Dějiny národa Českého - PŘEMYSL OTAKAR II. MORAVSKÉ POLE

29. 09 2018 |  www.inadhled.cz   Autor: Aleš Hroník

 Český král Přemysl Otakar II. byl na výsluní své vladařské moci, byl největším a nejmocnějším panovníkem své doby. Jeho země se dotýkala až  Jadranského moře. Území, které král soustředil pod svou vládu ale nelze nazvat státem. Nevytvořila se žádná struktura, jediným pojítkem tohoto soustátí byla osoba panovníka, což byla velká chyba.
Přestože se snažil Přemysl Otakar II. uspokojit hlavně českou šlechtu jejím zapojením do vnějších výbojů, napětí ve vnitřní politice stále více a více narůstalo, a stačil jen malý podnět, aby propukl otevřený konflikt. Jak již jsem psal v předchozím článku, Přemysl Otakar II. kandidoval na krále Svaté říše římské a měl k tomu mnoho důvodů. Za prvé smrt dosavadního římského krále Richarda Cornwallského LP. 1273, za druhé jeho velká moc a síla ve střední a jižní Evropě, a za třetí jeho veliké sebevědomí.

  O jeho velkém sebevědomí svědčí, že ani nepokládal za nutné se osobně účastnit říšského sněmu ve Frankfurtu nad Mohanem, na němž se o této záležitosti, tedy volbě nového římského krále rozhodovalo. Proti všem očekáváním tam byl římským králem zvolen do té doby zcela neznámí hrabě Rudolf Habsburský. Všechny zúčastně sjednocovala obava z rozpínavosti Přemysla, a to byl také hlavní důvod, proč padla volba na onoho bezvýznamného hraběte, o kterém sám Český král Přemysl Otakar II. posměšně rozhlašoval, že je králem z Nemanic a že je chudý jako "kostelní myš". Neúspěch při volbě byl ale tvrdou ranou Přemyslovy autoritě a také ve všech zeních, které král Přemysl Otakar II ovládal okamžitě začala mít převahu Přemyslova opozice.

  Rudolf I. Habsburský zahájil promyšlený a velmi energetický postup proti svému sokovi. Jakmile Přemysl odmítl přijmout od něho své země v léno, což bylo v té době ze strany Rudolfa I. protiprávní jednání, vyhlásil nový římský panovník LP. 1274 na sněmu v Norimberku obecné právo římského krále na odnětí říšského léna, která byla do té doby neoprávněně Přemyslem zcizena. Spor vyvrcholil vyhlášením říšské kladby nad českým králem. To opravňovalo každého odmítnout mu poslušnost. Na to otevřeně propukla dlouho hrozící vzpoura české a moravské šlechty. Do čela odporu se angažoval nejmocnější Vítkovec Záviš z Falkenštejna.

  Přemysl Otakar II., který zůstal vlastně bez spojenců, ustoupil od válečného tažení proti Rudolfovi, které se mělo konat na německém či rakouském území. Nakonec se sám ve Vídni hrdý český král pokořil a přijal české země jako léno od samotného Rudolfa I. Vzdal se alpských zemí, ale i Chebska, pod nátlakem souhlasil se zásnubami svých dětí Anežky a Václav (budoucího českého a polského krále Václava II.) s dětmi Rudolfa I. Habsburského.
Ale tím nenávist k Rudolfovi začala ještě více narůstat.

  Hrdý, a do té doby nepokořený český král, po několika letech vyprovokoval válku, která měla určit skutečného pána celé střední Evropy. A tak k rozhodujícímu střetnutí došlo 26.srpna LP. 1278 u vesnice Suché Krůty (Dürnkrut) v dnešním Dolním Rakousku. Tato bitva nakonec určila, že Přemysl Otakar II., kdysi slavný a mocný panovník, nejenže bitvu prohrál (díky zradě a lehkovážnosti českých a moravských pánů), ale sám v této bitvě ztratil i život. Jeho smrt byla o to horší, že následník trůnu Václav II. byl v té době ještě malé dítě. V českých zemích nastal doslova chaos a hladomor. Ale to až příště.

Autor: Administrator

Diskuse