Naše politické vody jsou rozčeřené

  Babiš přeskakuje při výběru koaličních partnerů ze strany na stranu. Skoro už byla nuda vnímat, jak chce vše, potřebuje podporu ostatních a zároveň nikoho nepustí ke korytu, které obsadil. Komunisté se stali hlavními spoluhráči, jejichž podpora je pro Andreje zásadní a zatím také jedinou jistotou. Nevíme, co jim slíbil, ale už samotná spolupráce s touto stranou je posunem důležitosti do vysoké politiky vrátivších se následovníků bývalé KSČ. Vzhledem k tomu, že nikdy nepřestali tahat za důležité nitky a řada z nich obsadila  posty v jiných partajích, není až takovým překvapením, že se opět kdesi v závětří dostávají k moci i ti viditelní příslušníci KSČM. Navíc historii si dnešní mládež nepamatuje a ani moc neučí, takže za pár let budou jejich šance ještě větší.

 SPD se stala trapným otloukánkem. Nikdo je nechce, přestože Okamura se snaží, seč to jde. Jeho filozofie opírající se o odmítání migrace a odpor k EU se nehodí vůbec nikomu. Je jasné proč. Bruselská mašinérie nepodporuje ty, kdo s ní nedrží krok. Řada českých velkopodnikatelů je závislá na evropských dotacích, což platí především pro našeho premiéra v demisi. Plno dalších si penězi plynoucími z Bruselu hodně přilepšuje. Také řada politiků je za svou loajalitu řádně odměněna. Podívejme se na špičku ledovce Jourovou, která z naprosto bezvýznamné osoby vystoupala i díky příslušnosti k ANO do nebeských výšin a její sebeuspokojení při pohledu na výplatní pásku a svou častou frekvenci v médiích musí být obrovské. Post v orgánech EU je pro mnohé vysněnou metou zajišťující pohodlný zbytek života. Členové SPD však mají všude zavřené dveře, tedy aspoň pokud jde o oficiální vchody hlavní bránou. Miloš Zeman jim sice zkoušel pootevřít aspoň ty boční, jenže ani Okamurova ochota ohýbat hřbet nikoho neoblomila. Z toho pramení změny postojů hlavní tváře Tomio Okamury. Koryto se vzdaluje, i když se zdálo, že je němu je blízko. Přitom většina spoluobčanů jeho názory sdílí, bohužel jejich prezentace spočívá právě na nepříliš solidním Okamurovi.

  ODS se tak nějak stále více topkuje, původně zajímavý nástup Petra Fialy se stává krokem do propasti. Co však můžeme čekat od profesora přednášejícího v Brně filozofii? ODS potřebuje řízného šéfa, který se postaví nynějšímu směřování do zadní části Bruselu.  Jeho cukrování v Demokratickém bloku se skrytým oligarchou Kalouskem, feudálem s levicovými projevy názorů Schwarzenberkem a partičkou ze STAN, tedy především s Gazdíkem, je obrovský omyl, který vede ke ztrátě zbytku důvěry. Neustálý pláč Fialy a povykování Kalouska o Babišově neschopnosti  jsou už otravné.  Babiš je totiž schopný úplně všeho. Jeho utrápený výraz spojení se stížnostmi na chování opozice a upozorňování na zločinné chování předešlých zástupců ODS a kmotrů z ĆSSD, včetně kauz spojených s Kalouskem, mimochodem naprosto odpovídající pravdě, je i při zamlčování vlastních kriminálních praktik stále pro plno lidí skutečným tahákem. Bahno, ve kterém se brodí naše politická scéna, jim všem už sahá až po krk. Čehož využívají Piráti, kteří v zátiší posilují, doufají, že se lidem podaří zapomenout na minulou aktivitu Bartoše po boku Antify, pomalu se učí společenskému chování a do svých řad nasáli turistu po politických stranách a podnikatele v oblasti obchodu s charitou Rumla. Ten by jim mohl pomalu otvírat nejen oči, ale také podávat potřebné informace a kontakty. Peněz mají Piráti dost, jsou vzorní ve vztahu k Unii a k Sorosovi, vychovávají si svou mládež a nemají problém kamarádit s Člověkem v tísni a zbytkem neziskového sektoru. V tom se shodují s Topkaři..

  Vítězem je tak ČSSD. Z prdu vydolovali kuličku. Voliči je poslali do historie, ovšem díky Babišovi a jeho strachu z nuceného odchodu, a tím i z vysokého rizika dopadu následků vlastních postupů a možnému soudnímu stíhání samotného premiéra se vyšplhali opět do vlády. Navíc na ta ministerstva, která si vyžádali. Je skoro jisté, že za tím byl i slib nechat předsedu vlády na pokoji a zabránit dalšímu vyšetřování. Babiš tak bude v klidu zvětšovat své impérium, připraví se na komunální volby, které by rád vyhrál, i tam je peněz dost, socani opět nezaplatí dluh dědicům advokáta Altnera a kolotoč se bude točit dál. Přidáme li k tomu ještě komickou postavu Jiřího Drahoše, přání Hilšera a Fišera, a jejich cestu do senátu, můžeme se jen pomodlit, protože lepší zítřky fakt nepřijdou. Zdá se, že řadového českého občana osud stále zkouší, co lze ještě vydržet.

J3.K