Právě se nacházíte:

Boj o svobodu slova

28. 01 2019 | www.inadhled.cz    Svět informací se rozdělil na reálné zprávy, skutečné fake news a na různě ohnutou pravdu v podání většinou veřejnoprávních médií. Zásadním problémem je rozeznat, co je co. Nepoznají to často ani skuteční odborníci, protože nikdo neví, kdo jimi skutečně je. To, co bývá k vidění v České televizi, je většinou produkt nynější doby a navíc pečlivě vybíraný, to aby náhodou dotyční ,,znalci´´ netvrdili něco nevhodného. Za vším samozřejmě stojí vedení ČT, které je někomu odpovědné. Ptáte se komu? Toky peněz jsou složité, ovšem některá jména se objevují často. Jsou spojena s Václavem Havlem, Bakalou a Sörösem.

  Občan je vystavován postupně stále větším nesmyslům. Například započatý boj proti čínskému výrobci mobilních telefonů značky Huawei je plný polopravdivých informací. Technologie kterékoliv podobné společnosti jsou naprosto stejně zneužitelné k odposlechu a sledování obyvatelstva. Prohlášení vedení pražské radnice o vyřazení tohoto výrobce z dalších tendrů a vysvětlené tím, že Huawei sleduje pohyb uživatelů pokrytí mobilním signálem v metru, je směšné, protože právě díky těmto možnostem nás všechny mohou sledovat například policisté. A že toho využívají. V době, kdy jsou na každém rohu kamery, odposlechy provádí kde kdo a navíc Vám šoupnout pod auto krabičku s GPS signálem je otázka pár vteřin, je možno považovat zprávy o špionáži Číňanů za fake news rozšiřovanou státními orgány, BISkou a následně médii.

  Síto, kterým prochází události ve světě proběhlé, je velmi husté. O čem se dozvědět nemáme, to k nám puštěno není.  Nespokojenost obyvatel Evropy s migrací, násilí na ženách způsobené migranty, zatajování skutečného věku jednotlivců i celých skupin páchajících trestné činy, záběry z potlačování nepokojů ve Francii či Španělsku, o tom se mluví u nás minimálně. A pokud se k nám informace oklikou dostanou, třeba díky tomu, že v daných zemích žije plno Čechů, kteří je i díky sociálním sítím předávají, oficiální média je v klidu označí za lživé. Samozřejmě často dojde k jejich vymazání, či se díky nasazeným provokatérům podaří je znevěrohodnit. Čím více se na jedné straně zamlčuje, tím více se na druhé vytváří prostředí pro vznik ,,odborných´´ analýz a rozborů, jejichž výsledkem je samozřejmě ,,správný´´ názor. Profesionálně vycvičení redaktoři, moderátoři, žurnalisté a pracovníci různých organizací pak vytváří dojem odborné honorace, která si uzurpuje oprávnění poučovat veřejnost. Pod krytím těchto lidí pak pronikají skuteční dezinformátoři z neziskových organizací, často nazývaných jako humanitární či charitativní, do škol i médií. Důvěryhodnost všemu mají dodat následně politici. To i přesto, že většině z nich mohou věřit jen naprostí idealisté nebo lidé bez schopnosti udělat si vlastní názor. Není třeba si nalhávat, že jich pořád není málo. Jen pro připomenutí si pojďme namátkou připomenout pár věcí.

  1. Ivan Bartoš, předseda Pirátů se účastnil akcí Antify, přesto se od této minulosti distancuje a nebýt důkazů v podobě autentických fotografií, možná by mu lidé věřili.
  2. Miroslav Kalousek má za sebou natolik bohatou historii plnou korupčních kauz, že jeho důvěryhodnost je nulová. Jedním z největších tunelů se staly církevní restituce, které nás v důsledku přišli až na stovky miliard. Jeho angažovanost byla až příliš veliká.
  3. Kníže Schwarzenberg vytěžil ze svého přátelství s Václavem Havlem prolomení Benešových dekretů a restituoval nad rámec zákonem schválených norem podstatnou část bývalého majetku rodu Schwarzenbergů. Dále se podílel třeba na privatizaci Becherovky, kde společně s Bakalou skutečně ,,vydělali´´.
  4. Andrej Babiš patří k nejdrsnějším miliardářům a jeho metody byly vždy přinejmenším hraničící se zákonem. Jde o největšího odběratele peněz ze státních i evropských dotací, je proslulý daňovými úniky a neustálými lopingy a změnami názorů ve vrcholné politice.

  Právě tito lidé se mají být morálními ikonami, které určují svými prohlášeními, co je pravda a co nikoliv? Výběr těchto čtyř je opravdu pouhou ukázkou toho, kdo se nám snaží vládnout. Dále tu máme plno vyloženě exotických agitátorů typu Halíka, Štětiny, Jourové. Jejich minulost je většinou skutečně zajímavá a jen blázen jim věnuje svůj sluch. Což platí i o dalších. Drahoš, Horáček, Hilšer ukázali jistou neschopnost při snaze proniknout do nejvyšších pater politiky, přesto jim lidé dopřáli možnost zasednout s výjimkou Horáčka v Senátu ČR. A nakonec nebezpečný ředitel nejvýraznější neziskovky Člověka v tísni Šimon Pánek. Mnoho spoluobčanů jim stále naslouchá. Ti všichni nám předurčují, co máme vnímat, jako pravdu? A mezitím cenzura jede na plné obrátky a není daleko doba, kdy dojde na postihy těch, kteří se snaží ukázat na lži nám podsouvané a přinést fakta o tom, co se děje? Boj o svobodu projevu začal. Posledními, kdo mají zájem o to, aby tato svoboda existovala, jsou liberální demokraté. Kdysi toto označení mělo pozitivní význam, nyní jde o označení těch, pro které se demokracie stala nepřijatelnou. Budeme li se bát mluvit, umlčí nás.

J3.K

Autor: Administrator

Diskuse