Dějiny národa Českého - ČESKÁ ,,ČACHTICKÁ PANÍ

23. 12 2019

www.inadhled.cz   Autorka Jitka Čížová

  Píše se rok 1534. Čachtická paní se narodí až za šestadvacet let. Za podobné sadistické praktiky a vraždy mladých dívek, kterými se nechvalně proslavila, je právě souzena jiná šlechtična. Říká se jí, i když možná neprávem, karlštejnská paní.

  Kateřina byla dcerou rytíře Kunaty Pešíka z Komárova a kdy se přesně narodila, to nevíme. Nezachovala se ani její podobizna. Co ale víme je fakt, že měla 4 bratry. Jaké bylo ale její dětství a mládí, když z ní později vyrostla tak brutální vražedkyně? Bohužel, ani toto se nedochovalo. Sňatkem s Janem Bechyňou z Lažan, s nímž žila na tvrzi Pičíně nedaleko Příbrami, si rozhodně polepšila, zvlášť když byl její muž v roce 1529 jmenován purkrabím na Karlštejně. Správu panství svěřil své ženě, a ta ho ovládla tvrdou rukou, zároveň začala projevovat sadistické choutky. Kateřina Bechyňová řezala svým obětem maso z těla, zaživa je stahovala z kůže, střídavě polévala ledovou a vroucí vodou, svalstvo pálila vroucím tukem a otevřené rány solila. S ukrytím, respektive pohřbíváním mrtvol, si Kateřina nedělala starosti. Jednu umučenou děvečku dokonce prohodila prévetem (hradním záchodkem) přímo na smetiště v hradním příkopu. Tyto příkopy obepínající středověké pevnosti byly plné všemožného odpadu včetně fekálií.

  Kateřina Bechyňová z Lažan byla předvolána k soudu díky Václavu Hájkovi z Libočan, který byl tenkrát děkanem na Karlštejně. Ten neměl jejího muže v lásce, vedli spolu spory. Ti dva si nepadli do oka už proto, že pan děkan víc než svých povinností si hleděl toho, jak zhmotnit své statky, zatímco pán z Bechyně jako správce dbal o pořádek a svědomitě plnil své úkoly, aby císaři dokázal, že je opravdu člověk na svém místě. A tak jejich spory nebrali konce. Václav Hájek byl nadmíru hašteřivý a u soudu jako doma. Soudil se z kde kým a o cokoliv. A tak se stalo, že se k němu donesly i klepy, jaké že to poměry vládnou na Pičíně.

  Okamžitě zavětřil, že by mohl mít v rukávu něco, čím by mohl uškodit nenáviděnému protivníkovi. Vydal se tedy na cestu a poddaní chudí lidé mu vyprávěli, jak zlá paní Kateřina v útrobách hradu mučí a zabíjí své poddané.

  Nastala obžaloba, zasedl soudní tribunál. Všichni zúčastnění se snažili celý případ ututlat. Vše mělo být vyřízeno tichou cestou,.Kateřina Bechyňská v něm zprvu vystupovala jako poškozená, události však brzy nabraly úplně jiný směr. Zpočátku se všechna svědectví shodovala v tom, že paní Kateřina žije spořádaným životem a nikdo nikdy neviděl ani neslyšel o tom, že by mučila a zabíjela poddané. Strach z toho, aby se svědek nestal další z obětí krvelačné paní, byl víc než evidentní. Někteří svědci posléze přiznali, že byli zastrašování a podpláceni, aby mlčeli. Pátého ledna svědčily tři děvečky – Anna, dcera Šimona z Bukové, Marta, dcera Štefanova z Kotenčic a Markéta, dcera Linhartova z Bukové – a všechny se shodly na tom, že Kateřina Bechyňová je dobrá paní a vlastně jí není co vytknout.

  Zato Markétin otec Linhart se odhodlal prohlásit: o sem svědom, že dvě děvečky snesli doluov, že zemřely v dole, ale nevím, jakú příčinou, že hodiny nebyla jedna v dole, že zemřela. Mne kázala pak synu bíti, i bil mne. A kdyby mne více bil, snad by mne, starce také ubil. A pán snad o tom nic neví.“Jenže pak se mezi svědky objevil Prokop, kožušník z Prahy, který se neměl čeho obávat a vypověděl, že Kateřina zabila jeho sestru a kovářčinu dceru Dorotu.

  Od toho okamžiku nabyly výpovědi úplně jiný charakter, skutečnosti začaly vyplouvat na povrch. Jistá Manda Vaňkova pak u soudu pod nátlakem přiznala: „Toho jsem svědoma, že jsme bili, paní tu byla s námi, kázala nám bíti pannu Hedviku, ubivše ji, potom ji snesli doluov. O druhé, že jsem tu bila, o nějaké Kačce, a od nich že jsme ji snesli, že jest umřela, že jsme ji zabili nahoře.“

  Kateřina se nakonec doznala ke 14 brutálním vraždám. Na začátku roku 1534 zazněl z úst předsedy soudu Vojtěcha z Pernštejna krutý rozsudek. Stejně krutý jako činy odsouzené. Kateřina byla svržena do pražské věže Mihulky, kde ji čekala smrt hladem. 15. 3. 1534 po 14 dnech věznění byla Kateřina nalezena mrtvá, její ruce prý byly na kost okousané. Jestli si na nich pochutnaly krysy nebo šlo o zoufalý čin vyhladovělé odsouzené, se už nedozvíme.

  Celý případ měl nepříjemnou dohru ještě pro Václava Hájka z Libočan. Několik měsíců po Kateřinině odsouzení ho Jan Bechyně zažaloval kvůli několika starším prohřeškům. Pomsta se vlivnému šlechtici podařila: Hájka vezli k soudu do Prahy jako nejposlednějšího zločince – přivázaného zespodu ke koni. Nakonec byl usvědčen z krádeže klenotů a zvonce z hradní kaple a zbaven vysokého úřadu.

.