Jaká je cena lidského života?

4. 08 2019 |

www.inadhled.cz   Tato otázka je možná trochu zvláštní, protože vyčíslit částku odpovídající ceně kohokoliv prostě nelze. Nicméně se o to kde kdo pokouší a podívat se zblízka na tuto problematiku není od věci. Je totiž důležité, díváme li se na ni v rovině osobní, nebo bereme li v potaz tu společenskou. Jinou hodnotu máte pro své blízké a případně na Vás nějak závislé a jinak pro naprosto neznámé lidi.

  Počet lidí na celém světě se blíží k 7mi miliardám.  Pravděpodobně však neexistuje vzorec, který by určil průměrnou cenu života každého z nich, přestože pojišťovny jsou občas postavené před úkol matematický výpočet škod uskutečnit. Je zajímavé, že u věcí běžně užívaných to jde celkem snadno. Jisté však je, že u člověka by se lišil dle jeho lokace, prostředí, z něhož pochází, i společenského postavenía schopností právníka zastupujícího pozůstalé. Vrátíme li se do historie a vzpomeneme na obrovské množství válek, kterými lidstvo prošlo, také na ty miliony padlých bojovníků všech generací a národností, je více než jasné, že právě v těchto bitvách byl prostý řadový účastník pouze nepatrnou součástí válečné mašinérie a dějiny si pamatují jen významné vítěze a poražené. Ovšem těch bezejmenných je daleko více a často jsou pouhou jednotkou v jinak obrovském čísle. Z toho vyplývá skutečnost, kterou je téměř nulová hodnota lidského života z pohledu celého lidského pokolení a realita, se kterou počítají vládci od nepaměti. Obětovat jednotlivce, byť jich je dohromady velký počet, tak není pro žádného mocného problém. O tom svědčí nejen vzpomínky na minulost, ale také ignorace názorů velké části lidí nyní. Zkazit či ukončit život komukoliv v tzv. vyšším zájmu je prostě naprosto běžné. Překážkou není ani realita, kterou může být prosazování pochybných ideálů stojících životy miliony jednotlivců. Vzpomeňme na 2.světovou válku, kdy fašistické Německo v čele s Hitlerem terorizovalo Evropu a především Sověti i za cenu obrovských lidských ztrát, které si mohli dovolit, vytlačili Němce tam, odkud vyšli. Velikost lidských zdrojů a jejich ochota podstoupit tento masakr nakonec rozhodly o výsledku války. Každá doba si zapamatovala pár mučedníků a individualit, ale všichni ostatní zůstali z celospolečenského hlediska zapomenuti.

  Jiná situace je v rovině osobní. Lidé, které osobně znáte, případně ti, které pro něco obdivujete, jsou pro Vás často nedocenitelní, i když v kontextu s lidským rodem ani oni pravděpodobně nejsou nijak podstatní. Má to svou logiku. Pokud zemře nikým nepostrádaný člověk žijící na ulici, nikdo, až na pracovníky v pohřební službě a úředníka majícího na starost vyřízení posledních náležitostí, se nad jeho odchodem nepozastaví. Jiné je, jde li o milovanou osobu. Už samotný vznik života je zázrak s omezenou životností, který je třeba si v rodinném prostředí užít. Kvalitu dalšího pokračování životní cesty ovlivňuje mnoho okolností, nicméně čím více je jednotlivec schopnější, má větší šanci, že nebude jednoduše zapomenutelný a pro své okolí přínosný. Podstatné je také to, jak široké je to okolí. Jinou osobností ve srovnání například se světoznámým umělcem či politikem bude šikovný zedník či řezník. Přestože bychom při jejich vzájemném setkání byli možná překvapeni a zjistili bychom, že podceňovaný řemeslník dokáže být mnohem užitečnějším a dokonce na příklad i finančně schopnějším, vliv na společnost má ten, kdo se vyškrábal nahoru třeba i po zádech jiných. Srovnejte si zedníka, který za svůj život postavil x domů, architekta, který jich za stejnou dobu pár namaloval a jeden se mu skutečně povedl, čímž se stal slavným, a politika, který zplundroval státní kasu, prosadil zákon o církevních restitucích ožebračující v důsledku obyvatele státu. Kdo z nich bude nejčastěji na první stránce novin, kdo méně a kdo vůbec. A bude li se sestavovat žebříček popularity, jaký bude výsledek? Bude to odpovídat reálným vlastnostem a schopnostem.

   Vzácnost člověka tak dokážeme docenit pouze v soukromí. I tady je žebříček specifický. Má dvě dimenze. Citovou a hmotnou. Po citové stránce jsou sobě nejbližšími a nejdražšími lidmi většinou příslušníci rodiny. To je přirozené a v případě potřeby jsou ochotní nejen jeden za druhého dýchat, ale také obětovat cokoliv proto, aby ten druhý žil. To platí především ve vztahu rodič-dítě. Ve zdravém prostředí však i v opačném gardu. Rodičovská láska je nadřazena té mezi mužem a ženou, i to má své logické opodstatnění. Zamilování a láska mezi dospělými nemusí být doživotní záležitostí, zatímco mámou a otcem zůstáváme až do smrti. Na dalším místě podstatných vztahů je přátelství. Čím silnější je, tím více danou osobu bereme jako součást vlastního já a její odchod je bolestný. Citová hodnota se finančně vyčíslit skutečně nedá a po této stránce jsou si blízcí lidé nenahraditelnými.

  Existuje však ještě jeden pohled. Tím je hmotný přínos jednotlivce pro své okolí. Může to být člen rodiny a její živitel, součást týmu, zaměstnavatel. Takový člověk, je li velmi produktivní, už svou cenu pro ostatní má. Je jiná než u miliardáře a než u prodavače. Muž nosící domu výplatu v určité výši je pro rodinu v daném okamžiku nepostradatelný, ale v případu změny okolností nahraditelný. Majitel společnosti však může být natolik podstatným článkem své firmy, že po jeho odchodu se daný subjekt rozpadne a o práci přijde mnoho lidí. Ne, že by se z toho neoklepali, ale v danou chvíli by dali cokoliv za to, aby dotyčný žil dále. A tomu odpovídá i péče poskytovaná jednotlivcům. Není výjimečným jevem, když prostý člověk umře na chorobu, se kterou jiný žije dalších pár let. Někteří lidé jsou udržováni při životě, ať to stojí, co to stojí. Lidský život je ve skutečnosti v globálním poměřování bezcenný, ovšem v osobní rovině většina z nás k někomu patří, někoho potřebuje, miluje, podporuje. Zdaleka ne vše lze přepočítat na peníze. Je jen na nás, jak hodnotný život dokážeme žít a pro kolik lidí jsme důležití. Jisté je jedno. Přestože finanční hodnota života je nulová, ta citová je obrovská. A v tom je život jedinečný.

J3.K

Diskuse

.