Právě se nacházíte:

Předem prohraný boj?

12. 04 2017

www.inadhled.cz    Slovo demokracie se pomalu posouvá z reality do slovníku zakázaných slov. Přestože existují státy, které se za demokratické považují, je nutné konstatovat, že jejich skutečný počet je mizivý, existují li vůbec nějaké. Možná se mezi ně řadí Austrálie, Nový Zéland, ale o dalších se dá pouze diskutovat. Naopak se prosazují direktivně vystupující elity, které postupně oklešťují zásadní demokratické principy.   Naše média kritizují pro jejich touhu vládnout tureckého prezidenta Erdogana, ruského vládce Putina. Je třeba si ale přiznat, že tito pánové nejsou zdaleka jedinými, kteří se drží u moci i za cenu represí svých politických odpůrců.  

  Jak je to u nás? U moci je tak úzká vládnoucí třída, paradoxně fungující často na podobném principu, jako italská mafie. Několik málo lidí ovládá ekonomiku státu, případně různé toky peněz. V určitém mocenském stupni se u nás vyskytují především rodiny spojené s disidentem a Chartou 77.  Většinou se angažují v neziskovém sektoru, který vynáší velmi dobře. Přestože jde o stovky miliónů celkově přesahujících miliardu v korunách, v celkovém měřítku národního hospodářství to není až tak velký byznys. Je to však oblast s obrovským politickým vlivem a dopadem na každého z nás. Pohrobci Václava Havla se o sebe umí velmi dobře postarat, stala se z nich postupně levicově smýšlející šlechta.

  Tato úvaha však míří jinam. Začněme otázkou. Povšimnuli jste si někdy, že by rétorik Andrej Babiš někdy napadnul Václava Klause, skupinu PPF, Pentu, pány Křetínského či Komárka? Nikoliv. Otázkou je proč, když jinak všichni ostatní kradou. Není to v kontextu s již nějakou dobu starým výrokem, kterým ministr financí vyjádřil svou podporu pouze velkým firmám s tím, že malé a střední podniky naše země nepotřebuje?  Vládnou tu politici, nebo jsou prioritní podnikatelské záměry těch nejbohatších?

  PPF, Agrofert, Penta a pár dalších gigantů a dravců na našem malém písečku dokázalo přetavit svůj vliv ve stovky miliard korun osobního majetku jejich majitelů. Každý z nich se dostal na pomyslný piedestal ve svém oboru jinak. U některých šlo o výhodné spojení s jistou politickou generací, jiní stoupali výše díky kontaktům z minulosti, další se pravděpodobně dostali za hranu zákona a jejich vzestup je spojen nejen s hospodářskou kriminalitou. Z předčasně zesnulých podnikatelů křížících některé plány jmenujme Františka Mrázka, Petera Kovarčíka, pochyby jsou však i u mnoha jiných. Navíc agresivní vzestup a přihrnování na velké hromady znamená ubírání jinde, takže bychom mohli započítat i ty lidi, kteří neunesli tíhu prohry a odešli z tohoto světa samotní.

  Jaká je však situace nyní? Je jisté, že došlo k naprosto jednoznačnému teritoriálnímu dělení, tzv. naporcování naší země mezi největší zájmové skupiny s tím, že se vyloučí vzájemná konkurence. Jde samozřejmě o výhodnou dohodu pro všechny největší hráče bez ohledu na důsledky pro ostatní lidi v České republice. Dochází tak k likvidaci středně velkých a malých firem, také je usměrňován možný rozmach výše, pokud zasáhne do předrozděleného teritoria. Kmotrovství dosáhlo nejvyššího myslitelného stupně.

  Jak to může fungovat? Velmi jednoduše. Společným úsilím lze ovlivnit chod téměř všeho v této zemi. Například lze zlikvidovat některé developery, a to velmi snadno. Souborem opatření v podobě změn úvěrových podmínek (kdo asi ovládá ČNB a tím i banky, stačí tedy znemožnit investiční půjčky pro výstavbu), zákonů týkajících se pozemků a stavebních povolení, vše okořenit kontrolou finančního úřadu u nepohodlného subjektu.  Na závěr může dojít k trestnímu stíhání (podobně dopadnuli majitelé Oleo Chemical a.s.). Berme to jen jako názorný příklad toho, jak lze ovlivnit změnu v jednom oboru.  K něčemu podobnému už dochází, například Sberbanka byla přinucena omezit některé typy úvěrů.

  Je mnoho občanů, kteří nemohou přijít na jméno Andreji Babišovi. A jistě právem. Ti samí lidé však neví téměř nic o aktivitách a způsobech jiných obrů naší ekonomiky. Babiš patří samozřejmě mezi nejvyšší elitu, ovšem také mezi tu nejhlučnější. Otázkou tedy je, byl li do politické kariéry vyslán, nebo šel li s vlastní kůží na trh sám. Asi to nezjistíme, dá se ale konstatovat, že do ní nešel s úmyslem očistit tuto zemi od lumpů, korupce a zlodějů. Jeho úkolem je udržet zisky svých kolegů miliardářů na co nejvyšší úrovni. Odměnou mu poté bude zajištěná beztrestnost i v případech, které by každého jiného stáli x let života ve vězení, jako zákusek mu bude přidán úřad předsedy vlády a možnost využít jeho pravomoce.

  Možná se zdá, že jde o spekulaci. Důkazy se budou shromažďovat velmi složitě, spíše je to nemožné. To si uvědomují i novináři, strach z následků je opravdu veliký. Tady totiž už nejde pouze o riziko profesní likvidace, ale o život. Berte to tedy jako úvahu k zamyšlení v tom, jak moc je reálné vítězství v boji prostého člověka proti systému.

J3.K

Speciály

Tipy