Cesta z města…a do něj.

26. 04 2015

  www.inadhled.cz    Někdo je od malička obyvatelem města, další je srdcem na venkově a je mu tam dobře. Obě skupiny jsou však přinejmenším aspoň občas nuceny, tedy až na vyloženě ortodoxní příznivce svého životního stylu, navštívit opačný břeh.

  Pokud dorazí do většího města někdo z venkova, většinou svým chováním tak trochu nezapadá a nejen na městské komunikaci je okamžitě rozpoznatelný. Nelze se mu divit, semafory, přechody, jednosměrky, tramvajové koleje, metro, obchody a podobné překážky kladou na dotyčného jiné nároky. Také běžný pokřik přes náves, kterému se na vísce nikdo nediví, působí v rušném obchodním centru podezřele. K tomu nepříliš maskovací zástěra z roku razdva a podezřelá obuv jasně upozorní na relativní nezájem o módní trendy.

  Ještě náročnější to mají mimopražští návštěvníci hlavního města. Metropole žije vlastním životem, ten je naprosto rozdílný od toho, který se žije mimo ní. Především doprava je jaksi oříškem a i když jsou Pražáci dosti tolerantní, občas se přeci jenom chytají za hlavu. Abychom však byli spravedliví, při jejich výjezdu mimo město se z nich často stává hrozba, především z vracejících se chalupářů a rozzářených výletníků.

  Jak vidno, i městské aglomerace někdy osiří a jejich obyvatelé vyrazí ven. Občasný výjezd přináší plno překvapení. Žluté plochy kolem cest upozorní na to, jak moc je to tu Babišovo. Netvoří je, jako dříve, pampelišky, ale řepka olejná, kterou Agrofert a jemu podřízené společnosti přemění na biopalivo přimíchávané do toho, na které jezdíme. Plno míst, kde donedávna zemědělci pěstovali své plodiny, zabírají nově logistická centra. Přesto má naše země ještě dostatečnou zásobu přírodních a kulturních krás. Nejde jen o klasická návštěvní místa, ale třeba takové Lužické hory, okolí Karlštejna a Křivoklátu Vám připomenou, jak je venku hezky. Okresky Vám dají navíc vzpomenout, že držet se volantu lze pořád s potěšením, zvláště není li provoz. Nepřítomnost měřičů rychlosti, silnice plné zatáček a horizontů, to vše jako balzám pro ty, které nebaví stát jen v kolonách, cestovat po D1, nebo se pořád rozhlížet, odkud se vynoří policejní passat.

  Milí venkované zůstávají trošku pozadu, pokud jde o úroveň některých služeb, na druhou stranu jsou usměvaví, nearogantní a v pohodě. I to je svým způsobem balzám na duši, který dává zapomenout na uspěchanost velkoměsta. Navíc okolní příroda připomíná, jak krásně v této zemi je. Bohužel víkend jednou skončit musí a přichází návrat do města. Myslíte li si, že stihnete něco, co jste si umanuli, jste naivní. S Vámi se totiž vrací plno jiných lidí. Rozhodně ne dynamických. Návrat od příbuzných, z chalupy, výletu, všechny tyto varianty znamenají naložená a pomalu se vlečící auta relativně svátečních jezdců. Na devadesátce jedou sedmdesát, to proto, že každém pátém kilometru se objeví nějaká zatáčka. V obci uberou na čtyřicet, jistota je jistota, když zaprší, je to dalších minus dvacet. I tak dokážou nabourat a vytvořit kolonu. A pokud je předjedete, ještě hrozí, nebo se aspoň hodně diví. Přednosti v jízdě, blinkry při zastavení a podobné náležitosti ani nečekejme.

  Přesto si přiznejme, že oba směry, tedy ten z města, ale i do něj, je třeba občas provětrat. Venkované si zaklejí a většinou si uvědomí, že jejich dřina venku je sice dřinou, ale na čerstvém vzduchu a bez stresů. Navíc jsou více soběstační, viz jejich spíže a komory. A šok z McDonaldu jednou za čas se přežít dá. Naopak ti z města si mohou provětráním plic uvědomit častou nesmyslnost problémů, které si samotní tvoří ve své práci, v krabicích, ve kterých jich většina bydlí, a při přepravě mezi těmito místy. Vynecháme li nadšené cyklisty, turisty po památkách a nadšené trampy a chataře, těm ostatním doporučujeme aspoň jednou za čas si lehnout do trávy a vypnout. Jen nezapomeňte na repelent proti klíšťatům a pozor, kolem Kokořína byli viděni vlci. Jinak Vám však nic nehrozí. Snad jen té řepky je až moc…..

Text J3.K, foto Martin Lukač

 
.

Speciály

Tipy