Zákazy, omezení a vysvětlování, proč musím dělat vše dle norem

  Jsme na počátku třetího tisíciletí, evoluce nás vrhnula na vedoucí postavení v potravinovém řetězci, což by nám mělo dát jistou svobodu a volné ruce v mnohém. Je tomu tak však? Zdaleka nikoliv. Žijeme v kleštích, které byly kdysi rozevřené, poslední dobou se však stále svírají a občas to vypadá, že kdosi zkouší, co vydržíme. Směr působení jejich tlaku je poměrně jasný, týká se prostého obyvatelstva, kdo je však ovládá? Ne vždy jsou to morální lidé, kteří by měli oprávnění působit nám neustále další příkoří.

  Co vše nás postupně nutí přemýšlet o tom, nebylo li dříve tak nějak svobodněji?  Každá doba měla své zákony, jejich existence upravovala vždy vztah mezi lidmi, také určovala povinnosti mezi vrchností a plebsem. Důvody k jejich vzniku jsou dva. Prvním je stanovit jistá pravidla o tom, co je správné a co nikoliv. Druhým je poté snaha určit tresty odpovídající porušení těchto pravidel. Potrestání má několik stupňů, někdy jde o omezení svobody v extrému vedoucí k trestu smrti, jindy šlo o možnost navýšit majetek pánů nebo státu samotného na úkor trestaného. Otázkou vždy byla úměrnost trestu k provedenému přestupku.

  Zdá se, že zištnost systému, ve kterém nyní žijeme, vede k vytváření stále více pravidel, kterými se musíme řídit. Jejich záměrná složitost je často způsobena proto, abychom buď zůstali neznalými a vložené kličky mohli zneužívat pouze ti, kteří zákony vymýšlí, nebo také proto, aby právnické elity mohli zvyšovat svůj životní standard . To se týká především daňových a obchodních zákonů.  V jejich spleti se vyznají především skuteční odborníci, to i přesto, že se jimi musí řídit všichni podnikatelé a jejich společnosti. Náklady na právní a účetní práce tak rostou do nesmyslných výšek. O tom, jak lze zneužívat pootevřených okének, nás přesvědčil Andrej Babiš při odkupu korunových dluhopisů od svého Agrofertu.

  Ziskovost lze nejlépe vnímat u zákonů týkajících se motoristů. Vzpomeňme se slzou v oku na ubohé snahy ekoaktivistů, které postupně vedou k likvidaci radosti z jízdy a důsledkem kterých dochází k neustálému snižování objemů a výkonů osobních vozidel (tomu je snad už konec). Schovávání se za zvyšování bezpečnosti silničního provozu je směšné, povinná výbava obsahující mraky airbagů a dalších záchranných systémů dělá z vozidel daleko bezpečnější místo, než je to mimo nich. Problém je trochu s jejich hmotností, ta zařízení něco váží.  Dokud měla auta motory se slušným výkonem, nemusela jezdit stále na plný výkon, při předjíždění zůstávala rezerva a měla delší životnost. Tedy aspoň jejich pohonné jednotky. Vše je jinak. Jezdíme s motůrky od vysavačů s několika turby. Navíc nám omezili nejvyšší povolené rychlosti, takže v moderním vozidle schopném jet 250 km/hod se řítíme po dálnici celých 130, při překročení si každý může oči ukoukat, jak sleduje, není li pod dozorem policejní hlídky těšící se nejen na tučnou pokutu, ale zároveň na bodíky, jejichž počet je trestuhodně nedostatečný a u plno řidičů vede k odebrání řidičského oprávnění s tím, že si zase zkusí pro jeho navrácení autoškolu. Vytratily se požitek z jízdy, úsměv a touha vracet se za volant. Zelení se snaží z řízení udělat téměř trestný čin. Buzerace řidičů se blíží hranici abnormálnosti.

  Kolem nás všude existují různé provozní řády, zákony, příkazy. Je jich tolik, že se vyznat v nich je nemožné, přestože při jejich porušení neznalost neomlouvá. Zdaleka jejich rozmnožování nekončí. Naopak, Evropská komise roztáčí kolotoč, z něhož vypadává jeden nesmysl za druhým. Odebrání zbraní obyvatelstvu, ukončení existence hotovosti, v zásobě je mnoho dalších nařízení týkajících se genderových otázek. Jednoho dne nám bude zakázáno něco vlastnit, dohled bude stoprocentní. Přitom rovnost práva je ohýbaná tak, aby přivandrovalci nemuseli mít z ničeho obavy. Je nejvyšší čas se prostě vzepřít.

J3.K