Už víme, kde se Piráti inspirovali

4. 07 2020

www.inadhled.cz    Přestavba Prahy v nepoužitelné město pokračuje. Již několikrát jsme kritizovali minulé i nynější vedení města, kde primátoři především s dopravním odborem a tím, které se stará o životní prostředí, ruku v ruce dělají vše proto, aby se městem nedalo projet.  Přibývají zpomalovací retardéry, nástupní ostrůvky se mění v chodníkové poloostrovy s rozměry blížícími se na výšku Krkonoším a plochou Šumavskému národnímu parku. Zatímco úhel nájezdu nově budovaných pevných retardérů předem diskriminuje především sportovní automobily, kterým láme přední spojlery, pak výrobci těch šroubovaných vymýšlí, jak udělat co nejostřejší hrany a i u vozidel s kvalitním podvozkem vymlátit jejich majitelům zuby.

  Samozřejmě nesmíme zapomenout na klasické hřiboviny připomínající moravské cypoviny. Ostatně z míst, kde se tento pojem používá, asi stávající primátor pochází. Jestliže se dosud snažili pražští úředníci především zpomalit pražskou dopravu, nyní přechází do útoku a pokouší se jí prostě utnout. Uzavírka kusu nábřeží je pouhým začátkem diskriminace motoristů a Pražanů. Ne všech, samozřejmě se najde pár nadšenců, kterým se tento způsob ,,očisty‘‘ města líbí, nicméně chcete li zadusit organismus, skřípněte mu tepny. Místo mohutného tlaku na budování zbytku obchvatu Prahy se neustále opravuje Jižní spojka či Štěrboholská radiála, vytváří se zátarasy uprostřed města a některé řešení cyklostezek a pruhů přidělených autobusům a vozidlům taxislužby opravdu vyrazí dech i těm, kteří si mysleli, že dosud viděli vše a nic je nemůže překvapit. Jak hluboce se umíme mýlit.

  Dlouho jsme přemýšleli, kam asi tak chodili Piráti, a před tím ANO, pro inspiraci. Našli jsme to místo a je třeba konstatovat, že by se Hřib s Hlubočkem a Čižínským měli ještě co doučovat. Na vlastní kolo bylo objeveno ještě mnohem vyšší podélné zvýšené vymezení jízdního pruhu, samozřejmě v bílé barvě na první pohled připomínající pouhou čáru, než dokázali instalovat v Praze například na Vinohradské či na Sokolovské ulici. Český vynález tvaru poloviny válce schopný zabít motorkáře přilepený k asfaltu patří k tomu nejhoršímu, co kdy mohl dopravní expert schválit. Francouz šel ještě dál a tento výplod idiocie zvednul o 15 cm a bez nájezdového úhlu. Za něj umístil jakýsi náznak cyklistické stezky, ovšem tak, že začátek byl schován za popelnici a stezka dle předmětů na ní nepatřila k používaným cyklisty, ale pouze jako odkladiště. Navíc tento typ obrubníku vytyčil úzký koridor, kterým projet bez zvýšené pozornosti nebylo tak snadné, zvláště když se vedle Vás snaží prosmýknout krásně čokoládová dívka na zběsilém skútru. Úhybný manévr nepatřil k nepovedeným, promáčknutí blatníku se zabránilo, přední kolo to odneslo.

  Pražský primátor Hřib by měl v rámci své snahy navštívit Nice. Množství kruhových objezdů výjezdy připomínajících bodlák ohraničených ultravysokými obrubníky, které jsou dle stop po pneumatikách často atakovány, retardéry překračující všechny myslitelné normy a skutečně úzké uličky lemované množstvím zaparkovaných vozidel často napadených silničním lišejem, to vše by mu mohlo být inspirací. A přidáme li zpoplatněné brány při sjezdu či nájezdu na místní dopravní tepnu, jeho srdce by zaplesalo. Méně už oko řidiče vnímajícího následky kontaktu některé části kola s důmyslným stavebním doplňkem silniční sítě. Chvilka nepozorností a létají buď plastové úlomky nebo kovové špony. Je zvláštní, jak moc lidé potřebují auta, v případě, že je momentálně nemají, jsou často skutečně nešťastní a jakoby beznozí, ale přesto existuje takové množství idiotů, kteří dělají vše proto, aby řidičům ztrpčili život a udělali jim škody. A to je třeba ještě poukázat na to, že Nice a v podstatě celé Azurové pobřeží jsou plné nádherných dívek a žen, takže někdy je ta pozornost snadno rozptýlitelná.

  Je třeba si přiznat, že motorismus je pro nynější elity nástrojem k omezování občanů všude napříč většinou světa. Tažení proti něčemu tak krásnému, jako jsou automobily a motocykly, postrádá logiku. Lidé milující tu krásnou techniku a mechaniku přichází o to, co jim dokáže udělat svět krásnějším. Jak dlouho si necháme vše líbit? Tedy aspoň u nás.

Jindřich Kulhavý

 

 

 
.