Že je o prázdninách nuda?

13. 08 2017

    www.inadhled.cz   Volné prázdninové dny bývají již několik let obdobím, kdy novináři většinou nemají o čem psát. Okurkovou sezónu většinou zaplňují především zprávy o drsné tváři přírody. Ničivé požáry v oblastech, kde je sucho běžným letním úkazem, střídají bleskové záplavy a povodně tam, kde to nikdo nečekal. Přitom si o podobné katastrofy často svým přístupem říkáme sami. Postavit domy v místech, kde se dá očekávat sesuv půdy, vylití vody z břehů a hořící les, je jaksi chybou člověka obecného.

   Přírodní katastrofy jsou sice házeny na lidmi způsobené klimatické změny, skutečností je však fakt, že existovaly vždycky, nejsou tedy ničím novým. Letos se ale média o svou práci bát nemusí. Děje se toho tolik, že klávesnice u počítačů využívané prsty autorů dramatických článků nezahálí. Pojďme se na pár událostí podívat.

  Blížící se parlamentní volby jsou příčinou zvýšené aktivity politiků. Tedy některých. Bohuslav Sobotka má jistě mnoho pádných důvodů proto, proč byl zcela uklizen z pozornosti. Pravděpodobně už mu po čele stékalo tolik másla, že jeho další prezentace v médiích byla neúnosná. Na naší politické scéně mu definitivně skončilo období blahobytu, dá se však očekávat, že o to více se snaží budovat si teplé místečko v Bruselu, k čemuž mu jistě pomáhají nijak nezveřejňovaná rozhodnutí předsedy vlády, kterým stále zůstává. Trochu proimigrační rétoriky jej snadno posune do vysněného eurokomisařského pozlaceného křesla. A za ČSSD si tu budou vylamovat zuby zbylí demagogové.

  Mimochodem není slyšet ani ministra Chovance, nicméně se zdá, že jeho podřízeným už došla trpělivost s Andrejem Babišem. Žádost o vydání majitele agrofetního sdružení ANO a jeho poskoka Faltýnka trestnímu stíhání, která dorazila do sněmovny parlamentu, může být ukázkou zdramatizování předvolebního boje, nebo skutečně koncem trpělivosti s kriminálními postupy exministra financí, také válkou samotných policistů a státních zástupců. Jde o oblast, kde každý na někoho něco ví. Většinou se nakonec mezi sebou domluví, otázkou je, nakolik je Babiš ochotný jít na dohodu. Pokud kolem sebe pouze kope, a přitom je sám až po krk v kýblu s výkaly, pak mu nedostatek sebereflexe může přinést mnoho problémů. Je třeba si uvědomit, kolik úvěrů a dotací potřebuje k životu molocha Agrofert. Ve chvíli, kdy by došlo k uzavření pěnězovodů, zhroutí se jeho bohatství jako domeček z karet. O hladu by nezůstal, ale k masivnímu propadu by se přidalo  pár dravců pochutnávajících si na mršině jeho podnikatelských aktivit. Což by pravděpodobně pomohlo oživit některé jeho na kvalitě skomírající podniky. Protiofenzívou je poté snaha implantování nových lidí z Agrofertu do vrcholných politických funkcí. Ti by měli poté v případu potíží svého chlebodárce udržet komplex Agrofert nad vodou a zajistit dostatek státních peněz pro jeho společnost i v dobách, kdy se sám majitel bude topit v problémech. Babiš počítá se vším a zároveň pečlivě pečuje o své fanatické voliče. Jeho odvádění pozornosti od vlastních lumpáren k těm způsobených jinými je už pověstné. Zatím ale ani jednou nepředložil důkaz. Což může být součástí dohody našich mafií.

  Do politiky se hrnou další miliardáři. Nepochopitelné? Z určité části ano. Copak jim pro krásný život nestačí množství peněz nastřádaných v řádech miliard? Vysvětlením je opět pouze ego mocipánů a jejich touha po dalších neutratitelných ziscích. Jak asi chutná stoupání po Forbesem zveřejňovaném žebříčku boháčů? To asi nikdo z nás nezjistí, většina lidí řeší problémy se školným dětí, vlastním bydlením, a s tím, co si dát k obědu. Spoléhat na to, že majetní překročili svůj pomyslný rubikon a nyní začnou pracovat pro společnost a vlast je stejně naivní, jako věřit Horáčkovi a Drahošovi v jejich nadšení pro funkci hlavy státu. Mimochodem právě jim mohou v prezidentské kampani pomoci finanční dary ze zahraničí až do výše 40 miliónů korun. Což asi nezní, jako ovlivňování naší politické budoucnosti zvenčí? Každopádně všem těmto lidem jde jen a pouze o další miliardy, nikoliv o naše blaho. To platí i pro nastrčené kašpárky.

  Snaha EU připravit nás nejen o naši korunu, ale i o jakoukoliv hotovost je výrazným varováním před dalším se podřizováním této zločinecké organizaci. I proto je třeba naslouchat slovům lídrů politických stran hájících neopodstatněnost referenda o jejím opuštění. Nejvíce pro EU horují ČSSD a TOP 09. Nezaostává ani ANO, KDU-ČSL, STAN a všechny levicové strany s výjimkou komunistů. Jde téměř o patovou situaci, ze které má český volič bolení v žaludku. No asi ne, podíváte li se na předvolební preference, byť značně zkreslené. Zdá se, že nám nezbývá nic moc šancí na to, že by se našel někdo reálný a schopný dovést Českou republiku do stádia, ve kterém je Polsko a Maďarsko, tedy zůstat pevnými ve svých názorech a neuhnout nátlaku. Shrňme to. Nechceme migranty, zlodějnu v podobě ztráty svobody vlastnit peníze, systém dotací likvidující zdravý trh, obchodní smlouvy prospěšné jen pro některé a nakonec vlastně nechceme EU vůbec.

  Tak, a teď co s tím? Najít řešení je asi tak snadné, jako to měl Sysifos při tahání šutru na vrchol. A je to ještě komplikovanější tím, že naše země skýtá pouze omezené možnosti toho, co lze ukrást. Nenasytnost hydry zvané politika je obrovská.  A my jí naší neochotou podílet se na odebrání jejích zdrojů obživy pouze napomáháme k existenci. Není čas se zamyslet a konat?

J3.K  

Speciály

Tipy