Právě se nacházíte:

Zpropadené škatulky

13. 02 2018

   www.inadhled.cz    Poslední dobou se velmi intenzivně pracuje na snaze zařazovat lidi dle jejich názorů pouze do dvou škatulek. Jedni jsou vítači a druzí proruští švábi. Přitom zdaleka nelze tak jednoduše dělit společnost. Pojďme nahlédnout pod pokličku těch, kteří skutečně nechápou, že mít názor neznamená být příslušníkem jen jedné z těchto dvou skupin.

   Být zastáncem našeho bytí v Evropské unii není automaticky být vítačem. EU se zdála být vynikajícím řešením po rozpadu RVHP. Původní EHS celkem fungovalo, jeho lídři byli v závěsu za Spojenými státy v oblasti ekonomiky a technického rozvoje, na světových trzích konkurovalo snad už jen Japonsko a lehce Kanada. Především Německo si upevnilo pozici v elitní světové šestce. Přechod od EHS k EU byl logickým krokem, který kdyby zůstal spojen s hospodářskou spoluprací a ne politickým konglomerátem, měl by své opodstatnění a mohl by přispět k všeobecnému rozvoji celé evropské oblasti. Bohužel vlády ve společném sídle se neujali prostí ekonomové, průmyslníci a zemědělci, ale politici pouze podporovaní či dosazovaní nadnárodními skupinami korporací, filantropů a bankéřů. Logické myšlení muselo přepustit místo zizkuchtivým aktivitám nejmocnějších cítících obrovské zisky. EU se tak pro tyto elity přetransformovalo v dojnou krávu, pro kterou je krmením zbytek obyvatelstva. Plno lidí si tuto změnu nechce připustit a v setrvačnosti skutečných výhod, které vyplývaly ze vstupu do EU, se nechávají zaslepit příjemnými maličkostmi i nadále. Tedy cestováním bez hranic, možností nakupovat kdekoliv cokoliv a i přes značné nevýhody v podobě odlivu kapitálu do zahraničí obdivují Němce, co vytvořili z naší Škodovky. Jen je třeba se zeptat, proč se jim to samé nedaří se Seatem ve Španělsku?

  Většina výše uvedených jistě netouží po příchodu migrantů k nám a uvědomuje si negativa s tím spojená, přestože mediální masáž ČT a utajované kroky posledních dvou vlád vedoucí k přípravě na příchod prvních z nich značí, že se jim nevyhneme. Skuteční vítači tak vychází pouze z části obyvatelstva napojených na neziskový sektor. Není jich moc a jsou nejhlučnější. Právě laxnost politických vůdců k tomuto problému a neochota skoncovat s rabováním státního rozpočtu korekcí v zákonech upravující rozsah činnosti neziskovek a následné zatáhnutí koutků znamenající jejich příjmy, způsobuje rozkvět vítačských nálad a zároveň jim poskytuje i podporu, která je pro jejich fungování potřebná. To vše za potlesku Bruselu. Právě odsud pramení velká část nenávisti proti EU a jejím kolaborantským úředníkům chránících si vlastní příjmy. Nebezpečí plynoucí z migrace je prostě důvodem, proč se Evropská unie stává problémovou pro většinu z nás. Bohužel neziskovky už rozšířily svou činnost až do škol a vychovávají si vlastní mládež, která v budoucnu bude rozhodovat o naší existenci.

