Zarputilost sluníčkářů je děsivá
www.inadhled.cz V době, kdy se zcela zřetelně projevuje neblahý vliv migrace na soužití Evropanů s cizinci, kdy se ukazují první dopady na vyspělé ekonomiky a na sociální i zdravotnickou sféru, prohlásí Michael Kocáb, že je hrdým sluníčkářem a bojovníkem za multikulturní Evropu. Tvář polistopadové éry angažující se při odsunu vojsk Sovětské armády (otázkou zůstává, o kolik dnů později by i tak odešla), později se kompromitující v romské otázce a nakonec jednoznačný zástupce posthavlistické generace je hrdý na to, že může vystupovat v zájmu migrantů a idealistů. Zařadil se tak k mnoha dalším, jejichž historie je tak trochu podobná. Za komunistů byli více vidět na druhé rebelující straně, byť řada z nich spolupracovala s STB a možná bychom se divili, kdybychom mohli vrátit čas a zachránit složky této organizace.
Po revoluci stáli po boku Václava Havla a účastnili se nejen viditelných událostí, které na oko připomínaly dění po převratu, nikoliv po smírném a dohodnutém převzetí moci a jejímu částečnému předání zahraničním subjektům (opět je tu jméno Sörös, ten škodil snad všude), aby se později na čas stáhnuli a vrátili se v době, kdy už o ně nikdo nestojí. Zatímco Havlova nesmrtelnost patří k doktríně a jeho zásluhy začaly mít mnoho trhlin, jeho obhájci a fanouškové se mohou přetrhnout a zbláznit, pokud se objeví některá z dalších špatností spojených právě s Havlem.
Nová generace sluníčkářů vzniká díky pokřivenému školství. Pravda o tzv. Sametové revoluci se ohýbá k prasknutí, přestože řada v té době aktivních účastníků jednání na nejvyšší úrovni už dávno odhalila veřejnosti skryté skutečnosti. O tom, že nešlo pouze o spontánní chování davu vedoucí k mohutným demonstracím, se mlčí. Dlouhodobější proces a příprava některých kádrů schopných dodržet určité domluvy, jejichž výsledkem byla faktická bezúhonnost bývalých komunistických pohlavárů, postavení disidenta Havla do pozice vůdčí osobnosti, jehož hlavním úkolem bylo nezabránit likvidaci svazků STB a zároveň udržet na uzdě národ při případném sklouznutí k lynčování funkcionářů KSČ, se nynější mládeži samozřejmě nevysvětluje. Vzniká historie na zadání, ostatně euforie po listopadu 1989 ani neumožňovala pochybovat o čistotě myšlenek Havla, Kocába, Horáčka a mnoha dalších, jejichž nynější návrat na scénu není nyní náhodný. Vzhledem k vývoji situace Evropy jsou toto lidé skutečně cenní především pro ty, kteří se jimi zaštiťují.
Proimigrantské nálady spojené s podporou likvidační činnosti Bruselu mají tak své hrdiny spojované s až téměř svatořečeným Václavem Havlem. Obě tyto etapy od sebe vzdálené tak spojují stejné tváře. Václav Havel je i po svém skonu nesmrtelným, staví se mu pomníky, vydělávají na něm jak jeho bývalí parťáci, tak i ti, kteří jej vzývají, aniž by jej znali. Havel se stal ideálním nástrojem výchovy novodobé generace idealistů se schopnostmi likvidovat oponenty a vydělávat na lidské naivitě. Ze staré gardy můžeme jmenovat mimo výše uvedených rodiny Šabatů, Dienstbierů a Uhlů, tedy aktivisty v neziskovém sektoru, ombudsmanku a mediálně aktivní členy této mafie, Rumla, Schwarzenberka, řadu herců ovlivněných uměleckým prostředím, ve kterém se Havel a jeho druhá manželka Dagmar Veškrnová pohybovali, našlo by se plno dalších ,,umělců´´ napojených kdysi i nyní na státní peníze. Nakonec k nim patří i hochštapleři typu Kalousek a Drahoš.
Novodobí sluníčkáři většinou žijí s jakéhosi odkazu Václava Havla. Odkaz se dá vyrobit na zakázku, zvláště tehdy, máte li po ruce přítele Havla v podobě mediálního magnáta Bakaly. Glorifikace exprezidenta dosahovala vysoké úrovně už za jeho života, po jeho smrti nadále pokračuje. Všimněte si, že uznání získával především u levicově smýšlejících politiků či u takových, pro které nyní jen těžko hledáme vlídné slovo. Jsou to ti, kteří stáli za nastartování migračních přesunů způsobených Arabským jarem, likvidací Iráku, rozpadem Jugoslávie a následným konfliktem v Kosově. Nejvýraznější tváří byla krvavá Madla Albrightová a Clintonovi. Jak se slučuje tolik mrtvých se sluníčkářstvím? V tom je právě ta genialita. Podívejte se na Antifu. Na jedné straně vítají migranty a odsuzují nacionalismus, na té druhé násilí je jejich nástrojem přesvědčování a jsou v něm stejně dobří, jako byla kdysi nacistická mládež. Ani ideály se úplně neliší. Fašisté začali genocidou Židů, Romů, později dalších národů. Antifa a jejich přívrženci z řad sluníčkářů a vítačů se zaměřili na likvidaci vlastní rasy. Protože čím jiným může být snaha dovézt do Evropy a USA více příslušníků národů a náboženství, o nichž je z historických pramenů známé, že jsou v rozšiřování vlastního etnika na úkor hostitelů naprosto nekompromisní?
Žijeme v době, kdy jsou běloši v menšině a mají se více semknout a využít své inteligenční převahy k vlastní záchraně. Jsme však svědky opačného vývoje. Vzniká další generace sluníčkářů, k jejichž procitnutí povede až občanská válka, která musí jednou přijít. Ti původní obhájci pseudoodkazu Havla jsou dávno ,,za vodou´´ a je to pro ně hra, zároveň si užívají jistého vlivu, který mají na mladou generaci. V meziprostoru je poté plno těch, kteří dosud nepochopili hru zvanou Sametová revoluce, a v Havlovi dosud vidí skutečného tvůrce počátku demokracie u nás. Je pro ně nepochopitelné, že byl ve velké míře pouze loutkou v rukách loutkovodičů. A i my musíme stoicky uznat, že svou roli zahrál dostatečně. Tak dobře, že pokud se náhodou někdo nyní ozve proti němu, je pranýřován. Nebude to lepší, školní osnovy nastavují ti, kteří v Havla nějak věří. Kdyby tu Havel ještě byl, plácal by se s Merkelovou po zádech, s Junckerem by vypil nejednu láhev ostrého moku a Sörös by měl na Hradě k dispozici celé křídlo pro případ, že by se tu stavil. Už chápete souvislosti s tím, že je Kocáb pyšný sluníčkář?
