Začaly Zimní olympijské hry v Pekingu

5. 02 2022

www.inadhled.cz   Ve schizofrenní době, ve které se právě nacházíme, jsou Zimní olympijské hry pořádané v Číně pro politické štváče přímo darem z nebes. Zvláště nyní, kdy Čína a Rusko dávají světu najevo, že už mají dost amerických provokací a dohodli se na spojení svých sil. Důsledkem toho se Západ rozhodl sportovní akci světového významu po diplomatické stránce ignorovat. Pokud bychom měli k něčemu toto chování přirovnat, pak je to do jednání hysterické osoby neschopné zkoordinovat své myšlenky.

  Olympijské hry byly od pradávna akcí, kvůli které se přerušovaly války a spory. Zatahávání politiky na sportoviště je ukázkou neschopnosti politiků dohodnout se na čemkoliv. Děje se to tehdy, je li tento svátek sportu pořádán na ruském, čínském či v minulosti americkém území. Zažili jsme různé druhy ignorace, ale s koncem studené války jsme doufali, že už se něco podobného dít nebude. Jak hluboce jsme se zmýlili. S prohlubujícím se liberalismem a omíláním falešné demokracie, jejíž definice má dávno už jiný význam, než který by měla mít, se rozpory mezi světovými velmocemi patřícími k Západu a zbytku světa značně dramatizují. V Číně je u moci Komunistická strana provozující určitý hybrid mezi komunismem a kapitalismem. Možná nejde o úplně demokratický režim, nicméně hospodářsky nesmírně úspěšný. Tak moc, že posouvá Čínu do čela momentálního technologického žebříčku. A to je pro USA skutečně nepříjemná záležitost, protože se staly závislými na dodávkách zboží a komponentů z Číny, zároveň jim dochází, že jim ujíždí vlak. Nesmíme zapomenout ani na mohutný průnik čínských firem do Afriky a získávání stále většího ekonomického i politického vlivu.

  K výše uvedenému je třeba přidat problémy Američanů s Ruskem. Rusové totiž pod vedením Vladimíra Putina naprosto změnili svou hospodářskou situaci. Rusko není zadlužené, má dostatek vlastního přírodního bohatství, po stránce vojenské je na úplné špici, jeho území je natolik velké, že netrpí nedostatkem prostoru na cokoliv. Další výhodou Rusů je jejich vstřícná zahraniční politika, díky které na své straně udrželi nejen Bělorusko, ale, ač se to možná nezdá, není pravdivou všeobecná nenávist Ukrajinců, která je u nás médii a politiky prezentována. Navíc se s žádostí o pomoc na Rusko obrací státy, které mají špatnou zkušenost se Spojenými státy, a těch je momentálně stále více. Putin navíc dlouhodobě upozorňuje na devastaci bývalých hodnot, kterými se Západ prezentoval a díky nimž měl navrch. Úchylnosti typu gender, BLM, pedofílie, Green Deal, politické neziskovky jsou v Ruské federaci něčím, co tam prostě není vítáno. Jestliže je Západ považuje za důkaz demokracie, kterou přináší svým občanům, v Rusku jsou vnímány jako naprostý nesmysl.

  Pokud zapojíme prostý selský rozum a oprostíme se od nátlaku našich médií, musíme dát Putinovi za pravdu. Jenže kolik lidí to dokáže přiznat, když v ČT a na dalších televizních stanicích jasně říkají, že ruský prezident je grázl? Pokud se nad vším skutečně zamyslíme, pak si musíme přiznat, že diktátorské manýry vnímáme více z Bruselu než z Moskvy. Ještě k demokracii. Čína i Rusko jsou obrovské země s mnohonárodnostním složením. Je vcelku logické, že ve vnitropolitických záležitostech může docházet k určitým názorovým střetům, které nelze vždy řešit ke spokojenosti všech. Nedělejme si iluze, na druhou stranu propaganda umí zázraky, takže v klidu zapomene na jedna historická fakta, aby objevila jiná, často zkreslená. Takže zdaleka ne vše kolem Číny a Ruska je tak, jak nám předkládají naše média, na druhou stranu nejsme idealisty, abychom tvrdili, že vše je v naprostém pořádku. To samé platí pro USA, které jsou schopny rozpoutat válku a peklo tam, kde se jim to hodí. Rozdíl je v tom, že Američané bombardují zásadně v zahraničí a humanitárně, ve jménu lásky a šíření demokracie, zatímco Číňané a Rusové si dělají pořádek doma, ruská armáda případně tam, kam byla legitimně pozvána tamní vládou. Lidé žijící tady s představou, že Číňané a Rusové jsou zápornými národy a Američané vynikajícími partnery s nejčistšími úmysly nesnažícími se oddálit státní bankrot, jsou velmi naivní až hloupí.

  Olympiáda by nad toto všechno měla být povýšena a sportovci účastnící se jí mít prostě jen radost z toho, že jsou natolik dobří, aby mohli na takové akci soutěžit. Zároveň nikoho nezajímají výlevy fanatiků, jakým je například komik Mádl či pseudonovinář Železný, kteří degradují oslavu sportu na politickou hříčku komunistických funkcionářů. Ostudou je také chování naší vládní a parlamentní diplomacie, jejíž úroveň odpovídá primitivnímu vyznávání jediné bruselské pravdy. Stydět se tak za chování těchto politiků a médií vytvářejících nenávist je vcelku logické. Tedy se stydíme. Našim reprezentantům přejeme mnoho úspěchů.

Jindřich Kulhavý