Příběhy ze života - Jak přijít o děti a následný boj s OSPODem. 2.díl

1. 02 2022

www.inadhled.cz V prvním dílu Příběhů ze života jsme si povídali o tom, jak se krásné plány a představy změnily v noční můru. 

  První díl nebyl možná až tak dramatické, to mělo teprve přijít, tak doufám, že jste od minulého článku nezačali pít. Tak to byl pokus o vtip na úvod, protože jinak to moje povídání nebude moc veselé a nedělejte to!

  O svého syna jsem se starala sedm let sama, neměli jsme bohužel nikoho úplně po ruce na hlídání a pomoc, ale bylo nám fajn, měli jsme se moc rádi, byli na sebe dost fixovaní a s věkem se stával z mého syna kamarád.

  Je mi to líto, že to tak musím napsat, ale život nám znepříjemňoval opravdu jen jeho otec. Ten si ho stejně hlavně bral kvůli babičce a často tam s ním ani nebyl. On sám se mnou ohledně syna nekomunikoval, nezeptal se, jak třeba zvládá školku a jiné věci, o to víc mě vždy dorazilo, když jsem se dozvěděla, že pan otec byl navštívit paní ředitelku ve školce a ptal se na syna. Samozřejmě vždy vystupoval jako velmi starostlivý otec, jako kdyby s ním byl každý den, to manipulátor umí, zvládne to hravě. Nebo navštívil praktického lékaře syna, mne samotné se opět na zdravotní stav syna  neptal. Dnes si myslím, že jen hledal chyby, žádné nenašel, a tak každý rok psal na sociálku, že se v naší rodině pije alkohol....a moc dobře věděl, jak útočit na moje psychické zdraví.

  Když jsem pak znovu otěhotněla a syn se těšil na sourozence, jeho snaha zničit mé štěstí ještě posílila, syn říkal sám od sebe novému partnerovi táto, těšil se na brášku, a to se mu vůbec nelíbilo. Psal na mě anonymy, chtěl opět soud, že mi syna vezme...., byla jsem na rizikovém těhotenství a byl to obrovský tlak. Teď samozřejmě vím, že jsem selhala, tomu tlaku podlehla, napila se i v těhotenství, ale netušila jsem, že mi po porodu ještě k tomu přeskočí.

  Ve 28. týdnu těhotenství zjistili u mého druhého syna agneze corpus callosum, nevěděli jsme, co s tím, ale řekli nám, že to je jako když máte letět letadlem a řešíte, jestli spadne. Syn se narodil maličký, 1900g a přesto, že jsme strávili v porodnici 14 dní, nikdo nepoznal, že se se mnou něco děje, řešil se jen můj stále rostoucí tlak, léky. Byla jsem hodně přecitlivělá, ale přikláněla jsem to situaci, ve které jsem byla.

  Druhý den po návratu domů z porodnice jsme se s manželem pohádali. Mladší syn byl zrovna na víkendu u otce. Nekojila jsem, a tak jsem si dala skleničku vína, už můžu jsem si tenkrát říkala, na partnera jsem byla naštvaná a hrozně zraněná. Důvod byl, že sledoval porno, zatímco já byla v porodnici a řešila, aby malý rostl, abychom mohli domů za mým druhým synem...

  Kombinace laktační psychozy a alkoholu nebyl dobrý spojenec, partnera jsem vyhazovala, a tak na mě zavolal Policii, a tím začal celý kolotoč a můj boj....

Pokračování příště....

Bára