Stát chce vědět vše, má na to vůbec právo?

  Jistě si pamatujete na to, jak důležitý byl vždy pro mafii její účetní. Ani manželka kmotra nebyla tak hlídaná, jako cifršampion ve struktuře organizace. Měl osobní ostrahu, omezený pohyb a každý i maličký krok vedle pro něho byl smrtelný. Naopak policie se vždy jako na prvního zaměřila právě na tyto důležité jedince. Což se de facto opakuje a policejní návštěvy kanceláří daňových poradců a účetních jsou už nějakou dobu běžnou praxí. Především za dobu ministrování a nyní i vlády Andreje Babiše. Vynechme nyní jeho problémy s vlastními doklady nejen při dotačním skandálu Čapí hnízdo, ale i údajně neskutečný nepořádek ve financích za dobu jeho činnosti na Ministerstvu financí. Po něm jsou však v téže budově další dva zametači problémů, na které případné nedostatky dopadnou, takže Babiš je z obliga. Dá se očekávat, že podobně probíhá hospodaření i v dalších firmách patřících nynějšímu předsedovi vlády v demisi, případné kontroly Finančního úřadu jsou samozřejmě pod dohledem příslušných úředníků a dopadnou vždy na jedničku, někdy možná dojde na symbolickou pokutu, to aby se neřeklo. Tak to vypadá, když je někdo skutečně svým vlastním pánem a šéfem.

  Jenže STB praxe a naučené praktiky je možno využít i jinak. Proč by policie a Finanční správa měly hledat možné pachatele trestné činnosti, když mohou sedět a čekat, až jim samotní účetní firem budou oznamovat události, které se jim budou zdát podezřelé a nepochopitelné. Nebo daňoví poradci, kteří při podezření na zákonem povolenou optimalizaci zvednou telefon a oznámí tuto činnost, za kterou jsou navíc velmi dobře placení, nejbližšímu oddělení Finanční správy. A advokát, jehož obhajoba klienta má být založená na důvěrných informacích, se staví na místním oddělení České policie a všechna data předá?

  Zcela upřímně, Finanční správa i Finanční úřady už mají tolik nástrojů potřebných ke kontrole podnikatelů, že tato nová iniciativa postavená na profesionálním selhání a povinnosti udávání překročila všechny představitelné hranice. Obrovské množství zaměstnanců spadajících pod Ministerstvo financí s pravomocemi tak šílenými, že i ti největší poctivci trnou při každé nové zprávě v datové schránce, systém zajišťovacích příkazů a jeho zneužívání v naprosto bezdůvodných případech, tak nějak vypadala dosud praxe likvidující soukromý sektor. Ten sektor, ze kterého žije a dýchá celý stát včetně všech státních zaměstnanců a úředníků. Všechny tyto obstrukce se samozřejmě netýkají nadnárodních bank, koncernů a firem, které odebírají a prodávají zboží produkované firmami Andreje Babiše, tam platí rčení:,,Ruka ruku myje´´. Ostatně Babiš ví přesně, jak koho přinutit ke spolupráci. A tak ti největší vesele přeposílají zisky do zemí, ve kterých mají hlavní sídlo, případně do daňových rájů. Na rozdíl od středních a malých podnikatelů, kteří se musí neustále obávat dalších směrnic a příkazů, které na ně ze shora padají, jak….vždyť jistě tušíte, jaký výraz by mohl být použitý.

  Stát nám tedy kontroluje peněženky, nákupy, účty, telefony, maily, statusy na sociálních sítích, venku jsme pod dohledem kamer, do domu mohou mimo policistů i exekutoři, kontroloři kotlů, sociální pracovníci. Nyní jsou k žalování vyzýváni zákonem nejen sousedé koukající na Váš komín, ale i Vaši účetní, daňoví poradci, právníci, tedy advokáti i notáři, ve škole se stačí znelíbit pedagogovi a máte doma sociálku. A Vy jenom platíte, platíte a platíte, také se bojíte…třeba jen ozvat. Nebude dlouho trvat, staví se u Vás doma pro Vaši zbraň, kouknou, jestli máte povolení na studnu, a pokud máte větší odběr elektřiny, podívají se, jestli někde netopíte pár rostlinkám marjánky. Na silnici plné děr budou místo krásné vozovky radary na každém kilometru a do města Vás pustí jen budete li mít politicky korektní typ auta, se kterým stejně nezaparkujete. A to by Vám nejradši přikázali přijmout dva Afričany do volného pokoje v podkroví, samozřejmě s veškerým servisem a s tím, že Vaši manželku bez náhrady přestěhujete k nim.

 Máte pravdu, jde o nesourodou směs příkazů a nařízení, jenže my už nesmíme vůbec nic. Neuvěřitelně smršťující se osobní prostor, ve kterém můžete žít svobodně, se stal nedostatkovým zbožím. Možná si myslíte, že ještě existují zóny volného pohybu. Už jich moc není, možná je na čase opustit tento kontinent. Otázkou je, kam jít, kde Vás přijmou a co tam budete dělat. Nicméně je nejvyšší čas se tím zabývat. A celá EU nám poté může…vždyť víte co. A  ještě maličkost. To vše se děje proto, že státní pokladny jsou prázdné. Jejich obsah spotřebovávají na svou režii ti, kteří nám šlapou na krk.

J3.K