Evropskou unií se šíří strach

16. 03 2017

www.inadhled.cz   V hlavním městě Evropské unie zavládl strach a zmatek. Původní idea některých stavitelů této organizace dostává zabrat. I přes relativní mládí celého projektu se možná blíží konec. Korytníci, neboli europoslanci a eurokomisaři, se snaží zachránit své přeplácené posty za každou cenu. Vzhledem ke své aroganci ale nepochopili, že restrikce a zákazy ještě více zvýší nechuť občanů nadále podporovat svazek, který působí destrukčně na většinu z nich.  

  Prvním velkým varováním měl být odchod Velké Británie. Ta nikdy nepřijala euro, takže její vypovězení smlouvy bylo jednodušší. Brusel na tuto situaci reagoval velmi podrážděně, výhružky se stále stupňují, ostrovní království se však nezaleklo a Brexit bude dokonán. První vlaštovka tedy ukazuje, že se dá žít v Evropě i bez EU. Další výstrahou se staly prezidentské volby v USA, které připravili elity o podporu z Bílého domu. Americká střelka se otočila o 180% a panika v evropských kuloárech dosáhla dalšího bodu. A to čekají letos Evropu minimálně troje podstatné volby, které mohou změnit dosavadní orientaci, nebo aspoň připravit půdu pro zásadní změny.

  Odtržení unijních politiků od reality se prohlubuje. Záměr s postupnou likvidací státnosti, národů a hranic byl podpořen spuštěním migrační vlny, která měla způsobit rovnoměrné zaplavení celého kontinentu novými národy, a tím zjednodušit práci těm, kteří se rozhodli pro Evropu bez hranic, států a jednotlivých politických reprezentací, s přechodem na centralizovanou moc, která by vládla pravděpodobně z Berlína. Němci se tedy stali dokonalými tahouny v otázkách přijímání tzv. uprchlíků, jejichž cestu na Západ odstartovalo vyvolání Arabského jara, vznik Islámského státu a umělé vytvoření krize v Sýrii. Bruselští přisluhovači za opravdu tučný bakšiš podporují celou tuto mašinérii, vydávají nesmyslná nařízení, určují kvóty na rozdělování nově příchozích a zašlapávají jakékoliv projevy demokracie a nesouhlasu. Důkazem je směrnice týkající se vlastnictví zbraní a odmítnutí hlasování o pozměňovacích návrzích, se kterými přišli především zástupci České republiky.

  Jenže ozubená kolečka se zadrhávají ještě více. Nesouhlas České republiky s nařízeními EU v oblasti zbraní a snaha pokusit se obejít nesmyslný diktát je jen jedním zrnkem písku v skřípajícím soukolí. Přestože pro výše uvedenou směrnici mimo většinu našich zástupců hlasovali nepochopitelně všichni, v jiných případech tomu tak není. Především Maďaři a Poláci už mají Bruselu plné zuby, za což se vůbec nestydí. Maďarský premiér Orbán patří k hlasitým kritikům EU a rozhodně nestojí v předklonu před samozvanými šéfy Evropy. Na rozdíl od Bohuslava Sobotky a Andreje Babiše. Ani polská premiérka zrovna nehýří optimismem týkajícím se praktik EU. A aby se neřeklo, že tu je nuda, kandidátka na post presidenta Francie a velká odpůrkyně EU a migrace Marine Le Pen získává ve své zemi stále větší podporu.  Výsledky voleb v Holandsku napověděli (Wildersova strana PVV skončila druhá), že vzestup preferencí stran a sdružení odmítajících diktaturu šířící se z hlavního města Belgie, jsou pro některé jedince přímo hororové. A dle toho také jednají a kopou kolem sebe.

  Velmi zajímavé budou blížící se volby v Německu. Tam to zatím na zásadní změnu nevypadá, pro vládní politiky je migrace pořád vynikajícím nápadem, který je třeba šířit po celém kontinentu. Dokud si samotní Němci neuvědomují, jak moc s jejich životy elity hazardují, což může ještě dlouho trvat, budou li u moci šílenci typu Merkelová a Schulz. Je až s podivem, jak se tento jinak schopný národ nechává již po několikáté zotročit fanatiky ovládajícími vládní kormidlo. Možná jde o germánskou vrozenou genetickou chybu. Bohužel nejednou z této mutace byla válka.

  Evropská unie se vyznačuje zapomínáním na nedávnou historii. Přehlížení začátku německé okupace Československa, popírání holocaustu, nová nenávist vůči Izraeli, ztráta paměti týkající se Turecka, agresivita k Rusku, překrucování historie. Tak nějak vypadá oficiální směr kroků EU podporovaný médii. Důsledky však dopadají na celou Evropu včetně nás. Naši stratégové pochybili, když povolili tak těsné sepjetí naší ekonomiky s německou. Právě zde by mělo dojít ke změně nejdříve. Je třeba hledat nové exportní směry, odpoutat se od systému ,,Montovna zde, prodej v Německu´´, pomalu přemýšlet o tom, jak se opět stát soběstačnou zemí. S tím je spojená opětovná příprava k hlídání vlastních státních hranic a rozšiřování spolupráce se státy Višegrádské čtyřky. Neuděláme li to včas, chapadla německé chobotnice nás už nepustí.

J3.K

 

Speciály

Tipy