Věk, orientace a politika

  Možná se tu však podivujeme něčemu, co má svým způsobem určitou logiku. Mladá generace prochází úplně jiným systémem školství, než jaký se týkal těch starších. Posledních čtvrtstoletí je plné protichůdných změn. Zatímco na Západu se snaží si vyzkoušet žít v rozvíjejícím se socialismu a scestném multikulturismu, k čemuž jsou děti vedeny již od škol, u nás se to pár let točilo kolem ideálů propagovaných Václavem Havlem, který tak zbožně vzhlížel k tomu nejhoršímu, co například USA za celou svou relativně krátkou historii vyprodukovaly. Potřásání si rukou s klanem Clintonů, přátelení se se srbskou řeznicí Madeleine Albrightovou, vzájemné se klanění s dalajlámou, to vše společně se Sörösovo ideologií prosáklo tak nějak do našich škol. A na prvních absolventech systematické výuky, v níž zasel své sémě právě Havel, se začíná projevovat nedůslednost v přístupu ke skutečné historii a faktům. Zapomíná se na národní hrdost, vlastenectví, prolitou krev v boji za samostatnost, židé jsou opět stavěni na okraj společnosti, dokonce jsou popírány základy křesťanství, které je součástí evropských dějin. Nelze se divit, je li papežem znesvěcována samotná podstata víry a církve, v jejímž čele stojí. Místo ní se do škol opět vrátila ideologie v té nejdrsnější podobě.

  Indoktrinace studentů není ničím novým. Již komunisté dávno před nynějšími agitátory dokázali pracovat s vědomím mládeže. Třeba takové spartakiády, sdružování se v jiskřičkách a pionýrech, později uvědomělá práce v SSM, byly dokonalým nástrojem pro vymývání mozečků. A velmi účinným, uvědomíme li si, kolik členů měla proslulá KSČ a jak velké množství Čechoslováků pracovalo v jejích službách. Zdá se, že nynější západoevropští pedagogové jezdili do komunistických škol na stáže. Mnohému se naučili a později začali svým svěřencům na školách vštěpovat do hlavy prvky moderního neomarxismu. Je třeba si také připomenout chování naší akademické obce. Vždyť z ní vzešel i nynější kandidát na českého prezidenta Drahoš.

  Právě pedagogové jsou těmi, kteří ovlivňují směrování myšlenek mládeže a stojí za ideologickým posunem jejich uvažování. Nu a ti nejschopnější nasávači těchto nepodstatných vědomostí se poměrně rychle dostali do fáze, kdy se cítí být připraveni změnit svět a jdou si za svým, aniž by si uvědomili, že jsou jen prostě zneužíváni k prosazování zájmů elit. Některé školy přímo s nadšením prezentují způsob výuky vedoucí ke ztrátě národního povědomí, což platí nejen u nás, ale i pro významné vysoké školy v zahraničí. To vše s podporou neziskového sektoru ve spolupráci s mediální masáží, která v podobě ČT vštěpuje celému národu bez rozdílu věku  tzv. ,,správný názor´´. Prostředků na to má skutečně dost, nikoliv jen z povinných televizních poplatků. Bohatě dotovaná organizace nebyla nikdy nestrannou, ale aspoň se tak občas tvářila. Nyní místo produkce skutečné zábavy vypouští většinou staré kousky, ale investuje do zpravodajství, jehož úroveň je na první pohled velmi profesionální, ale ve skutečnosti jde o šílenou propagandu. Výjimkou je pár sportovních redaktorů.

  Dalším problémem je bezdětnost politiků. U těch mladých budujících si kariéru jde ještě o nepochopení zásadní potřeby lidstva pro udržení své vedoucí úlohy v živočišném světě, tedy vznik fungujících rodiny. Tento trend, myšleno žádné děti, nebo jejich příchod až v pozdějším věku, snižuje konkurenceschopnost Evropanů vůči migrujícím Afričanům a Asiatům. To by však pár desítek politiků nevytrhnulo. Jejich provinění má jiný ráz. Lidé, kteří nejsou rodiči, nemají vztah k dětem, je jim tedy lhostejná nejen jejich budoucnost, ale i přítomnost. Jde o absenci rodičovských pudů. Množství násilných deliktů páchaných na mládeži, do toho spadá i znásilňování, pedofilie a svatby v nízkém věku, obřízky děvčat, prostituce a pornografie, se zvyšuje. Není tajemstvím, že na řadě z nich se podílejí nejen migranti, ale i samotní, a většinou bezdětní, politici. Ti často navíc patří do skupiny homosexuálních jedinců. Sexuální orientace samozřejmě nemusí být příčinou násilného chování, nicméně ovlivňuje dotyčného v přístupu ke společnosti, rodině a generacemi prověřenému modelu, který dosud vedl k dlouhodobému přežívání lidstva. Historie opět ukazuje na to, jak špatně skončily civilizace, ve kterých homosexuálové převzali iniciativu. Což platí na příklad o starověkém Římu.

  Dá se tedy konstatovat, že mládež bez životních zkušeností plná planých ideálů bez schopnosti racionálního myšlení do politiky a státotvárnosti nepatří. Podobné škody páchají i bezdětní politici a ti, kterým homosexuální orientace brání v chápání klasické rodiny, jako hlavního stavebního kamene společnosti. Podíváte li se, kdo vládne Evropě, pochopíte, proč je systematicky likvidována vlastními činovníky. Ne nadarmo měla kdysi své slovo v mnoha podobách společenství rada starších. Možná bude třeba se zamyslet i nad tímto trendem. Tedy nejlépe co nejdříve.

J3.K