To je možné jen u nás, tentokráte v Praze

30. 12 2018 |     www.inadhled.cz    Cyklostezky v pražských ulicích se staly fenoménem poslední doby. Kdysi krásně průjezdné ulice byly postupně zúženy předimenzovanými ostrůvky, k nim přibyly retardéry včas navádějící řidiče do jednoho pruhu a nakonec vzal odpovědný úředník do ruky tužku a v plánu ulice přimaloval pruh pro cyklisty, kterým ještě více zúžil profil komunikace. Příkladem tohoto prznění ulic je Vinohradská třída ve své horní části. Přitom na nástupních ostrůvcích je stejně lidí, jako před rekonstrukcí kolejového tělesa, jen aut se tam vejde podstatně méně. Cyklopruh zeje prázdnotou a samozřejmě o něco blíže Václaváku zmizí a s ním i možnost pro ojedinělého uživatele jízdního kola možnost brázdit Prahou ve svém výsostném území.

    Tentokrát se však pojďme věnovat něčemu jinému, konkrétnímu. Na Praze 9 existuje ulice Ke Klíčovu. Tato komunikace vypadá relativně bezvýznamně, opak je však pravdou. Je nenápadnou spojnicí Vysočan a Klíčova, přičemž může částečně nahradit roky opravovanou radiálu z Vysočan na Prosek. Ta byla dlouhodobě uzavřena poté, co v ní vznikla tak velká díra, že pohltila celý automobil. Způsobily ji deště a údajně nestabilní podloží. Je otázkou, musela li oprava v řádu desítek měsíců trvat tak dlouho, což způsobovalo dopravní zácpy v celém okolí, zvláště tehdy, když se v rámci běžných postupů v Praze začaly opravovat imožné objízdné cesty. 2 roky tak byl Prosek a okolí černou můrou. Je třeba si připomenout, že opravě radiály předcházela oprava Prosecké trvající mnoho let, jejíž zneprůjezdnění směrem k Libni také způsobily deště. Lidé v této oblasti tak trpí neschopností urychlit nápravu havarijního stavu více, než je zdrávo. Po znovuotevření Vysočanské radiály netrvala radost místních dlouho. Na Proseckou se vrátili stavaři, tentokráte potýkající se s nápadem výstavby trolejbusové trati. Takže tu jsou nově natažené dráty v délce cca 800m a trolejbus tam byl spatřen 2x, přičemž jednou ho odtahovala opravdu velká odtahovka. Nyní je na místě konstatovat, že tam jistě projel vícekrát, ovšem jeho využitelnost je velmi pofidérní a finanční efekt by měl být posouzen experty na trestní právo.

  Vraťme se k ulici Ke Klíčovu. Svým profilem připomíná horskou prémii na Tour de France. Povrchem pro změnu tankodrom. Původní povrch z kostek je v jenom místě protknut kolejemi nefunkční vlečky směřující do uzavřených pekáren kdysi patřících Odkolku. Na tomto místě byli často k vidění ze země se zvedající cyklisté, občas i motorkáři, to především za mokra. Šikmo jdoucí koleje jsou prevít a v kombinaci s kostkami jde o dokonalou past. O něco výše inženýři překryli kostky slabou vrstvou asfaltu, takže 8 cm hluboké výmoly jsou běžnou součástí neopravované silnice. V horní části asfalt přešel opět v kostky a jen tam, kde jich pár chybí, jednou za čas někdo vyklopí kýbl asfaltu a lopatou ho uplácá.

    Na konci u Klíčova byla donedávna snad jedna z nejsložitějších křižovatek v ČR, kde dopravní řešení častých dopravních nehod bylo oříškem i pro tvůrce silničních pravidel. Pět příjezdů do křižovatky dlouho volalo po kruhovém objezdu, který také improvizovaně vznikl, a rázem se ukázalo, jak to může být jednoduché. Následovalo uzavření celé oblasti a výstavba již definitivního kruháče zabrala dělníkům 4 měsíce. Ano, čtete správně. Prosek a okolí se opět zablokovaly, navíc rekonstrukce přivřela ve stejnou dobu i Kolbenovu ulici, takže čas potřebný na překonání tohoto Gordického uzlu se až zdesetinásobil. Kdo by čekal, že dobu prý potřebnou k výstavbě kruhového objezdu vyznačujícího se vysokými obrubníky a ostrůvky využila radnice k úpravě ulice Ke Klíčovu, nemýlil se. Ne, že by se vyměnil povrch komunikace, ale nečekaně v určité části přibyla….cyklostezka. A deviant sedící na příslušném úřadu vymyslel i přelepení problematických kolejí, ovšem způsobem, kdy rozum zůstal stát. Na přiložené fotografii je vše zachyceno a další slova jsou zbytečná. Něco podobného by nevytvořili ani v rovníkové Africe. Takže díry zůstaly, koleje zčásti také, šíře pruhu pro automobily je v některých místech menší, než prostor, v němž se mají pohybovat osobní auta, natož autobusy MHD. A cyklisté funící občas do kopce stejně brzdí vše ostatní, proto jezdí přilehlým parkem, ve kterém nikdo nechodí.

    Demence spojená s omezováním soukromé osobní dopravy se stala normou. Zúčastníte li se diskuze o snaze násilně zlikvidovat výrobce spalovacích motorů, kteří by se nepřizpůsobili demagogickým názorům o škodlivosti zplodin jdoucích z výfuků vozidel jimi vybavenými, přičemž prokazatelně jde o lež a manipulaci s fakty, většinou Vás ukamenují především mladí inženýři s pokřiveným názorem ovlivněným Zelenými a pseudoekology. Na ty narazíte také právě na různých úřadech tvořících plány měst a v organizacích bránících výstavbě moderní infrastruktury. Jejich výsledky jsou podobné, jako u absolventů sociologických fakult. Neschopnost některých lidí je do nebe volající. Představa, respektive jistota, že stejní demagogové a lemplové rozhodují i na vyšších stupních, tedy v orgánech EU a OSN, o naší budoucnosti, je přímo deprimující. Zároveň se tím vysvětluje zvyšující se množství sebevražd způsobených depresí. Ono je to totiž asi logické. Stačí vnímat dění kolem sebe třeba i v blízkém okolí. Dolehnou na Vás buď pocity úzkosti, nebo Vás doženou noční můry. Důvodům k nim je stále více. Svět se…jak to říct slušně…v rektální otvor obrací. V téměř všech oblastech naší existence. A zákeřnosti vznikající na našich rozbitých silnicích k nim patří.

J3.K

 

Autor: Administrator

Diskuse