Jen si stěžují a mluví

  Po vyhlášení výsledků voleb je vcelku logické, že ten, kdo získal nejvíce hlasů, se stává oprávněným vládnout. Aby jeho moc nebyla absolutní, je omezen právy a povinnostmi stanovenými ústavou a kontrolován ústavními soudci. Nad jeho vládou má navíc dohled sněmovna, takže není možné, aby kdokoliv při zisku méně, jak poloviny hlasů mohl ovládnout celou zemi, domluví li se ostatní na společném postupu. V takovém případu je dokonce možné poslat vítěze voleb do opozice. O tom je parlamentní demokracie a z toho vychází i další postupy při boji o možnost vést stát v dalším období. Nic na tom nemění právo prezidenta pověřit budoucího předsedu vlády jejím sestavením, protože vláda bez důvěry sněmovny je ve své funkci značně omezena a víceméně funguje v provizóriu až do doby, kdy získá podporu i dalších stran. Jde tedy o umění vyjednávat, přistupovat na kompromisy a potlačit ego.

  Poslední dvoje volby dopadly trochu jinak, než kdysi. Parlamentní vyhrálo ANO s velkou převahou, nikoliv však dostatečnou na to, aby mohlo samo vládnout. Což je dobře především proto, že jde o odnož AGROFERTU a v čele stojí naprosto nepřijatelný oligarcha Babiš. Jeho dokonalý marketing a správně vybraní lidé tvořící jeho image a pracující na mediálním obrazu celého ANO se stali základem úspěchu a měli by být Babišem vyváženi zlatem. Udělat z agresivního obchodníka bez morálních zábran a s minulostí agenta STB světcem, za kterého ho 30% aktivních voličů považuje, musel být opravdu nadlidský výkon. Dalo by se považovat za štěstí, že Babiš neumí vyjednávat jinak, než z pozice moci a peněz, buď hrozí, nebo prostě uplácí. Platilo by to, kdyby v zástupu nečekalo plno dalších lačných po korytu, kteří by se k nim bez spolupráce s mocným Slovákem nedostali.

  Ty prezidentské měly svou specifiku v tom, že Miloš Zeman svou kampaň ani nerozjel. Spoléhal na duely s předpokládaným soupeřem Drahošem, takže mohl být v klidu, protože to nebyl natolik kvalitní soupeř. Nestát za akademikem silné mediální a ekonomické lobby společně s nepříliš kvalitním týmem, musel by se spoléhat jen sám na svůj úsudek, a to by byla ještě větší katastrofa. Nyní křičí do světa výlevy o tom, že on už by dávno jmenoval funkční vládu a Babiš by nebyl tam, kde je. Je vidět, jak málo se Drahoš potkal s realitou a o kolik více napřed je starý lišák Zeman. Touha Drahoše zůstat v politice je zjevná, má dojem, že se stal nepostradatelným pro tuto zemi. A ve své naivnosti netuší, jak se mýlí. Možná obdiv a zároveň tlak vycházející z jeho manželky je tou silou, která ho žena dál k dalším trapasům.

  Parlamentní volby mají podstatně horší dopad. Komunisté se po mnoha letech stali opět podstatnou silou, byť zákulisní. Jistě dobře ví, že mají co nabídnout, v jejich řadách je plno starých matadorů i odborníků. Nikdy se nedokázali vyrovnat se svou špinavou minulostí, nicméně probíhá generační výměna a je třeba si uvědomit, že se jejich minulá rétorika příliš neliší od momentálního levicového liberalismu praktikovaného v Evropské unii. Takže odmítat s nimi oficiálně jednat tak, jak to dělá ODS a Top09 (v kuloárech sněmovny se navzájem plácají po zádech napříč politickým spektrem), je jen hloupým populismem. Což Babiš bez morálky pochopil a zavrhnul. Jestliže ODS a ČSSD nebyly v raných dobách po tzv.,,Sametové revoluci´´ schopné společně s Havlem zakázat činnost KSČM a udělaly z ní rukou nerozdílnou legitimního účastníka politické manéže, pak nynější vymezování se vůči ní je jen ukázkou jejich nepochopení procesu zvaného demokracie. Jestliže kdysi nebyla vůle zasáhnout, svazky STB šly rychle do drtiček (proč asi Václave Havle?), dnes nikdo nemá právo přehlížet 10% aktivních voličů.  Je tedy chyba, že ke KSČM přistupují některé strany s takovou arogancí a zároveň na to doplácí celá země, protože díky tomu je Babiš tam, kde je. Navíc společně s pohrobky politických kmotrů ovládajících ČSSD už mnoho let. Handl desetiletí se tak uskutečňuje za smutného dohledu filozofa  Petra Fialy a multimiliardářů Kalouska a Schwarzenberka. Přihazovači ze STAN jen přizvukují, Gazdík by také rád přiživil své já na společné misce.

  Na závěr je třeba říct, že kurs použitý proti KSČM je krátkozrace nastolen i vůči SPD. O jisté nenasytnosti Okamury jsme už psali, nicméně v SPD je plno dalších, kteří skutečně věří tomu, co majitel SPD říká. Po stránce ideálů je jejich rétorika naprosto v pořádku, bohužel hlavní tváří je člověk, o němž lze pochybovat. Především mu chybí hrdost, kterou by měl projevovat i tam, kde s ním je zametáno. Jak můžeme věřit člověku hájícímu zájmy národního státu, když se ohýbá před slovenským uzurpátorem a je ochotný mu dělat židličku při cestě výše. Chybou stran, kterým Babiš i díky své mediální pracovitosti vyfouknul vládu, je neschopnost postavit se do jednoho bloku a netříštit síly. Vše ostatní je pouhé žvatlání a bouchání se do vlastních prsou. A v tom výrazně vynikají tři lidé Kalousek, Okamura a čerstvě i Petr Fiala. Skutečně máme věřit tomu, že právě Fiala je tím, kdo pozdvihne splihlý prapor ODS? Zatím to vypadá, že pan profesor svou nekompromisně prounijní ideologií v důsledku spojenou s diktátem Bruselu a takovými politiky, jako je Macron, Merkelová a Juncker, zapadává do ještě většího bahna, než jsme čekali. Přitom právě u ODS to mrzí nejvíce. Kdysi silně pravicová strana podporuje ortodoxní levici, zároveň tvrdí, že nikdy nebude spolupracovat s komunisty. Té hloupé naivnosti je už prostě moc.

  P.S. Piráti nebyli jmenováni, ale nespí. Pomalu posilují a nabírají na síle. Připomínají rakovinu. Bují a až budou v plné síle, udeří. Kterým směrem, to snad tušíte.

J3.K