Právě se nacházíte:

Zájmy státu především?

9. 07 2018

  www.inadfhled.cz    Naše politická scéna se momentálně dělí na tři skupiny. Rozlišení mezi nimi je evidentní a nelze popřít, že rozhodně nepřispívá jak k její stabilitě, tak i k rozkvětu našeho státu. Zcela upřímně lze konstatovat, že ty tři skupiny rozhodně nejsou vyrovnané a navzájem se bohužel často prolínají.

  Politik zastupující svého voliče by měl hájit i jeho zájmy. Praxe u nás je však jiná. Poslanec či zastupitel před volbami naslibuje vše, co jej v kandidátce posune vpřed a poté ho i usadí ve vytouženém křesle. Plat politiků je částečně nadstandardní, ale na druhou stranu není až tak vysoký, aby byl pro špičkové odborníky ve svých oborech, podnikatele a manažery natolik atraktivní, aby kvůli němu opustili své firmy a místa. Atraktivitu však poslanecké mandáty a účast v zastupitelstvech na obecních a městských úřadech získávají až s přísunem moci rozhodovat o všem, co je jakkoliv spojeno s penězi a budováním kontaktů. V tu chvíli se mohou výplaty státních zaměstnanců stát pouhým nepodstatným kapesným a za skutečný příjem považujme až tučné provize a další  nezdaněné ,,odměny´´. Především díky nim si bývalí předsedové vlád a jejich podřízení užívají královské životy, navíc tento systém živí plno dalších. Každý někoho někde má, zná, dokáže mnohé zařídit, ovšem ty největší ,,ryby´´ už si pouze ukazují na to, co chtějí. Obrat peněz v této sféře šedé ekonomiky je tak vysoký, že by se při jeho zveřejnění protočily panenky každému běžnému občanovi v této zemi. Výjimkou mohou být europoslanci a eurokomisaři, ty uplácí samotná EU a výše jejich příjmů a následně i důchodů je tak závratná, že jim stačí pobýt v Bruselu, sekat eurounijní latinu a o zbytek pohodlného života mají postaráno. Tedy aspoň ti čeští zástupci.

  Vraťme se však k našemu dělení politiků. První skupina je tedy vzhledem k výše uvedenému ta, která je v politice kvůli vidině vlastního prospěchu. To platí o všech stranách napříč politickým spektrem. Kam až se to dá dotáhnout, o tom mohou hovořit elitní zástupci této party. Jestliže o Kalouskovi se říká, že mu patří Jižní Čechy, samozřejmě přes nasazené lidi, kníže pro změnu díky vstupu do politiky po boku Havla zrestituoval i přes platné dekrety prezidenta Beneše nezrestituovatelné, ostatně to se povedlo i prezidentovi Havlovi, pak na vrchol to dotáhnul nynější předseda vlády Babiš, který svým přeléváním státních peněz do vlastní pokladny neuvěřitelně bohatne. Abychom však nikomu nekřivdili, dalších podobných je v politice tolik, až je s podivem, že to ta hrstka skutečně pracujících Čechů utáhne. Seznam ,,podezřelých´´ zbohatnutí typu Gross je tolik, že už na to nikdo ani nereaguje a jednotlivé případy se vytahují jen tehdy, je li třeba někoho zlikvidovat. Vítek Bárta a hejtman Rath moc nahlas mlaskali. Nebo nebyli dostatečně ve střehu. Ale rozhodně tu jsou daleko větší ptáčci, kteří nadále létají a hlásají morálku.

  Druhou partou jsou ti, kteří prosazují jiné zájmy, než naše, většinou bruselské či německé. Opět je otázka, jde li o zištnost (Kalousek, Schwarzenberg, Štětina, Hamáček, ale i plno dalších hvězd naší scény), nebo o ideologii (Piráti?, STAN, Stropnický, a hloupější přizvukovači tvořící křoví zájmů těch nejvlivnějších). Většinou jde však o složitou spleť vztahů a kontaktů, jejichž výsledkem je odčerpávání obrovských částek ze státního sektoru. Je nutné si povšimnout propojení mezi médii, politiky a neziskovým sektorem, spojkou bývají často i někteří umělci. Všichni si uvědomují, že pramen jednou vyschne a zdroje dojdou, takže pumpování ze státního rozpočtu jede na plné obrátky. Vezmeme li v potaz obě tyto skupiny a jejich nároky, je jasné, že státní rozpočet nemůže být vyrovnaný ani tehdy, když ekonomika jede. Babišova soukromá pokladna tloustne, neziskovky nestrádají a státní zakázky jsou prostorem, kde leží hromady peněz pro ty, kteří se pro ně dokážou ohnout. A že se výjimečně snaží.

   Nakonec tu zůstává nízký počet idealistů ochotných plnit své sliby dané voličům a zastupovat národní zájmy. Pokud nevíte, kdo to je, pak Vás mohu ujistit, že si jejich existencí nemůže být jistý nikdo. Je velmi pravděpodobné, že každý takto výjimečný člověk je neustále někým lobován a je pouze otázkou času, kdy podlehne nějakým svodům a nástrahám. Přestože by každý politik a státní zaměstnanec měli patřit právě sem, jisté je, že jde o nejméně početnou skupinku ze všech politiků na úrovni obou komor, vlády a příslušných ministerstev.  U komunální sféry je takových lidí podstatně více, nicméně ne dost na to, aby se důrazně postavili elitním vůdcům vlastních stran a hnutí. Jak vidíte, nelze čekat, že by se u nás něco zlepšilo. Skladba vůdců této země je natolik katastrofální, že doufání v lepší budoucnost je pouze naivní představou, která nemá opodstatnění. Dokud při volbách budeme věřit slibům nám dávaným a neotevřeme pořádně oči, nepřekonáme vlastní strach a lenost, nemůžeme očekávat, že přijde Mesiáš, který vše napraví. Jestliže Italové, Maďaři, Poláci a Rakušané mají to štěstí, že se předsedy vlád stali progresivní ochránci vlastní země (byť ne bez možných připomínek), nám ta radost dopřána není. A jen tak nebude.

J3.K

Speciály

Tipy