Slučování neslučitelného

  Ve Francii se Hnutí žlutých vest zaměřilo na vysoké daně spojené nejenom s ropnými produkty a  dalším navyšováním jejich cen, především pohonné hmoty jsou už nyní ve Francii velmi drahé a omlouvání zdražování ekologickými úmysly je naprosto směšné. Macronovo prohlášení, že mu jde především o postupné omezení vozidel se spalovacími motory a přechod na elektroauta, jasně naznačuje, že právě francouzská hlava státu patří k extrémním příznivcům prosazování největších změn, jejichž opodstatnění je nulové a jsou pouze nástrojem k ovládnutí širokých mas. Nespokojenost Francouzů s daňovým zatížením obyvatelstva stoupá, mrhání státními prostředky je na takové úrovni, že nejproduktivnější střední třída již nestíhá pokrýt nároky státní pokladny a úroveň života se začíná zhoršovat. Navíc stoupá agresivita mládeže, především ta muslimská se stále častěji radikalizuje, a z toho vyplývá i zvyšující se nebezpečí dalších činů podobných těm, při nichž umírají lidé na ulicích francouzských měst. Demonstrace ve Francii tak mají ekonomicko-společenský důvod a míří proti elitářskému přístupu prezidenta.

  Nepokoje v Bruselu vznikli kvůli aroganci belgické vlády při rozhodování o přistoupení ke Globálnímu paktu o migraci. Belgie patří k nejmultikulturnějším zemím Evropy, a tím i k těm problematickým. V podstatě do ní většinou utíkají organizátoři a strůjci násilí ve Francii, problematika obou zemí je v této oblasti velmi podobná. Poslední protesty v Bruselu tak mířily jiným směrem, byť dopady multikulturního směřování jsou podobné. Vysoké náklady na sociální dávky pro neintegrovatelné muslimy a jejich odlišné vnímání života, nutnosti pracovat a uznávat hodnoty hostitelské země, přináší další snižování úrovně života obyvatelstva napříč celou Západní Evropou. Podobně vystoupili také občané Švédska, tam však v daleko nižším počtu, neboť švédská politika otevřených dveří, kterou zastává feministická, liberálně-demokratická a naprosto šílená vláda, má na původní švédskou společnost devastující následky a vzbuzuje strach se jí postavit.

  Demonstrace v Římě byly naopak pod taktovkou Sörösovo neziskovek a byly namířeny proti ministrovi vnitra Salvinimu, který je momentálně s maďarským předsedou vlády Orbánem nejviditelnějším a nejmocnějším odpůrcem migrace. Těch pár Italů doplněných Afričany křičících hesla na podporu další migrace bylo registrováno a zveličováno  především levicovými médii, jakým je třeba naše Česká televize. Většina Italů nezávislých na dotacích plynoucích do jejich kapsy z oblasti migrace pochopila, že chtějí li si zachovat svou zemi takovou, jakou ji mají rádi, znamená podpořit dále Salviniho a doufat, že nepodlehne nátlaku světových a eurounijních ,,liberálů´´ a bude nadále tvrdě stát za svou politikou směřující k zastavení migrace a ukončení podpory těch, kteří už sice přišli, ale odmítají se podřídit místním zákonům a pravidlům.

  Budapešť pro změnu zaplnilo pár tisíc odpůrců Orbána.  Právě zde Sörös prohrává nejvíce, takže stupňuje svou aktivitu. Můžeme Orbánovi vytýkat mnohé, nicméně jeho zásadní postoj a ochota jít do střetu s orgány EU právě kvůli migraci z něho dělají v jistém smyslu hrdinu. Podobně vypadal stav ve vídeňských ulicích, kde demonstranti protestovali proti mladému premiérovi Kurzovi především proto, že Rakousko v Marakéši nepřistoupilo ke Globálnímu paktu.  Neziskovky tak kvičí úplně stejně, jako ty naše. U nás Babiš ustál první kolo nátlaku, nicméně v noci přistoupila k obdobě smlouvě v Marakéši a podepsala přistoupení ke Globálnímu paktu OSN, který v podstatě předurčuje vývoj migrace na celém světě. Proti se postavily USA a opět Maďarsko. Babiš se tím stal stejně nedůvěryhodným, jako všichni ostatní prosazující migraci a ztratil poslední důvod vlastní podpory.

  Jak lze tedy vypozorovat, nepokoje mají v různých zemích různé důvody. Jisté je, že se díky naprosto nepochopitelné politice nynějších elit stává evropská půda příliš horkou a rozdělení společnosti je dramatické. Nejde pouze o migraci, která postupně rozvrátí ekonomickou, kulturní, bezpečnostní, sociální a náboženskou sféru a uvede Evropu v naprostý chaos, ale i o další průvodní degenerační jevy. Těmi je genderová protipřírodní  propagace všech možných i vymyšlených kategorií jdoucích proti přírodě, dále popírání přirozenosti dvou jediných pohlaví a naprosté zadupání logického myšlení podobné zavržení fyzikálních zákonů. Snaha znemožnit lidem přemýšlet a žít podle toho, co je po tisíciletí považováno za naprosto normální, v posledních letech graduje a ke slovu se dostávají plány šílenců patřících do svěrací kazajky. Nevzpamatujeme li se včas a velmi rychle, sice nevymřeme, ale život už nikdy nebude takovým, jakým mohl být. O tom, že plány na změnu světového pořádku mají svou živnou půdu, svědčí právě ta rozpolcenost společnosti. Záměr elitám vychází. Otázkou tedy zůstává, budeme li opravdu stádem ovcí jdoucím na porážku za nadšeného jásotu odsouzených, nebo se těm pár vlkům postavíme a zašlapeme je do země. Nestane li se to, můžeme si za svou budoucnost sami.

J3.K