Generační problém na silnicích

11. 07 2020

  www.inadhled.cz   Jízda po silnici i mimo něj patří k výsadám moderní doby. Nahrazením koní a jimi taženými kočárů přineslo v mnohém svobodu. Kůň byl sice vcelku univerzální pohonná jednotka, která se osvědčila v průběhu mnoha staletí a stal se jak velmi praktickým strůjcem pohybu, tak i měřítkem úspěchu, ale přiznejme si, že vyžadoval nonstop určitou péči. Nejde ho jen tak zaparkovat za domem a třeba týden si ho vůbec nevšímat. Přesto je koňský hřbet místem, které si zamilovaly stovky generací mužů a velmi často i žen. Dosud se najdou tací, kteří ho považují za nejkrásnější na zemi.

  Význam koně však v předminulém století začal klesat. Stavba prvních pekelných strojů postupně přešla v kultivované výrobní procesy, kdy moderní linky dokážou chrlit stovky aut denně. Kdysi zázraky mechaniky a ukázka šikovnosti tvůrců automobilů pocházejících z mnoha oborů od chytrých inženýrů, zručných kovovýrobců a obráběčů, elektrotechniků až po čalouníky a skláře, to vše často sloučené do dvou až tří lidí schopných stvořit automobil, znamenaly cosi fascinujícího. Pokrok nezastavíš, takže od zákonů určujících povinnost běhat s praporky před každou řvoucí příšerou a chránit tak bezpečnost chodců jsme postupně přešli k Bugatti Chiron schopnému jet přes 450 km/hod. Jestliže kdysi byl extrém dojet z Paříže na pobřeží, dnes křižujeme moderními automobily celou Evropu a nikoho to neudiví.

  Auto se stalo symbolem doby. Existují mistrovské kousky, umělecká díla, ale většina z nás jezdí samozřejmě v běžně dostupných plecháčích. Jejich spolehlivost je natolik vypracovaná, že už dávno nemusíte být zručným mechanikem, abyste mohl vozidlo používat. Tedy pokud si nekoupíte některou z britských značek. Nepatříte li zrovna k manuálně zručným, což je většina ,,moderních‘‘ lidí a především mladá generace se vyznačuje nezájmem vzít do ruky kleště či klíč, často ani neví, že to existuje, pak jistě využíváte husté sítě servisů. Zdá se, že kdybychom dnešní mládež přesunuli do doby vzniku prvních aut a motocyklů, díky jejich šikovnosti bychom dosud jezdili na koních. Přišli bychom tak o mnoho radosti a možnosti pohybu.

  Vztah starší generace, a především mužů, k mechanice se neprojevuje pouze krásnými stroji vzniklými v minulosti, ale také pochopením zákonů fyziky a uměním jezdit. V minulosti vznikly takové skvosty, jakými jsou Lotus 7, AC Cobra, Porsche 911, diamanty od Ferrari , Lamborghini či jiných mistrů se smyslem pro genialitu. Byli to pekelně rychlá auta, také krásná a zároveň pohybující se na hraně gravitace. Stala se měřítkem úspěšnosti svých majitelů, šikovnosti mistrů za volantem a schopností konstruktérů. Umět ovládat přemotorované stroje na podvozcích, které by dnešní uživatelé považovali za šílenost, jezdící na pneumatikách neschopných udržet zběsilé bestie pevně na silnici a přesto dosahovat neskutečných rychlostí v přímce i v zatáčkách vyžadovalo znalosti a odvahu.

  Postupem času se však konstruktéři začali zabývat větší využitelností elektrotechniky a její vstup do automobilismu přinesl razantní změny v ovladatelnosti. Nynější auta jsou přímo přeplněna moderními asistenty, jejichž existence umožňuje jezdit svižně i průměrným řidičům. Mladá generace už ani neví, jak se chová klasické auto po jejich deaktivaci, takže u většiny z nich už ani nejdou vypnout. Všechny ty ASR, ABS, a další zkratky pro běžně užívané bezpečnostní systémy umožňují to, že řidič už de facto jen točí volantem. Snaha posadit ho do vozidla s autonomním řízením je dalším krokem k debilizaci lidstva. Navíc mladí si myslí, že snědli moudrost světa a vůbec si nepřipouští, že vše je výsledkem vývoje, na kterém mají podíl předešlé generace, tedy i ta, o které si momentálně myslí, že jim překáží. Což se odráží i v přístupu k automobilové dopravě, a především zvládnutí umění řídit.

