Dějiny národa Českého - MILOVANÁ KRÁLOVNA-JUDITA DURYNSKÁ

  Postavu druhého českého krále Vladislava I. provázely dvě ženy, které se stály po jeho boku nikoli jen jako královské manželky, nýbrž jako skutečné královny, dnes by se mohlo klidně napsat "první dámy".  První manželka se jmenovala Gertruda z rodu Bebenberků a byla to zakladatelka významného kláštera na Strahově v Praze.

  Druhá manželka, o které bych vám chtěl něco málo napsat, byla Judita Durynská. Trvale se do dějin Prahy zapsala jako iniciátorka stavby legendárního prvního kamenného mostu přes řeku Vltavu, který byl již v její době nazván Juditin a byl předchůdcem dnešního Karlova mostu. Kronikář Vincencius Pražský jí přičítá plnou zásluhu o uskutečnění díla těmito slovy: A ejhle, skutky Vaše, drahá naše Judito, nejslavnější a nejjasnější královno Čech, ukazují, jak jste moudrá, šlechetná a horlivá.

  Chvála Vincenciova, jakkoli nadsazená, svědčí nepochybně velkém obdivu, s jakým současníci pohlíželi na technický výkon mostní stavby. Juditin most byl vedle staršího mostu v bavorském Řeznu druhým kamenným mostem podobné konstrukce v celé střední Evropě. A obdiv doznívá ještě po dvě století, ve slovech kronikáře Františka Pražského se píše: Jako by padla koruna království, když se Juditin most při povodních roku 1342 zřítil.

  Sporné ovšem zůstává, zda toto velkolepé dílo děkuje za svůj vznik opravdu podnětu královny Judity, po níž nesl své jméno. Pochybnosti o tom byly již v době jeho vzniku. Ze všech zpráv, které o Juditě mám, je patrné, že to byla žena opravdu vynikající a na svou dobu i vzdělaná, která byla s to vnuknout myšlenku svému choti-českému králi o stavbě kamenného mostu přes řeku.

  Pocházela z rodu lankrabat durynských, budovatelů slavného hradu Wartburgu, na němž vyrostla. Byla podle slov německého kronikáře paní vzrůstem i krásou nad všechnu myslitelnou ušlechtilost lidsky vynikající. Do českého prostředí přišla roku 1153, patrně dvacetiletá, aby se stala chotí čerstvého vdovce, krále Vladislava I., jemuž bylo již čtyřicet let a měl  odrostlé děti. Byla jako cizinka přijata s velkou nedůvěrou i lidem. Nalezla však přítele pražského biskupa Daniela, který byl nepostradatelným rádcem samotného krále Vladislava I. Judita si však za několik let získala srdce mnoha Pražanů a vůbec obyvatel Českého království. Spory s nevlastními dětmi a její zasahování do politiky dokreslují její portrét, jako trpělivé královny s pochopením, Zažila po manželově boku léta velké slávy, ale ještě více ji povznáší, že s ním dovedla oddaně snášet i léta ponížení a utrpení.

  Nešťastná politika a již zestárlý král Vladislav I. zbavený Danielovou smrtí moudrého rádce chtěl předčasně zabezpečit nástupnictví prvorozenému synu Fridrichovi, to vše vyvolalo všechny zlé duchy v Čechách i v sousední Říši. Zklamaný král Vladislav I. nakonec opouští rodnou zem, aby skončil své dny v Juditině panství v Durynsku. Velmi statečná královna jej provází věrně až do smrti. Teprve až její vlastní syn Přemysl Otakar I., šťastný dědic  statečnosti svého otce a matčiny inteligence, trvale obnovil slávu a moc českého království. Jistě, a to se nebojím napsat, měla velkou zásluhu jeho matka královna Judita Durynská.

  Slavná královna česká zemřela pak 9. září 1174. A pochována je v klášteře v Teplicích. Judita Durynská se sice již nedožila slávy svého syna, ale jistě ho sledovala z nebes. Velká sláva této české královně.