Sbíráme víčka

  Žijeme v době plné absurdit. Nepotřební politici umístění v naprosto nesmyslně nákladném sídle Evropské unie pobírají neskutečně vysoké platy za práci, jejíž důsledky jsou katastrofální pro většinu původních obyvatel našeho kontinentu. S výjimkou elit a na nich přisátých byznysmenů, bankéřů a korporací, doplácí všichni ostatní na nefungující eurounijní a státní aparáty. Hodnota za jednoho nepřijatého příživníka migranta přiděleného nám Bruselem byla stanovena na částku, za kterou by občan naší země žil v relativním blahobytu po několik let. Jeho přijmutí by však stát stálo také dost peněz, měsíčně minimálně 21000,- korun českých, samozřejmě by však přibyly i nějaké další podpory například v podobě bytu, jízdenky na MHD a nějaké to integrační.  Stačí se podívat na vynikající výběr sociálních dávek u Romů, jejichž propracovaná strategie je opravdu dovedena k dokonalosti. Eritrejci, Syřané a další podobní jsou v tomto směru velmi učenliví. To však politiky moc nezajímá, nerozdávali by ze svého. Proto mohou zástupci některých obzvláště vychytralých stran a spolků slibovat přijímání kohokoliv, kdo nám bude přidělen, aniž by brali ohled na potřebné, kteří se tu narodili.

  Péče o seniory a postižené děti je vzhledem ke zbytečnosti mnoha různých výdajů na nízké úrovni. Drzost některých politiků dosahuje takové výše, že si dovolují vyzývat mladé lidi k péči o své rodiče. Jistě, v historii šlo o běžnou praxi, ale v moderní době existuje velmi velká finanční zátěž v podobě různých sociálních srážek z platu, placení zdravotního pojištění a příspěvků na důchod. Jestliže kdysi šli staří lidé na vejminek a jejich potomci měli morální povinnost pečovat o ně, nyní si díky vybraným penězům tuto povinnost na sebe převzal stát, měl by ji tedy dostatečně plnit. Místo toho žije mnoho seniorů na hranici bídy, Domovy důchodců jsou většinou velmi drahé a mnoho starých spoluobčanů umírá v eldénkách s pocitem, že na konci svého života překáží a nikomu nechybí.

  Péče o děti je na tom podobně. Mít rodinu je pro mnoho rodičů větší zátěž, než kterou jsou schopno unést. Což platí především pro matky samoživitelky a rodiny, v nichž žije shodou neblahých okolností nemocné dítě. Náklady na život při nízké mzdě dokážou být nepoměrně vysoké, přidáme li drahou lékařskou péči, na kterou stát a zdravotní pojišťovny přispívají často neochotně a málo, dostávají se rodiny do neřešitelné pozice. Hledají jakékoliv možnosti získat vedlejší příjmy, přičemž sběr víček se jim občas jeví, jako poslední záchrana. Jak smutnou skutečností tato situace je, uvědomíme li si rozsáhlost plýtvání v mnoha jiných oblastech. Nutno konstatovat, že podobný stav, jaký je u ústavů pro seniory, je bohužel i v dětských domovech a Klokáncích.

  Mezitím se rozdávají tolik potřebné peníze jinde. Rádoby kulturní akce typu Prague Pride stojí více, než kolik potřebují desítky dětí na celý rok, dotace řepkového průmyslu likvidujícího ovzduší i půdu kolem nás, odkup vepřína stojícího na symbolickém místě (obrovský ekonomický nesmysl, který jen potvrzuje hloupost některých odpovědných činitelů), předražená inkluze, drancování státního rozpočtu solárníky, drahý provoz nepotřebných státních úřadů, stavby nesmyslných ,,uměleckých monumentů´´ a nesmírně dlouhý seznam dalších nákladných šíleností vycházejících z nápadů těch, kteří sedí na prameni, je v důsledku důvodem absence financí tam, kde jsou skutečně třeba. A na konci této řady zbývají hromady víček, které mají zachránit aspoň malinko slušnou životní úroveň malých človíčků, kterým štěstí úplně nepřálo. Copak v tom nevnímáte jistou tragičnost a zlomyslnost? V době, kdy neziskový sektor místo péče o podobné případy podporuje homosexuály, pašuje imigranty do Evropy a charitou získané peníze rozdává ve formě výplat svým zaměstnancům, z nichž někteří jsou honorováni velmi štědře, sbírá mnoho spoluobčanů víčka halířové hodnoty, to aby pomohli těm, kteří jsou na tom nejhůře. Možná se mi to jen zdá, ale je to opravdu ostuda.

J3.K