Módní doplněk nebo účinná ochrana?

19. 04 2020

www.inadhled.cz   Ústní rouška se stala symbolem posledních šesti týdnů nejen v České republice. V řadě asijských států patří k dennímu oblečení dlouhodobě. Nikoliv však kvůli nákaze, ale Asiaté se jí chrání především proti prachu v místech s větší koncentrací smogu a prachových částic. Má být filtrem při vdechování vzduchu a chránit tak plíce. Bylo by zajímavé otestovat jejich účinnost, nicméně je velmi pravděpodobné, že není nijak závratná. Nicméně právě prachové částice jsou ve svém rozměru poněkud větší než aerosol, takže jistou logiku jejich nošení v některých metropolích má.

  V době epidemie se však roušky staly hitem po celém světě, přičemž o značnou část jejich propagace se postarali právě Češi. Jejich nedostatek dokázali nahradit domácí výrobou a opět ukázali svou kreativitu. Obrovský počet šicích strojů, často pozůstatek z dob socialismu, umožnil předběhnout okamžik, kdy dosedla letadla s prvními zásilkami, a lidé se pustili do výroby. Došlo to tak daleko, že mezi otevřenými provozovnami zůstali tzv. Švadlenky a majitelé těchto prodejen budou jako jedni z mála na dobu epidemie rádi vzpomínat. Obrat se jim mnohonásobně na pár týdnů zvednul a skladové zásoby se rozpustili. Prodávalo se vše, co se k šití dalo použít. Zručnost projevili muži i ženy, kdo neseděl za šicím strojem, podílel se na distribuci. Jde o ukázku toho, jak se lidé dokážou ještě semknout. Vzápětí se začali autoři předhánět v grafické úpravě a vzhledu. Místo původních bílých se tak objevily různé motivy a vzory, později došlo na speciální potisky a nyní už si můžete objednat i reklamní s emblémy Porsche či Ferrari, Gucci či s myšákem a jeho holčičím protějškem. Květinové vzory či různě úsměvné a strašidelné grafiky nevyjímaje.

  Vizuální stránku jsme tedy zvládli dobře a s postupem času se roušky vytratí. Místo nich mají televizní moderátoři, tedy aspoň někteří, obdobu svářečských štítů. Vrchol trapnosti je konečně tady. Moderátorská dvojice by měla být snadno uhlídatelná a kontrolovatelná i v době epidemie. Existují rychlotesty zajišťující kontrolu jejich zdraví, takže už vystupování v rouškách před kamerou bylo směšné. Ovšem dopracovat se ke komickým štítům, které z jinak vcelku pohledných lidí udělaly Marťany, to už je solidní dávka idiocie, kterou mediální odborníci vystupňovali při vytváření hysterie. Tím nesnižujeme epidemii samotnou. Navíc účinnost těchto ozdob je nulová.

  Víme, že jde o citlivé téma, protože náhled lidí na celou tu situaci kolem Covidi – 19 se liší. Od absolutní ignorace až po vnímání situace jako konce lidstva. Ale dnes nebudeme řešit samotnou virózu, jejíž dopady lidské jsou samozřejmě v některých individuálních případech tragické, celospolečensky však budou podstatně horší ekonomické a o něco později dojde k pohřbu svobod a demokracie. Řada lidských obětí přisuzovaná koronaviru s jeho existencí v důsledku neměla moc společného, naopak zemřelo plno těch, kteří ze strachu z něj zanedbali jiné nemoci. Je třeba upozornit ještě na jednu věc. V jistém směru zdravotnictví zklamalo. I to naše. Přestala totiž fungovat síť praktických lékařů, řada dětských ordinovala na půl plynu a odkládaly se nesmyslně běžné zákroky. Chtěli li jste se dostat na operační sál, museli jste na motorce trefit strom, jinak jste měli smůlu. I při uvědomění si nakažlivosti viru jde o naprosté selhání systému trvající 6 týdnů. U některých pacientů například s rakovinou naprosto fatální. Něco podobného se stalo v době stávky lékařů, kteří v přibližně stejném období odmítali léčit i závažné případy rakoviny, které však byly ve stádiu, kdy se dalo zabránit fatálním následkům. Komu tenkrát zemřel někdo z milovaných, jistě si na tuto stávku vzpomene.

  Vraťme se k rouškám. Jejich účinnost je v absolutní většině nulová. Aerosol proniká řadou materiálů naprosto snadno a nejsou li vícevrstvé s filtrem, jsou tak nějak úplně na nic. Při pokusu s obyčejným sprejem s vodou používaným na osvěžení pleti v létě si ten test můžete udělat sami. Takže se lze domnívat, že koronavir v klidu prostupoval většinou našich krásných roušek vcelku bez zábrany, navíc docházelo k zpětnému vdechování dioxinů, kterých se tělo, jakožto nebezpečných a jedovatých zplodin, zbavuje. Nic moc představa. Dalším vrcholem debility je tak situace, když vidíte běžce či cyklistu pohybujícího se volnou přírodou ozdobeného rouškou. V tu chvíli je sice teoreticky chvályhodná jeho disciplína, výtku však zaslouží absence myšlení. Opět se ukazuje smysl pro stádnost a zároveň jistá úroveň výše IQ. Lze tedy konstatovat, že jsme s rouškami předběhli celý svět, ovšem jako vždy, pojali jsme celou věc tak trochu jako klasičtí čeští Švejci. Pokud to od nás některé další země přebraly, vysvětluje to i oblibu Haškova románu v zahraničí. Možná je nejvyšší čas nechat zahalování těm, kteří z něho udělali symbol svého náboženství, samozřejmě v teritoriu, které jim patří a nikoliv tam, kam se je snaží integrovat sebedestrukční elity Západu a kolaboranti u nás.

   Máme li používat skutečně kvalitní a funkční pomůcky, je třeba je vyrábět v jiné kvalitě a průmyslově. Takové ale k dispozici po téměř celou dobu epidemie nebyly. A ty krásné doma vyrobené si jako vzpomínku uložíme na památku. Je neuvěřitelné, jak nás stmelily, ale upřímně…zase tak moc nepomohly. Buďme si však jistí, že po přečtení těchto řádek pár lidí zase pukne vzteky. Je to však důsledek toho, jak je propaganda účinná. V podstatě se jen ukázalo, že hmotné rezervy státu mají v dobách možných krizí opodstatnění a snad se politici poučí a doplní je o kvalitní zdravotnický materiál podléhající obměně. Mimochodem, ví někdo, jsou li na skladech ještě plynové masky, jako tomu bylo kdysi?

Jindřich Kulhavý

 

 

 
.