Příběhy ze života - Jak přijít o děti a následný boj s OSPODem. 7.díl

16. 02 2022

www.inadhled.cz V předešlých dílech jsme byli u toho, když mladá maminka i díky těžko ovlivnitelným okolnostem propadla démonu zvaném alkohol. Přišla o své děti a naštěstí si rychle uvědomila, že je třeba se vzepřít špatnému osudu a začít bojovat.

Léčebna.

  Nechala jsem se přijmout na příjem na psychiatrii v Kosmonosech. Měla jsem informace, že tam to není tak strašné, dokonce, že můžete mít k dispozici telefon a můžete zde kouřit, tak to jsem si říkala, že zvládnu. No je to takové místo, kde se sejde, jak to říct, všechno. Lidé hodně psychicky nemocní, lidé s pokusem o sebevraždu, závislí...

  A odtud Vás třídí dál, nasadí Vám léky, jinak zde kromě snídaně, oběda a večeře žádný jiný program nemáte. Všichni se schází na kuřárně. Řekli mi, že si mám hlídat své věci, a tak jsem chodila pořád s taškou. Cigarety tam byly nedostatkové zboží, jedna slečna závislá na drogách a už s nějakými psychózami Vám za jednu cigaretu dala třeba úplně nový šampon nebo kus oblečení. Některé osoby kouřily vajgly z popelníku, některé dostávaly psychické záchvaty. První, co mě napadlo bylo, že sem přeci nepatřím, a že chci pryč, ale musela jsem to už vydržet. U mne se tedy řešil překlad na psychiatrii s protialkoholní léčbou, v Kosmonosech měly plno, řekli mi, ať si obvolám jiné léčebny. Tenkrát už jsem byla tak zoufalá, že jsem volala i do těch Bohnic, pak Apolinář, nakonec mi doporučili Horní Beřkovice a ty bych Vám v případě potřeby doporučila i já.

  Po 14 dnech v Kosmonosech mě tam převezl spolužák, naštěstí mě mezitím pustili na kontakt za dětmi, protože pak už jsem je neviděla 4 měsíce. První dny tam byly sice také na odchod, ale pak tak nějak pochopíte, proč ta "pakárna" musí být. Je to Vaše léčba. Samozřejmě, že né všichni to pochopí. Do toho přišel Covid, a tak jsem tam zůstala zavřená úplně. Bez návštěv, bez vycházek, ale nakonec i to se dalo zvládnout. Hlavně proto, že zde byl většinou milý personál. Byla jsem tam 4,5 měsíce a myslela jsem, že pak už vše půjde snadněji. Šok pro mě byl, když mi paní z Ospodu řekla, že to nestačí, že se musí počkat minimálně rok od PROPUŠTĚNÍ z Vaší léčby, aby se mohlo jednat o změnu, co se týče Vašich dětí!!!!

 

Pokud to někoho z Vás zajímá, můžeme se ještě příště vrátit k léčbě samotné, uvidíme:-) Zatím se mějte hezky!