Existují ještě dobré zprávy?

   V té době zemědělci sklízeli obilí 20% nad plán, v továrnách plnili na 105%, zmetky neexistovaly. Plnily se předpoklady zveřejňované na xtém sjezdu KSČ, rozdávaly odznaky Brigáda socialistické práce různých hodnot. Úspěchy našich sportovců se vynášely do oblak, pokud tedy nějaké byly a tito jedinci ve zdraví přežili povinný příděl bobulek. Děti se učily s úsměvem a ještě s radostí chodily do pionýra, lidé byli šťastní. Přestože moře bylo pro většinu pouhým modrým flekem na mapě a dostupnost tropických pláží byla minimální, snad jen východoněmecký poloostrov Rujána se svou 17°C teplou vodou dokazovala, že slaná voda existuje. S radostí tak svazáci sjížděli Vltavu a Lužnici, plachtili na Lipně a byli šťastní, že mohou v Čechách být. Politická, vojenská a policejní špička byla na úrovni supermanů, její bezelstnost a poctivost se dávala za příklad všem hrdinům socialistické práce a i ostatním méně kvalitním občanům této země. Kriminalita se potírala hned v zárodku, většinou byla pouze součástí kvalitních detektivek v televizi. Pokud už na povrch vyplula nějaká nepravost, byla razantně odsouzena a potrestána.

  Jak jsme po roce 89 zjistili, dobré zprávy byly pouze uměle vytvářené. Naše ekonomika byla nefunkční a dosud ztrátu pomalu doháníme, kam vyspělost našeho průmyslu dovedla válka a poté vedoucí úloha komunistů, je do nebe volající. S tím se snad popereme a časem, až se podaří snížit dividendy, které si vyplácí v různých podobách politická elita, bude možná lépe.

  Pokud se tedy budeme zabývat tím, co nám média přináší nyní, zjistíme, že dobrých zpráv je pramálo. Továrny se zavírají, přesunují výrobu, zemědělcům nevyhovuje počasí, zboží z jiných zemí, neprodejnost jejich produktů, pokud náhodou nějaké vyrostou. K moři sice jezdíme, ale cestovní kanceláře krachují, ceny stoupají, euro nám ČNB zdražuje uměle. Na silnicích se jen umírá, tedy pokud se po nich dá po rozdání úplatků při jejich stavbě jezdit, mládež se místo pionýra opíjí (jako by se to nikdy nedělo), vraždí se, znásilňuje, o děti se nikdo nestará, plní se babyboxy, povodně jsou každý rok několikráte. Sportovcům se daří jen občas, a když vyhrají, je to sice úspěch, ale co, mají za to hromadu peněz (kolik za svého života investovali oni, nebo kolik to stálo jejich rodiče, to už se neřeší). Podnikatelé lžou, okrádají stát na daních, někteří v rámci své hamižnosti dokázali otrávit přes 70 lidí pančovaným alkoholem.

  Ve světě se válčí, na planetě se otepluje, sopky vybuchují, tsunami hrozí, vymírají vzácní živočichové. Průmysl stagnuje, utečenci na hranicích Evropy vytváří frontu na vylodění. Dochází ropa, ozónová díra si dělá, co chce. Možná Vám to vše připomíná blížící se konec světa. Jistě si uvědomujete rozdíl v přenosu zpráv a novinek. Pokud jsme se zabývali tím, jak jsou média mocná, nyní je třeba si říci, že dokážou naprosto systematicky otravovat a povznášet atmosféru ve společnosti. Jestliže kdysi bylo vše programovaně růžové a vynikající, nyní nás pro změnu systematicky žurnalisté straší a optimismus získaný v prvních letech po revoluci zmizel, jako pára nad hrncem. Všichni koukají večer s otevřenou pusou na katastrofální zpravodajství na Nově a přepínají na krimizprávy na Primě. Necháváme se krmit tím, co se dělo vždy, jen se o tom méně mluvilo. Úspěch je často trestným nebo aspoň podezřelým činem, a tak je třeba ho správně rozebrat a nakonec i znesvětit.

  Jediné, z čeho můžeme mít radost, je svoboda slova a možnost rozhodnout se. Je jen na nás, jaký časopis, noviny si koupíme, čemu věříme. A dálkové ovládání na televizi má tlačítko označené jako vypínač. Demokracie má tedy i své výhody a to je první pozitivní zpráva po dlouhé době. A nezapomeňte, i prosté zprávy mají často manipulovat právě s Vámi a Vaším míněním.

J3.K