  Pohybujete li se po silnicích, nestačíte se mnohému divit. Existuje totiž obrovský rozdíl ve schopnostech za volantem. Masovost používání vozidel se stala kontraproduktivní. Dnešní osmdesátníci vzpomínají na prázdné silnice, šedesátníci pamatují dobu, kdy už sice parkovací místa byla před domy víceméně zaplněná, ale neexistovala žádná přídavná parkoviště. Ulice tak stačily pojmout všechna vozidla, tedy i ta odstavená. Rychlosti bývaly neomezené, dokonce i v obcích se v noci mohlo jezdit bez obavy z nějakého měření. Ostatně co má za smysl ploužit se ve tři ráno po Jižní spojce osmdesátkou, to nedává moc smyslu ani nyní. Dobrá, množství aut stouplo, zákony se staly přísnějšími, auta jsou plná pomocných berliček. To vše má však dopad na jednu skutečnost. Většina mladších řidičů už ani netuší, co to je mít v rukách vozidlo, ve kterém absentují tyto moderní vychytávky a jež přesto dokáže jet vysokou rychlostí na limitech zákonů fyziky, často i díky umu řidiče daleko za ní. Takže, abychom to řekli úplně po lopatě, prostě až na výjimky, kterými jsou nadšenci pro automobilismus, umí úplné, jak to říci slušně, ho.no. Přijměte omluvu za tento výrok, ale čím mladší člověk za volantem, tím větší riziko nepochopení toho, proč a jak se vyvíjelo toto odvětví, jak stroje fungují, co je možné s nimi dokázat a co už vůbec ne. Za to ale o to více umí gestikulovat, riskovat, motat se v provozu, ohrožovat ostatní naprosto zkratkovitým jednáním. A nakonec trefí strom.

  Pravdou je, že nelze unifikovat řidiče. Všeobecně lze konstatovat, že u velmi starých lidí je problémem jejich reakční doba a řada z nich prostě skončí s řízením sama, protože si uvědomují, že již nestíhají. Ale i mezi nimi jsou ještě tací, pro které v 80ti sedět za volantem není žádný problém. Jde o individuální přístup k nim. Sedmdesátníci jsou běžnými účastníky provozu stejně jako lidé v šedesáti. Mají zkušenosti, prošli mnohým, a pokud jsou zdraví, je pro ně motorové vozidlo denní potřebou. Nejlepšími řidiči jsou pravděpodobně ti kolem padesáti, protože pamatují auta bez jediného asistenta, prošli dobou, kdy stoupnuly rychlosti, a ještě si je a úzkých uličkách užili, zároveň zachytili nástup moderní techniky. Ještě si vypnou v zimě ABS, ASR, stabilizaci, tedy pokud to jde, a dokážou jet smykem a smát se u toho od ucha k uchu.

  Mladší generace už na toto vzpomínat nemohou a záleží na jednotlivcích, také na výchově. Mají li štěstí, že je jejich táta vedl k lásce k ježdění a k pochopení takových pojmů, jako je setrvačnost, gravitace, dynamika, stabilita a naučí se za volantem přemýšlet, existuje u nich šance, že se i mezi nimi najdou milovníci vůně pálícího se benzínu, gumových čar a hlavně získají schopnost přežít. Pokud však vidíte za volantem uživatele playstationu, počítačového mága, uživatele sociálních sítí či obrýlenou fiflenu právě řešící objednávku u své manikérky či ekologickou stopu čehokoliv, případně  někoho majícího na zadním sedadle transparent Black Lives Matter, možná jste narazili na skutečnou katastrofu na silnicích. Mladá generace se utápí v řešení neskutečných hovadin, ale přehlíží skutečné hodnoty života. I proto patří ke konzumní společnosti neschopné mít radost z mimořádných věcí. Třeba z toho umět řídit. Ostatně stejně, jako v životě či politice, i za volantem je třeba získat především zkušenosti. Bez nich jste nebezpečím pro své okolí. Talent totiž nemá zdaleka každý. A ani ten jen nestačí.

Jindřich Kulhavý

 

 

 

 
.