Dějiny národa Českého - SVATÝ PROKOP

  Prokop je jméno řeckého původu, přeloženo do češtiny "muž činící v práci pokrok" z latiny "svatý námluvčí". Podle legendy sv. Prokop v mládí studoval na Vyšehradě na škole Petra a Pavla a měl zde být i kanovníkem. Jeho narození spadá do 10. století, bohužel podle dnešní historie tato Kosmou napsaná informace je patrně klamná, jelikož vyšehradská kapitula byla zřízena až L.P. 1070, tedy dávno po smrti sv. Prokopa. Znalost slovanské liturgie mohl získat při druhém kostele sv. Klimenta také na Vyšehradě.

  Mnich sázavský uvádí, že Prokop byl rodem Čech a že pocházel ze vsi Chotouně na Kouřimsku. Jeho otec se měl jmenovat Vojslav a matka Svatava. Patrně měl více sourozenců. Podle staroslověnské legendy byl již od útlého mládí zdrženlivý, vyhýbal se rozpustilostem a vedl ušlechtilý a křesťanský život. Prokop byl nejprve knězem, byl patrně ženatý, což v té době nebylo neobvyklé, měl syna Jirmana, který se pak stal i třetím slovanským opatem sázavským. Prokop také později přestoupil do řehole sv. Benedikta a stal se tedy právoplatně mnichem. Působil údajně v klášteře svatojiřském na Pražském hradě. Kosmas ale uvádí klášter na Břevnově, takže zase bohužel mlha. Faktem ale je, že břevnovský klášter se ke sv. Prokopovi hlásí dodnes.

  Podle Pulkavy a Kosmy přijal Prokopa do břevnovského kláštera jakýsi opat Jaromír, zvaný též Dobromír. Svatý Vojtěch chtěl v našem prvním klášteře vybudovat nejen středisko benediktinského života, ale i školu pro misionáře mezi Slovany a Maďary. V té době byli v Břevnově slovanští kněží, tedy patrně i sv. Prokop, svědčí o tom staré záznamy na Kouřimsku. Prokop posléze dostal možnost žít v lesní samotě v tzv. (klášterci), což byly expozitury kláštera. Ty se postupně měnily ve střediska duchovní správy a někdy i samotné kláštery. Taková cela se stala L.P. 1009 i příbytkem mnicha Prokopa. Stal se tedy poustevníkem a žil v jeskyni především z almužen návštěvníků.

  Po určité době se k němu přidal i jeho syn Jirman a patrně synovec Vít. S řeholními bratry Prokop vystavěl v Sázavě kostelík a zasvětil ho Panně Marii a sv. Janu Křtiteli a společně se dohodli, že se budou řídit pravidly benediktinské řehole podle hesla "ora et labora (Modli se a pracuj)

  Samotný Prokop přičítá založení kláštera knížeti Oldřichovi, ale Kosmas uvádí až jeho syna Břetislava, zase velká mlha. Sv. Prokop byl opatem ještě L.P. 1039, kdy je zaznamenán jako účastník přenášení ostatků sv. Vojtěcha, sv. Radima z Hnězdna do Prahy za knížete Břetislava I. Rovněž se ještě zúčastnil L.P. 1045 slavného pohřbu českého poustevníka sv. Vintíře, který žil na Šumavě u Hartmanic.

  Svatý Prokop zemřel 25. března L.P. 1053 ve zdech Sázavského kláštera. Když zemřel, nastaly pro sázavský klášter zlé časy. Úcta ke sv. Prokopovi rostla hlavně ve 13. století. Stal se českým národním patronem vedle sv. Václava a sv. Vojtěcha. Nejvíce se o jeho kult zasloužila dcera dcera Přemysla Otakara I. Kunhuta. 

  Svatý Prokop je patronem zejména horníků, a zemědělců, ale vlastně i celých Čech. V 15. století byl sázavský klášter vypálen a zničen husity, a tak úmysl přenést ostatky sv. Prokopa na Pražský hrad do kostela Všech svatých měla kněžna Alžběta, sestra císaře Rudolfa II. Stalo se tak 28. května L.P. 1588 za účasti tehdejšího arcibiskupa Martina Medka. Dodnes je tedy poustevník v krásné truhle, kterou dal podle zprávy zhotovit ještě Karel IV. L.P. 1354.

  Jeden ostatek, tedy část z kostry sv. Prokopa, byl na příkaz Rudolfa II. věnován při založení kostela sv. Rocha do Lisabonu v Portugalsku. Sláva tohoto patrona České země tedy přesáhla i hranice českého státu a je uctívána dodnes.

Svatořečen byl Prokop v době Přemysla Otakara I. 4. července L.P. 1204.