, idealisté a nějakou formou zkorumpovaní spoluobčané mu mohou projevovat podporu, aniž by vnímali svou spoluúčast na totální likvidaci velké části občanských svobod a porušování demokratických principů, na jejichž konci bude změna statutu polostátního ČEZu.

  Sociální demokraté se snaží udržet u koryta za každou cenu, pro komunisty jde o návrat po dlouhé izolaci a některé z trafik stojí za to podpořit kohokoliv, přitom mohou nadále držet vládu v šachu. Jak sladká pozice to je. Vydrží li tato vláda do konce, půjde buď o zázrak, nebo budeme svědky ukázkového plundrování země a navíc lze očekávat ponížený předklon před těmi, kteří nás ovládají ze zahraničí. Jediný, kdo na tom může mimo Babiše vydělat, je prezident Zeman.  Pokud se záhy vládní koalice rozhádá, spadne mu do klínu možnost jmenovat úřednickou vládu, která bude dělat to, co bude on sám chtít. Je třeba si uvědomit, že jde o levicového politika vzhlížejícího ke švédskému sociálnímu systému, ovšem s vyloučením migrantů. Tak trochu kočkopes, že? A přidáme li tápající pravici zastoupenou ODS, vítače z TOP 09 a STAN nerespektující neutěšený vývoj migrace (k  té se staví odmítavě jen Maďarsko, Polsko, Rakousko a Itálie),  také sudetoněmecké příznivce z KDU-ČSL, není moc důvodů k optimismu. Pořád si tu někdo myslí, že nás čeká něco dobrého?

J3.K

Speciály

Tipy