Srovnejme si to v hlavě a nevěřme všemu...

9. 09 2018

  www.inadhled.cz     Prezentace čelných představitelů států vychází z určité představy, jak by lidé měli dotyčného vnímat. Někdy se musí PR oddělení skutečně činit, aby našli správný způsob, jak lidu nastavit měřítko pro svého chlebodárce, jindy se to nabízí úplně samo. Vytvořit obraz státníka, šéfa firmy, umělce, sportovce či jinak důležité osoby tak může být náročné, někdy se však vychází i z jistých skutečností různě pravdivých.

  Podíváme li se do historie, je třeba si uvědomit, že na obrazu vládců se pracovalo od nepaměti. Různí králové, císařové a vojevůdci mívali své kreativce, kteří o nich pěli písně, malíře vytvářející idealisticky laděné portréty, přikrášlovali se statistiky a vytvářeli sliby z oblasti chimér, jejichž množství se měnilo s tím, jak se vyvíjela situace kolem setrvání na piedestalu doby. Jestliže většina ceasarů se chtěla pyšnit vojenskými úspěchy, takový Nero toužil být nejlepším umělcem, našli se tací, kteří si přáli být vnímáni jako vynikající hospodáři. Vždy záleželo na míře talentu, schopností a souhře historických událostí a občas i náhod, podařilo li se to a zapsal si dotyčný jako postava pozitivní či negativní. Ani nynější doba není jiná. Jak to vypadá s dnešními imperátory a vládci?

  Největší zemí je Rusko. Její hlavou je či spíše prezidentem je Vladimír Putin. V medailonkách, ve kterých je přibližován svým spoluobčanům, se často objevuje jako všestranný hrdina, který zvládne vše. Jezdí na koni, rybaří, potápí se, zvládá bojový sport, ale dokáže vyniknout ve všem, co dělá. Připomíná to sice prezentaci určitého nadčlověka, nicméně to celé má vyjádřit jednu věc a světu vyslat určitý signál. V čele Ruska stojí skutečný muž, který i přes svou nijak výraznou výšku dokáže mnohé. Postaví se nepříteli, ničeho se nebojí a vše zvládne. Jde částečně o alegorii, ale podstatnou vlastností je statečnost, ochota postavit se výzvě a rozhodnost. Jistě, některým ,,hrdinským kouskům´´ se občas napomáhá, ale pokud budeme objektivně vnímat chování Vladimíra Putina na světové politické scéně, koresponduje s předobrazem, který je tvořen jeho PR týmem. Putin nezmatkuje, nechová se impulsivně a přesto mají jeho oponenti z jeho přímočarého chování strach. A když se rozhodne jednat, udělá to bez ohledu na to, jak hystericky budou reagovat ostatní vládci. Důkazem je jeho setrvání v Sýrii, zpětvzetí Krymu a odolávání nástrahám ekonomických sankcí, které Rusko přivedly k schopnosti býti méně závislé na zahraničí. Také odolává provokacím NATO poblíž hranic Ruska a zdá se, že potichu a aktivně pracuje na co nejlepší připravenosti vlastní armády na případnou obranu. Putin tak naplňuje v Rusku představu o zodpovědném a mocném politikovi. Svět to obrací proti němu, pravdu hledejte někde uprostřed. I když pro nás je možná momentálně vhodnější být více Slovany.

  Francie má v čele navoněného seladonka vedeného postarší učitelkou. Tam, kde není paní domu tato starší dáma, vedou Macrona jiní loutkovodiči patřící do sféry nejvyššího bankovnictví. Vliv Rockfellerů a Rotschildů na život francouzského prezidenta je známý. Tato evropská velmoc je vedena na pohled uhlazeným mužem, jehož rozhodnost vychází z jeho křoví, které je však mnohem mocnější, než on sám. Pokud by došlo k boji muž proti muži, pravděpodobně by utekl, ovšem díky tomu, že má v zádech mohutnou podporu zájmových elementů, dostal se na pomyslný vrchol. Jeho obliba však i v samotné Francii prudce klesá a neschopnost vést takový kolos, jakým tato západoevropská země je, maskuje výkřiky o nutné spolupráci s Německem a tvorbě silné dvojice potřebné k vedení celé Evropy. Jenže on sám je prostým klaunem na scéně, po které se pohybují jiní šíbři. Navíc trpí napoleonským komplexem, chce ukazovat sílu, která mu sice není vlastní, ale může ji díky svému postavení použít. A také chce, jen hledá kde. Takoví lidé dokážou být nesmírně školdliví.

  Angela Merkelová je klasická zástupkyně germánské rasy. Tvrdá, řízná, neochotná vnímat a vyjednávat, schopná se na chvíli schovat, když se potřebuje nadechnout. Podívejte se na ni, její gesta a výraz postrádají i jen špetku náznaku umět diskutovat. Ve chvíli, kdy si stoupne za pultík, vyroste o jeden metr a stává se z ní obhájce vlastní pravdy, byť prokazatelně se lišící od reality. Neschopnost přiznat vlastní zásadní chyby dovedla už Hitlera k sebevraždě a německý národ k nejedné zásadní porážce. Němci se vždy dokážou zvednout a jít dále, ale jsou nepoučitelní v potřebě následovat silného vůdce.

  Američané jsou relativně povrchním národem. Důkazem je, že v jejich čele stojí většinou muži se zářivým americkým úsměvem, z nichž prýští na všechny strany americký úsměv, energie a umění ukázat světu svou sílu a úspěch. Američan chce vidět ve svém čele reprezentanta se vším všudy.  Velký vliv má kinematografie, ve filmech je to vždy americký prezident, kdo zachrání Zemi od všech katastrof. Skutečnost je však jiná. Právě díky této povaze Američanů je svět ve stavu, v jakém je. Bohatství Spojených států se pomalu rozpouští v nesmyslném počtu konfliktů, které rozdmýchává politika Bílého domu a přechází do soukromých rukou těch, kteří poté ovládají politickou scénu donedávna nejmocnější světové velmoci a prezident je loutkou zastupující jejich zájmy.  S nástupem Donalda Trumpa se sice situace zkomplikovala, ale tlak lobbistů je skutečně silný a pro současného prezidenta to bude ještě těžký boj. Ulehčit by mu to mohla smrt senátora McCaina, ale to byl jen jeden z mnoha hráčů.

  Pokračovat by se dalo dále. Britové přešli od železné lady Margaret Thatcherové k slabé a větru jen těžko vzdorující a tančící na hrobu jihoafrických farmářů Mayové. Italové v Salvinim získali na důležitém postu skutečného vlastence, i proto mu hrozí Evropskou unií podporovaná obvinění a soudy, Češi zase podlehli svému švejkovství a vládne jim někdo, kdo je absolutní absurditou. Tou je předsedající připravované protikorupční vládní komisi Babiš, ale vrcholem byl dosud glorifikovaný podporovatel humanitního bombardování Srbska Václav Havel. Vytváření krásných obrazů i těch největších grázlů je prostě součástí historie, přítomnosti a ani v budoucnosti nás nečeká nic lepšího. Nyní se těšme na reinkarnaci Marxe a možná i Engelse. Tak se připravte a buďte trpěliví. A dětem zkuste vysvětlit, že občas ten, kdo je špiněn, je možná pravým Mesiášem.

J3.K

 

Speciály

Tipy