Ztracená generace?

  Je třeba si přiznat, že moderní technologie mají jepičí životnost a to, co bylo před deseti léty futuristické, se velmi rychle stává přežitým. Urychlený vývoj je motorem ekonomiky, neustálé zahlcování trhu a nespící konkurence vyžadují přinášet novinky v relativně co nejkratším sledu. Což přináší jeden naprosto zásadní problém. Tím je neskutečné plýtvání. Jestliže má každý z nás v kapse mobilní telefon, jehož výkon výrazně přesahuje možnosti přístrojů, které stačily k zvládnutí první cesty na Měsíc, je jisté, že například elektronika urazila dlouhou cestu v krátké době. Sice to kontrastuje s přírodními zákony a neměnnými hodnotami, ale je to tak.  Trh a obchod se staly motorem lidstva, zisk poté svatým grálem, jehož nalezení je podřizováno vše, tedy i rozdělení lidstva na rasy, národy, státy. Tvůrci nových pořádků by nejradši spojili všechny kontinenty k sobě a vytvořili jeden svět bez jakýchkoliv hranic, to vše v zájmu úzkého kruhu elit razantně bohatnoucích na chaosu a nepořádku. Způsob nového vládnutí má i své označení, je to multikulturní liberální demokracie. Její zástupci jsou již na každém kontinentu a nejvíce aktivní jsou v USA a Západní Evropě, potkáte jich řadu i u nás. Tento chaos vyhovuje výrobním konglomerátům, jejichž globální produkty zaplavují obchody a velmi brzy končí na skládkách, to aby uvolnily místo novinkám.

  Musíme si zvyknout, že žijeme v době, kdy skála je pořád skála, voda zůstává vodou, zlatu je vzácnou komoditou, ale vědci už umí vyrobit syntetické maso, rýže z Číny může být umělohmotná a obyčejný buřt je z půlky lepidlo a barvivo, to jen proto, aby v té druhé polovině maso absentovalo také. Mořské ryby jsou plné plastů a vydávají radioaktivní záření, v motorech pronásledovaných aut hoří palivo rostoucí na poli a devastující v důsledku přírodu více, než klasický ropný produkt. Roboti nahrazují lidi i tam, kde je třeba přemýšlet, expandují do oblastí, které patří živočišnému světu. Stali se z nich sexuální partneři jediců, kterým opačné pohlaví už nestačí. Muži se převlékají za ženy a opačně, je snaha přivádět na svět děti, které nebudou vědět, kam patří, model klasické rodiny je násilně potlačován a podpora transgenderových aktivit je neobvykle silná. Ideálem už není beztřídní společnost, ale ta bezpohlavní a jednobarevná. Vše, co jsme považovali za normální, se stalo nechtěným, nastavují se nové hranice, jejich posun je však často mimo lidské chápání. Vytváří se nové modely společnosti, experimentuje se s naprosto nepřirozenými jevy. Toto směřování novodobé historie může, a také pravděpodobně povede, k dalším tragickým změnám, které ovlivní život celé lidské populace.

  Co ovlivňuje novou generaci? Virtuální komunikace umožněná raketově se rozvíjejícím elektrotechnickým průmyslem je tou nejpodstatnější součástí zblbnutí lidstva. Čím se mládež zabývá? Už to není televize a video, nástup internetu brutálně upozadil do nedávna klasická média. Místo knih a časopisů sledují náctiletí pohyb na netu, hrají hry na playstationech, hvězdami jejich života jsou youtubeři. Je až nepochopitelné, jak snadno zabrali volný prostor často naprosto nepoužitelní lidé a jejich vysílání sledují miliony mladých. Je otázkou, jak je může zaujmout cca dvacetiletá blondýna v růžovém spící s postarším movitým podnikatelem, co jim dá do života? Nebo jakýsi Majk pán, který soustavně porušuje vše, co je v zákonech, natáčí se při konfliktech s dopravními a městskými policisty a navádí mladé k naprosté aroganci, aby nakonec sám přišel o řidičák, ostatně je s podivem, že ještě nedostal nařezáno. Youtubeři a jejich diváci jsou svět sám pro sebe. Jestliže se cenzura na internetu zaměřuje na vymyšlenou xenofobii, rasismus a fake news, přičemž hodnocení, co je co, dělají lidé, o jejichž schopnostech, politických názorech a informovanosti nic nevíme. Ignorace chování některých youtuberů ovlivňujících výchovu mládeže má daleko horší následky, přesto jsou z nich novodobí milionáři podporovaní velkými společnostmi a někdy i politickými subjekty, což se projevilo i na vzestupu našich Pirátů.

  Vytržení lidí z reality života se stává smyslem existence mnoha firem. Jestliže jsme mohli internet, mobilní telefony či další podobná média považovat za pomocníka pokroku, nyní se z nich stávají kontraproduktivní žrouti času zkreslující skutečnosti. Stačí li mladému člověkovi ke štěstí značkové oblečení doporučené youtuberem či všude jinde přítomnou reklamou, nejnovější model mobilu a aktuální verze počítačové hry, je to smutné. A když tomuto mladému člověkovi řeknete něco o disciplíně, řádu a povinnostech, vojenské službě, nedej bože o práci, je zděšen. O přírodě, jejích zákonech, historii, třeba i nedávné, o vztazích a umění neví vůbec nic. Je velmi snadno ovlivnitelný, bohužel většinou nikoliv tím, co by jej posunulo vpřed. Chybí pokora, úcta ke skutečným autoritám, vlastní názor je jen slepencem toho, co říkají jiní. Otázkou tedy zůstává, vyroste li z toho. Žijeme v době, o které lze v mnoha směrech pochybovat. Smutné na tom je to, že jsme to my, kdo se na ní podílí.

J3.K