Ženy a násilí

   Vztah mezi mužem a ženou, jejich postavení ve společnosti a zvrácenost dnešní doby jsou přímo ďábelskou kombinací, neboť existuje tolik variant vzájemného chování, že z toho nelze být moudrý. Historie lidstva je poměrně krátká a je pokračováním existence předešlých vývojových předchůdců patřících do říše zvířat a savců. Podoba i genetické znaky společné s lidoopy nám dávají možnost pozorovat, z čeho jsme vzešli a jaké je sociální chování u našich příbuzných. Vynechme praktickou prostituci samiček šimpanzů, či hodnosti v tlupě, nicméně mnohé z toho napovídá cosi o našem chování. Muž má svou úlohu stejně, jako žena plní své přírodou dané povinnosti.

  Fyzická velikost a síla mužů je předurčuje k těžší práci, ale zároveň k vedení. Tak tomu dosud bylo a až poslední století a snaha o emancipaci je cestou k jistým sociologickým změnám. Přesto vzhledem k naší genetické výbavě a jisté paměti je ve většině partnerských svazků muž tím silnějším.  Nikoliv už však dominantnějším. Řada žen se naučila mnohému ze sféry mužů. Nejde pouze o schopnost vydělávat peníze či vést kolektiv, umí také používat strategie a pronikat do světa, který jim dlouho zapovězen. Umožňuje to především v mnoha oblastech jednodušší práce vyžadující menší sílu, vzniklo mnoho profesí, ve kterých díky svým organizačním schopnostem může žena vynikat. Na druhou stranu překážkou jí je většinou jistá přecitlivělost, vztah k mateřství a i přes mnoho možností zkrátit čas potřebný k péči o děti na minimum, je závislost většiny žen na dětech jejich určitou brzdou.  I proto je trendem posledních let dát přednost kariéře, je však třeba si přiznat, že jde o slepou uličku. Ženy bez dětí jsou většinou svým způsobem bez jisté odpovědnosti vůči budoucnosti, na kterou díky absenci potomků myslet prostě nemusí. Což platí i pro bezdětné muže. Bezcitnost sice otevírá dveře do nejvyšších sfér byznysu a politiky, zároveň je však trendem vedoucím do pekla.

  Vraťme se však k postavení ženy obecné. Jestliže MeToo odstartovaly mediálně známé hvězdy, je to proto, že v době, kdy šplhaly vzhůru, využívaly pragmaticky všech možností, aby po dosažení vrcholu pozapomněli na to, že se vzhůru dostaly možná jen proto, že vyšly vstříc přáním těch, kteří jim vzápětí pomohli. Dole místo nich naopak zůstaly ty, kterým se podobný vývoj příčil a daly přednost hrdosti a svému já. Rozdíl v morálních kvalitách je patrný. Dotyční muži naopak pouze využili svého postavení a je historicky prověřenou skutečností, že se tak chovají už od počátku lidstva. Vždyť podle úspěšnosti si samičky vybírají své partnery a otce svých dětí od nepaměti. Jen s tím rozdílem, že hysterie této doby z přirozených pudů udělala trestný čin.

  Trochu jiným problémem je násilí na ženách. Má li žena na výběr a může se rozhodnout, je pouze na ní, jaké má priority. V případě znásilnění je to jinak. Jejich zvyšující se počet je průvodním projevem míchání neslučitelných kulturních prostředí. Jestliže muslimové přiznávají svou neovladatelnou touhu po ženách, je nepřípustné, aby jim bylo umožněno pohybovat se volně tam, kde ženy žijí. V arabských zemích se to řeší tím, že se ženy zahalují, čímž vzniká jejich osobní ochranné pásmo na straně jedné a na té druhé prosté vězení.  Žijí pod neustálým tlakem s přesvědčením, že je to tak v pořádku. Moderní ženy jinde ve světě však už dávno pochopily, že chtějí li být mužům dobrými partnerkami, musí být v mnoha směrech rovnocenné.  Svou svobodu si po mnoha staletích útlaku vybojovaly. Mohou se oblékat dle vlastního vědomí, chovat se dle svědomí a samozřejmě spoléhají na vyspělost kultury a inteligenci ve svém okolí. Mají právo se bránit, je jen na nich, jak se připraví. Pokud jim to právo chce někdo vzít, je třeba přemýšlet, proč to chce. Osobní zbraň či pepřový sprej, elektrický obušek, prostě cokoliv, co dá ženě pocit bezpečí, je tím podstatným výdobytkem svobody.

  Rizika spojená s výskytem individuí, která mohou v rámci nezvladatelnosti svého chtíče, psychické nemoci či násilnické povahy, nikdy nezmizí. Společnost by však měla udělat vše pro jejich eliminaci. Je li u někoho předpoklad, že bude nebezpečným, je třeba jej prostě izolovat, to i za cenu určitých nákladů. Nepodceňovat pravděpodobnost provedení násilného činu a trestat jej v nejvyšší možné míře. Nelze ženám vyčítat minisukně, ale lze je naučit počítat s tím, že se budou muset bránit. A daleko důležitější je vnímat náznaky budoucí deviace u nebezpečných jedinců. Je ale třeba rozlišit, co je prosté dvoření a co je násilí. Navíc hysterie kolem MeToo dává ženám do ruky nebezpečnou zbraň zneužívat možnosti zlikvidovat kteréhokoliv muže jen pro svou potěchu. Je to podobné, jako nařknutí otce z pedofílie tehdy, chcete li se ho při rozchodu naprosto zbavit a znemožnit mu setkávání s dětmi. Násilí na ženách nikdy úplně nezmizí a s migrací bude stále těžší zachovat jejich bezpečnost. Pojďme tedy naučit naše ženy se bránit těm, kteří je považují za cíl svého zájmu bez toho, aby s tím žena souhlasila. A zapomeňme na trapné MeToo. Jedině silný a sebevědomý muž dokáže chránit svou manželku, své děti, domov a rodinu. A právě takový muž není nebezpečný. Má totiž zodpovědnost.

J3.K