  Občané, kteří si toto uvědomují, si přejí referendum o výstupu z EU. Nikoliv pod křídla Ruska. Hospodářská spolupráce by měla existovat se všemi státy s výjimkou těch nejbrutálnějších režimů. Jistě hned uslyšíme poplákávání o Číně. Jistě, tato velmoc má částečně sporný přístup k demokracii, nicméně ušla dlouhou cestu a stala se nejvýznamnějším partnerem pro USA, Německo, Francii i Velkou Británii. Proč by se naše malá země měla stát tou morální a hrdou, když všichni ostatní s Čínou obchodují? Navíc čínské investice u nás mohou být jednou poměrně prioritní, například tehdy, dostane li se EU do ekonomy očekávaných problémů s eurem? Zvláště, když tolik propagovaná historie Tibetu má závažné trhliny a po morální stránce Tibeťanům nic nedlužíme. To samé platí pro Rusko. Jde o světového giganta v oblasti těžby ropy a plynu. To znamená, že Rusové jsou schopní hradit své závazky i ve chvíli, kdy u nich ekonomika startuje z relativně nulového bodu. Pokud jim můžeme dodávat naše produkty, je důvod s nimi obchodovat, aniž bychom museli být jejich područími. Je chybou orientovat náš export pouze jedním směrem, zvláště  tehdy, jsou li výhodnější možnosti.  Chovat se tržně je základ úspěchu, který prosazuje samotné Německo. Represe vycházející z Bruselu a hrozby především německých a francouzských politiků jsou pravým důvodem toho, proč je referendum o vystoupení stále žádanější a ukázka toho, že to lze, je díky Velké Británii aktuální. To i přes obrovské rozdíly mezi námi a ostrovní říší. Více, než spojování se s Ruskem, je aktuálnější společný postup Visegrádské čtyřky a možná i Rakouska. Ať už v EU, nebo mimo ní.

  Samozřejmě se u nás vyskytují i příznivci Ruska. Má to svou logiku. Největší slovanská země s hrdým prezidentem čelícím světovému odporu, nazývajícím často pproblémy pravým jménem a bojujícím proti nadvládě západního kapitálu jak na vojenském, tak i politickém poli, musí být zákonitě něčím výjimečná. Rozsáhlost jejího území, přírodní bohatství a etnické i náboženské složení je předzvěstí problémů, ale Rusko nadále drží při sobě. I když v něm nevládne blahobyt a jen málokdo si vzpomene na produkt, který by byl na špici světového rozvoje, patří mezi velmoci v oblasti zbrojního průmyslu. Zadluženost Ruska je minimální, což sice znamená nedostatek mnoha komodit v životě obyvatel, na druhou stranu pro budoucnost jde o dobrý start. Rusko spěje díky jisté izolaci k soběstačnosti v mnoha oblastech, byť porodní bolesti jsou jistě náročné. Ostatně to by se týkalo i nás v případě, že bychom se museli vrátit k tomu, abychom si sami opět produkovali většinu potravin, polních plodin a opět oživili český průmysl. Je to právě to, čeho se bojí naše rozmazlená šlechta? Navíc si Rusové nenechávají mluvit do svých záležitostí, což dokazuje v Sýrii a na Ukrajině. Jen naivní hlupák věří americké propagandě z doby Clintonů a Obamy. Opět to byli Američané, kteří formou Majdanu rozložili další stát. Rusové už jen reagovali, byť po svém.

  Mediální kampaň směřující proti každému, kdo jen naznačí nespokojenost s fungováním EU, je hysterická a nekončící. Ekonomové, bezpečnostní odborníci, část politické sféry, ti všichni, kteří projeví svůj názor odlišný od pochlebování Bruselu, jsou ihned označení za proruské šváby financované Moskvou. Jak je však výše uvedeno, jde o naprosté nepochopení důvodů, v případu médií záměrné, které občany vedou k zlobě namířené vůči EU. Vůbec se to netýká Ruska. Je si totiž třeba přiznat, že to téměř nikoho nezajímá a nebýt jeho démonizování sdělovacími prostředky a trapnými politiky napříč celým spektrem, nikdo by o Rusku ani nepřemýšlel. Ovšem i negativní reklama je účinná. A postavíte li vedle sebe Junckera, Schulze a Putina, nemusí být ani tak negativní, to srovnání prostě pobízí. O to je to smutnější pskóre pro EU.

J3.K

Speciály

Tipy