Státní svátek 17.listopadu, je ale co slavit?
www.inadhled.cz Blíží se prodloužený víkend, který nám přináší páteční státní svátek. 17.listopad je datum, který mělo být nesmazatelně zapsáno mezi významné dny našeho státu. Je tomu tak, nebo jde pouze o krátkodobý zvyk? Jisté je, že tento den je mystifikován. To, co znamenal před 28 roky, se nyní zdá být předem připravenou komedií pro davy. V euforii ,,Sametové revoluce´´ jsme totiž přehlédnuli plno věcí, které mají dojezd až do dnešní doby. Některé souvislosti chápeme až nyní. A není to fajn poznání. Spíše je s podivem, jak jsme naletěli.
Předání moci komunisty prostému lidu demonstrujícímu v ulicích byla divadelní hra, v jejímž čele stál dramatik Václav Havel a studenti vedení Šimonem Pánkem. Kdo a jak byl předpřipravený složkami STB, to je otázkou spekulací, nicméně čilé kontakty prominentního disidenta Havla se státní policií nejsou už žádným tajemstvím. Na vedlejší kolej byl odsunut národem oblíbený Dubček a naopak na výsluní vystoupal komunista Čalfa. Zbylí komunisté se postupně naprosto beztrestně ztratili v mlze, z mnohých se stali členové jiných politických stran, nebo stáli za podnikatelskými projekty a zázračně zbohatli. Nu a ti nejstarší v poklidu dožívají v důchodu a usmívají se nad naivitou masy.
Moci se chopili jiní. Tleskali jsme Havlovi, disidentům z jeho okolí, vrátivšímu se kancléři Schwarzenbergovi, bývalým prognostikům a aktivistům ze studentských řad. Vzpomeňme si na jména Ruml, Uhl, Václav Klaus, Valtr Komárek, Miloš Zeman a právě Šimon Pánek. Věřili jsme v nový začátek, rozvinutý kapitalismus a příležitost pro každého. Začátky byly divoké, pozdější privatizace pomocí kupónových knížek pirátská. Kdo měl informace, kapitál a drzost, získal bankovní úvěry, skoupil privatizační knížky či jinak zahájil útok na žebříček časopisu Forbes. Právě informace patřily k základní komoditě, také kontakty s pohrobky komunismu a novou politicko-disidentskou klikou. Zlatým hřebem Václava Havla byly vzápětí po získání moci restituce, které z něho a jeho rodiny udělaly opět bohaté lidi, přestože vzhledem k Benešovým dekretům neoprávněně. Podobně se vrátily majetky Schwarzenbergovi a pár dalším, zaznamenali jsme i podvodné pokusy o získání majetku lidmi z disidentu. Archívy STB zmizely jako první, většina svazků prošla skartací a zůstaly pouhé střípky z minulosti kolaborantů s komunistickou zvůlí. I přesto se podařilo prokázat, že nynější lídr ANO a budoucí předseda vlády byl aktivní součástí inkvizičního oddělení policie.
Zatímco Havel byl ve světě prezentován jako lidumil a jeho přátelství s lidmi, o jejichž dobrých úmyslech už nyní velmi pochybujeme (Clintonovi. Albrightová), bylo pozitivně a celosvětově vyzdvihováno všemi médii. Ve skutečnosti mu zachutnala moc a stal se hlavou státu na nejdelší možné období. Jeho líbivé novoroční vystoupení byla v kontrastu s tím, jak jednal. Především podpora války v Kosovu znamenala trhlinu na tváři rozeného demokrata a odhalovala jeho nevalný charakter. Členové disidentu mezitím obsadili důležité pozice, z některých rodin se stala chobotnice zasahující média i politické funkce. Prognostici pro změnu vlétli do prostředí, které ovlivnilo hospodářskou budoucnost země, Klaus a Zeman se stali předsedy největších politických stran a později i nástupci Václava Havla.
Plundrování České republiky pokračovalo, nová vrstva oligarchů získala s pomocí zkorumpovaných politiků obrovské majetky, ze zbytků toho, co komunisté dokázali i přes svou šílenou politiku udržet pohromadě, zůstaly ruiny. Zmizely světoznámé značky, nebo se staly součástí nadnárodních koncernů a postupně ztratily svou hodnotu, byl rozprodán zlatý poklad z trezorů podivně hospodařící ČNB, revitalizace zkrachovalých bank okradly každého z českých občanů. A aby toho nebylo dost, kdysi pro nás vzorové EHS se přeměnilo v Evropskou unii, která po pár letech své existence vrací naši zemi o mnoho let zpět. Opět tu máme diktát, který jsme znali z RVHP, jen daleko důraznější. Tlak ve všech směrech se zvyšuje, nejde už jen o politickou a hospodářskou oblast, ale dotýká se každého z nás. Vrátilo se špiclování, buzerace, restrikce, jsou narušené mezilidské vztahy. Vznikly elity, respektive se pouze přetavily, vrátili se ti, kteří měli být dávno potrestáni.
V čele naší vlády tak bude exkomunista, agent STB, podnikatel vyrostlý na principech korupce a kriminálních praktik. Spolu s ním bude spolupracovat kariérista, a to vše s podporou KSČM, bez které by se neobešli. Do toho nás ohrožuje imigrační politika EU, naprostá bezbrannost, neboť naše armáda může sice jezdit na zahraniční mise, ale vlastní hranice ubránit už neumíme. Do toho mají přijít o zbraně i civilisté, kteří by v nutném případu mohli být užitečnou složkou národní obrany. Mocný neziskový sektor vede bývalý student Šimon Pánek stojící za indoktrinací dětí ve školách, prosazováním migrace a likvidací národního povědomí, to vše v režii představitele koncentrovaného světového zla Sorose. Z Bruselu nám vládnou dementi podporovaní kolaboranty z řad parlamentních stran, u nás pro změnu elity bez sebereflexe a postiženi ztrátou reality.
Je tedy otázkou, je li co slavit. Miloš Zeman se třeba oslav už nezúřastní, mnozí kolem řičí, jak potrefení. Alle proč? Ztratili jsme samostatnost ve schopnosti uživit se, suverenitu v rozhodování jsme nezískali, nebo jen na krátkou dobu. Je tedy možnost cestovat svobodně po světě, vlastnit konkurenceschopné auto či několik barevných televizí opravdu tím, pro co máme jásat? To už nechám na vás. Každopádně jsme měli šanci, kterou jsme si vzápětí nechali ukrást. Jediné, co nás může těšit, že nejsme jediní. Jenže Poláci a Maďaři si už uvědomili bezbřehou aroganci EU a postavili se jí. Uděláme to konečně i my? Obávám se, že tu na to není politická vůle. 17.listopad je tak pouze kontroverzním převzetím moci, ničím jiným. Svobodu a demokracii nepřinesl.
J3.K
