17.listopad 2020, zpráva o stavu České republiky

17. 11 2020

www.inadhled.cz  Dnes uplyne 31 let ode dne, kdy Čechoslováci společně nastpupili novou cestu ke kýžené svobodě. Máme za sebou 31 let ztracených nadějí, rozkrádání státu a ukradených iluzí. Za tuto dobu se podařilo demokratům a liberálům zdevastovat naši společnost více než fašistům a komunistům za předešlých 51 let. Nenávist k německým nacistům byla po válce zjevná stejně, jako ta ke komunistům po roku 1989. Rozdíl byl v tom, že Němci byli vyhnáni, ale komunisté i po tzv. Sametové revoluci zůstali a ti nejhorší z nich, tedy agenti a spolupracovníci STB, zůstali nejdříve skrytě a později i veřejně u moci. Jeden z nich nám vládne až dosud, další byl například ještě před pár týdny hlavou českého fotbalu.

  Po socialismu nám tu zůstala poměrně technologicky zaostalá, nicméně na tu dobu nijak chudá země. Přestože šikovnost našich lidí byla svazována tehdejším Sovětským svazem, dokázali jsme být naprosto soběstační v mnoha sférách hospodářství. Jistě, komunistická šlechta si žila nad poměry, také disidenti se vymykali a ve svém podzemí si užívali života plnými doušky, ale ani zbytek národa nestrádal tak, jak se často vzpomíná. Už tenkrát jsme byli světovým chatařským fenoménem, o víkendu se dvě třetiny z nás stěhovali ven z měst. Náš průmysl byl sice částečně zastaralý, ale státní firmy byly nezadlužené, dávaly práci všem Čechům a neexistovalo bezdomovectví. V obchodech často chybělo nedostatkové zboží, ale každý někoho znal a jistou formou výměnného obchodu tak bylo možné sehnat téměř cokoliv. Nebylo to jako dnes, kdy se nakupuje a vyhazuje ve velkém. Dalo by se pokračovat povídáním o fungujícím školství, zemědělství, armádě, obrovském rozsahu toho, co jsme uměli vyrábět. Bohužel všechno toto zastřešovala hrůzná komunistická ideologie, která ze socialismu dělala těžko opustitelnou klec. I proto stoupala jistá nespokojenost občanů ČSSR a rok 1989 pouze otevřel její stavidla.

  Naše tehdejší naivita byla bezmezná. Obdivovali jsme Západ a neznali jeho zákonitosti a principy. Brali jsme ho jako vzor svobody a demokracie. Nevšimnuli jsme si, že lidé v ulicích včetně studentů na Národní byli pouhými loutkami předem připraveného představení. Komunisté a estébáci byli ne o jeden, ale o několik kroků napřed. Role byly přerozdělené. Agenti STB se stáhnuli do pozadí a stali se loutkovodiči, ovšem po dohodě s určitou zájmovou skupinou ze zahraničí. Na světlo byli z kotelen vytaženi disidenti, o kterých národ moc nevěděl, o to více jim věřil. Oni se přeci bouřili proti starému režimu. Jen minimum lidí vědělo, že ten vzdor byl měřen především vypitým alkoholem, sexuálními zážitky, zpupným chováním a vizáží. I přesto potomek kolaborantské rodiny z doby nacismu jezdil tehdy naprosto nedostupným mercedesem a zaplňoval svou existencí vysílání americké rozhlasové produkce pro Střední a Východní Evropu. A po 17.listopadu 1989 byl katapultován do úřadu prezidenta republiky. Ti, co ho tam vystřelili, dobře věděli o jeho morálních nekvalitách, připravili si ho a zároveň plánovali, jak s ním budou moci manipulovat. Přišla éra přelévání státního majetku do hlubokých kapes předurčených k jeho pohlcení.

  Již 31 let trvá rozkrádání státu. Nejdříve zmizelo vše, co zbylo po socialistické éře, tedy včetně celého Slovenska. Byl rozpuštěn nesmírně rozsáhlý průmyslový a zemědělský fond. Zmizely státní zlaté zásoby, podvodně se zprivatizovalo vše cenné, rozprodalo do zahraničí. Církev se pomocí úplatků politikům. dostala zpět ke svým majetkům, často i za cenu znovuobnovení již téměř neexistujících řádů. Ze státu se stala skořápka kolem kdysi zlatého vejce. Elity však pokračují dále. Už není co ukrást, na řadu přišli občané. Ti i přes minimální pomoc státu dokázali žít a budovat. Střední třída i přes všechny nástrahy bydlí v rodinných domech, jezdí ve slušných autech, navštěvuje zahraničí. Ukázalo se, že Češi a Moraváci dokážou z ničeho vytvořit aspoň trochu solidní zázemí. Jsou sice zadlužení u bank, bojují se splátkami za hypotéky, ale to vše dělají s vědomím, že chtějí, aby po nich něco zůstalo. Střední třída tak dokázala z prachu pozdvihnout naši zemi na vyšší úroveň. I proto se dostala do hledáčku elit, a právě nyní dochází k její naprosté likvidaci a devastaci. Půjde li to tímto tempem dále, za několik málo let přestane existovat. Politici tak objevili novou dojnou krávu.

  Žijeme v době, kdy státní úředník Kalousek žije ve vile srovnatelné se sídlem hollywoodských hvězd, navíc jeho majetek je v řádu miliard. Kde na to vzal? Jeden estébák je předsedou vlády a zároveň patří k nejbohatším Čechům, ač je to imigrant ze Slovenska, plno dalších je rozlezlých v mnoha státních funkcích či nejvyšších podnikatelských kruzích. Opilec Havel je zbožtěn, jmenují se po něm ulice, náměstí a dokonce letiště. Za použití jeho jména se platí nekřesťanské peníze, a i plno let po smrti funguje jako pračka na špinavé prachy. Jak to asi probíhalo za jeho života? Obdivovaný Západ zdegeneroval a je na cestě k diktátorství a jisté formě liberálně-zeleného fašismu. Společnost je totálně rozdělena a občané už dávno nestojí proti nenáviděným komunistům, ale nesnáší jeden druhého, což platí i v samotných rodinách. Majetek státu by zdefraudován, vztahy poničeny, svoboda ukradena, přišla všeobecná nenávist, lži a manipulace. A aby toho nebylo málo, je tu covid, tedy nástroj k šíření jediné správné pravdy a vytváření prostoru pro další možnost ovládnout všechny ty naivní a prosté občany.

  Dnešní svátek není žádnou oslavou minulosti. Pokud vyjdeme do ulic, pak jedině proto, abychom zkusili něco napravit a opravit negativní dojem. Bohužel je pozdě. Absence osobností, statečných jedinců neochotných se podřídit systému nás všechny drtící je zjevná. Dostali jsme se do bodu, kdy pro optimismus nezbývá místo. Jsme prostými otroky hrajícími si na vlastním písečku bez ohledu na to, že se jeho velikost stále více zmenšuje. Stali jsme se stádem ovcí čekajících na porážku. Dnes rozhodně není co slavit.

Jindřich Kulhavý

 

 

 
.