Právě se nacházíte:

Spiknutí daní

23. 02 2017

  www.inadhled.cz   Bohuslav Sobotka opět řádí. Hledá způsob, jakým by se udržel u moci. Vzhledem ke svým zkušenostem získaných skutečnou prací mimo politiku nezná realitu života běžného občana, nicméně dělá vše proto, aby vypadal lidově. O to samé se snaží kde kdo, stále ukřivděný ministr financí Babiš je dalším případem. A právě tito dva momentálně nejvíce fabulují na našem daňovém písečku.  

  Progresivní zdanění firem a jednotlivců přináší prostor pro diskuzi. Na jedné straně stojí méně vydělávající jednotlivci, většinou zaměstnanci, na té druhé zaměstnavatelé, manažeři, podnikatelé, úspěšní lidé. Zcela jasným úmyslem nynějšího předsedy vlády je zalíbit se těm méně movitým, kterých je poněkud více. Důvodem jsou blížící volby a snaha získat co nejvíce voličů. Pojďme se na problém podívat zblízka formou fiktivního příběhu.

  Vezměme si tři lidi ze stejného oboru. Tři spolužáci právě dokončili střední školu. Jeden byl učenlivější a rozhodl se studovat vysokou školu v oboru logistika, druzí dva se rozhodli pro odchod do zaměstnání, a protože maturovali na gymnáziu, nezískali žádnou odbornost. Navíc toužili po první výplatě, nastoupili tedy do skladu velké společnosti jako skladníci. První rok měli oba plat kolem 20000,- Kč, což je nyní reálná mzda v tomto oboru. Zatímco vysokoškolák docházel na studium, navíc vyšel z poměrně skromných poměrů, takže chtěl li mít určitý standard, chodil na brigádu do logistické společnosti, zbývající dva si užívali svých peněz. Starší auto, hory, letní dovolená. Po prvním roce se jeden z těch, kteří začali hned pracovat, rozhodl zvýšit svou kvalifikaci a podstoupil kurs na vysokozdvižný vozík. Tím získal více peněz přidaných k původnímu platu. Ani s tím se však nespokojil a o další rok později začal dálkově studovat vysokou školu v oboru. Zároveň postupně stoupal v pracovních pozicích.

  Uběhlo pět let od maturity. Vysokoškolák s čerstvým diplomem a zkušenostmi nabytými na brigádách nastoupil do nejnižší manažerské funkce s platem 22000,- Kč. Druhý bývalý maturant po večerech nasával vědomosti a o víkendech navštěvoval učebnu, v zaměstnání zastával funkci vedoucího směny a jeho výplata se pohybovala okolo 28000,-Kč. Třetí měl s věrnostním příplatkem také 22000,-, byl nadále skladníkem. Ve svém volnu sportoval, zašel na pivo, znal pár diskoték.

  Roky ubíhaly a z vysokoškoláka se stal člen středního managmentu s dvojnásobným platem. V práci trávil i 12 hodin denně, doháněl to, co mu vysoká škola nedala. O něco lépe na tom byl kolega, který už také dokončil vysokoškolské studium a díky praxi se vyšplhal i on na vyšší úroveň podobné platové třídy. Navíc se pustil do studia dalšího jazyku. Ten třetí byl nadále skladníkem, peněz měl o něco málo více, než zpočátku, ale přišel domů a měl klid.

  Dostali jsme se do fáze, kdy skladník zůstal skladníkem, vysokoškolák manažerem a pilný věčný student je na postu ředitele skladu. Rozdíl v platech se diametrálně lišil. Zatímco pilný jedinec, který si prošel všechny úrovně a naučil se vše, co poté zúročil, je odměňován velmi nadstandardně, studovaný kolega zůstal kdesi uprostřed, kde mu přísluší dle schopností, samotná škola nic neznamená, nejméně produktivním je nakonec ten, který měl zpočátku nejvíce peněz a času. Jak je to ale z pohledu daní dle návrhu Sobotky?

   Skladník odvede daleko nejméně, což je dané jeho celoživotním přístupem. Vysokoškolák pracují ve středním managmentu už je na tom hůře, z jeho nijak extrémně vysoké výplaty mu stát ukrojí procentuálně větší část, ovšem pořád daleko menší, než tomu nejschopnějšímu. Po zdanění se úroveň sice jejich platů nesrovná do jedné roviny, ale ten pracovitější a ochotnější obětovat velkou část svého života studiu a práci náhle zjistí, že mu jeho snaha a píle nepřinesly takový efekt, aby vynaložená energie byla úměrná zisku. Přidáme li ještě jeho vytížení a zodpovědnost, možné následky stresu a nasazení, dopracujeme se k tomu, že být schopným se může stát synonymem pro slovo hloupý. Navíc se může snadno stát, že se ze zasloužené finanční odměny stane břímě.

  Nápady premiéra Sobotky povedou k dalšímu závisti i rozvoji šedé ekonomiky. Což by ani moc nevadilo, paradoxně je právě tato sféra daleko zdravější a pružnější, lépe reaguje na potřeby trhu a státní úředníci by se mohli učit o tom, jak ekonomicky zacházet s hotovostí. Bohužel šedá ekonomika není v zájmu státu, takže jde o věčný boj. Přesto je jednoznačné, že navyšování daní vždy povede k tomu, že se budou hledat kličky, jak nesmyslně vysoké daně obejít. Navíc je třeba upozornit na skutečnost, že stát penězi plýtvá. Kdyby neutrácel tolik za neprůhledný neziskový sektor, nedotoval nepotřebné, nemusel by hledat neustále nové zdroje zajišťující příliv financí do své pokladny. I tentokráte je navrhovaný daňový systém dalším krokem směřující k likvidaci schopných. Jde se opět především proti střední třídě. Je až s podivem, co lidé do ní patřící vydrží.

J3.K

Speciály

Tipy