Udavačství opět vzkvétá

30. 08 2018

  www.inadhled.cz    Označení lidí věnujících se udávání a vystihující podstatu jistého ,,sviňáctví´´ byla vždy brána jako urážka. Být bonzákem, žalobníkem, konfidentem, kolaborantem, důvěrníkem, spolupracující osobou, to vše odsouvalo dotyčné na morální okraj společnosti, byť to většinou přinášelo nemalé výhody. Samozřejmě do té doby, než došlo k odhalení. Paradoxem je, že těchto jedinců si nevážili nikdy ani ti, kteří jejich informace zpracovávali.  

  Získávání služeb donašečů patřilo vždy k taktice sběratelů zpráv o stavu a situaci v táboru případného protivníka, oponenta či nepřítele. Odměny bývaly různé. Mohly být finanční, hmotné, formou protislužby, zajištění bezpečnosti či jisté beztrestnosti. Což nic nemění na tom, že k podobné činnosti byli využíváni lidé s nižším morálním kreditem nebo tací, na které šlo vytvořit nátlak, například přes děti, příbuzné, riziko ztráty majetku, života či změnu životního standardu. Metody znamenající přeměnu z člověka obecného na bonzáka jsou různé. Bič a med by se dalo říct. Někdo se nechá ke spolupráci přesvědčit výhružkami až násilím, jiný přemluvit sladkým slovem spojeným s jakýmkoliv druhem úlitby. Jen šílenci žalují jenom pro pocit radosti z možnosti být škodnou.

  Udávalo se vždy. Důvody jsou různé. Snad nejčastěji je na vině závist. Právě ta probouzí v malých lidech potřebu úspěšnějšího soukmenovce dostat zpět na vlastní úroveň, případně do ještě většího bahna. Oznámit nepravost, která se dít může, ale ani nemusí, považuje za svou povinnost stále více lidí. Se zvětšujícím se marastem, v němž se společnost nachází, a zvyšujícím se rozdílem mezi schopnými a pohodlnými, narůstá i množství zlých a závistivých lidí. Množí se tak udání na policii či finančních úřadech. Následují pobídky k spolupráci, sliby nižších trestů, snaha někoho ulovit za každou cenu nabírá na intenzitě.

  Další příčinou bývá strach v různých podobách. V dobách válečných jde většinou o obavu z vlastní likvidace, případně z ohrožení blízkých, ovšem ani zištnost není něčím výjimečným. Snad jedinou omluvitelnou příčinou k této činnosti je ohrožení života a zdraví svých dětí, jen důsledkem nesmí být vystavení riziku u jiných dětí. To se však snadno říká a v extrémních situacích nejde o osobní zbabělost, ale o pud sebezáchovy. Ten má každý jinak nastavený. Každopádně vytváření atmosféry strachu vždy patřilo k účinným nástrojům moci diktátorů. Uměla to církev, nacisté, komunisté se svou STB a umí to i okolí Andreje Babiše nedávnou praxí vyškolené. Často se toto umění skrývalo za slib lepšího života a zajištění blaha pro všechny. Z toho lze vnímat jistou levičatost těch, kteří strach zneužívají.

  Nejnižší pobídkou je nakonec nespokojenost s vlastním já spojená s nenávistí. Jde o fenomén poslední doby, především sociální sítě jsou svědkem změny prostředí a situace v naší společnosti. Dochází k zajímavému úkazu, kdy se do pozice udavačů dostávají mladí lidé, kterým je trnem v oku vše spojené s tradicemi, národní hrdostí, logikou a rozumem. Připadají si jako zbojníci stavící se proti všemu, co jim připadá staré a nemoderní, aniž by jim došlo, že vše dosažené je výsledkem aktivity předešlých generací. Tato mládež i díky našemu školství a nevhodné výchově vůbec netuší, co to je mít se špatně, žije v relativním luxusu a vzhledem ke snaze převracet dějiny, zamlčovat skutečnosti a vytvářet chiméry o budoucnosti i mimo realitu.  

  Představy nové generace postavené na sociálních sítích, počítačích a dalších moderních technologiích spojené se světem bez hranic a zla jsou velmi naivní a nemají reálný podklad. Následná absence zodpovědnosti a čestných ideálů způsobují opar a bubliny, ve kterých tito lidé doslova vegetují. Vůbec netuší, co je to fyzická práce, společné dílo vedoucí k rozkvětu státu či důležitost zachování tradic. Stávají se neuvědoměle nástrojem svých guru, kteří velmi dovedně využívají jejich tvárnosti a podsouvají jim vlastní názor. Dělají z nich roboty, kteří následně s radostí reagují na jejich podněty a dělají vše proto, aby byly potřeny svoboda slova, demokracie a právo na vlastní názor. Důsledkem toho jsou rušené profily, mazané statusy na sociálních sítích, ale dochází i k nahlašování na policii, k střetům na manifestacích či k vandalismu spojeném s dehonestací představitelů druhé strany. Důkazem je ničení předvolebních plakátů či agresivita vůči ,,nevhodným´´ představitelům moci a státu.

  Je smutné, že se vše toto děje s podporou třídy vládnoucí Evropské unii a mediální sféry patřící k levicově-liberální části politického spektra, která stojí za společenskými změnami posledních let. Nové úkazy, jakými se staly migrace a genderové inženýrství, dále ekonomicko-politická nadvláda konglomerátů a změna náhledu na úlohu světových mocností, tedy na Rusko, USA a Čínu, se zasloužily o potřebu nechat vzniknout novou generaci, pro kterou bude touha naplňovat nově podstrčené ideály větší, než pud sebezáchovy. K tomuto napomáhají obrovské finanční injekce, které na jedné straně pouští žilou národním hospodářstvím zemí EU, na druhé dodávají životodárnou sílu neziskovému sektoru. Ten se poté odvděčuje mohutnou ofenzívou proti národnímu cítění v prostoru škol, ve sféře výchovy mládeže a v podpoře migrace.  Jimi vychovaní bonzáci poté otravují život každému, kdo projeví sebemenší náznak nesouhlasu s touto politikou. Nebudeme li se aktivně způsobům nové propagandy bránit a necháme po sobě šlapat, můžeme očekávat, že se nově vzniklým elitám bude dařit. Ač je to jako boj s proslulými mlýny, je třebas vytrvat. A připomeňme si, že udavači nakonec vždy skončili nejhůře. Nezapomeňme tedy na tuto skutečnost a zapamatujme si každého z těch, co s úsměvem na rtech a ve jménu víry (momentálně islámu) naivně škodí. Ten trest přijde.

J3.K

 

Speciály

Tipy